záplava

být ještě rychlejší pomalu vlídně sestupuji k tobě

I. a již ne shodou okolností srazí se oba fronty v krajině která leží odněkud na západ odněkud na východ já nejsem voják abych to nepochopil třeba bych musel ujít kilometr na východ kilometr na sever a kilometr vzhůru abych v něm pojal to množství vody které pak na mne spadne bože můj za půl dne II. vlna která mne zvedá se ráda vrací má mnohem menší délku než je to z ledu k ledu a je to vidět i na té skále kterak se její zrna musela zdá se po svém od pólu k pólu tak nějak orientovat jen proto cesta od jihu na sever (abych se k sobě vrátil) v období záplav nabývá smyslu III. víc víc mi napovídá tvá chůze o postoji kterému zdá se podléháš vzdorujíce dnešku minulý kovboji kdy rána z koltu vždy znamenala konec tvých a mých okamžiků a v čase ještě kratším být ještě rychlejší pomalu vlídně sestupuji k tobě abych tě jednou zrána (nemusí to být neděle) i k sobě pojal IV. tušená hráz daleko od pramene zdržuje tvoje vody a nyní není léto aby se nepřelila jen cesta vzhůru vroubená ještě domky svede tě zpátky dolů i když jdeš rovně a o samotě ty věčný žháři zapalující oči nevinných jehňat ovcí i beranů určených ke spasení