Octavio Paz

Mexický básník a esejista. V roce 1990 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

 

 

  Narozen : 31. března 1914 Mixcoac, Mexiko

 Zemřel : 20. dubna 1998 Ciudad de México, Mexiko

Biografie:

Octaviův dědeček byl spisovatel, otec byl zaměstnán jako sekretář revolucionáře Emiliana Zapaty (1879-1919), po jehož zavraždění odešel na nějaký čas s celou rodinou do exilu do Spojených států. Po návratu do Mexika Paz studoval práva a literaturu na 'National University Of Mexico'. Pod vlivem Pabla Nerudy začal psát básně. V roce 1937 navštívil Španělsko, kde bojoval na straně republikánů v občanské válce. V tomto roce se také oženil s Elenou Paz Garro, Manželství však nevydrželo a bylo rozvedeno v roce 1959. I tato zkušenost i to, že poznal takové literární osobnosti, jakými bezesporu byli André Malraux, André Gide a Ilja Erenburg, se promítla do jeho tvorby. Znechucen stalinismem, Paz odmítl levici a v době studené války začal psát „jinak". Snažil se obohacovat svůj jazyk. "Myslím, že jsem přestal psát pro intelektuály a politiky a nahradil ideologii do určité míry náboženstvím," jednou říkal. Díky tomuto postoji se odchýlil od předních spisovatelů latinskoamerických (Pablo Neruda a Gabriel García Márquez) a byl podroben jejich ostré politické kritice. Neruda nikdy neopustil svou víru v komunismus a García Marquez obhajoval kubánskou revoluci. Paz často varoval před sovětskou a kubánskou intervenci v Latinské Americe, a jeho přátelská náklonnost k G. G. Marquezovi a P.Nerudovi se částečně rozpadla. V roce 1976 Paz napsal: "Mezi tím, co vidím a co říkám / mezi tím, co říkám a o čem mlčím / mezi tím, o čem mlčím, a o čem sním / mezi tím, o čem sním a co jsem zapomněl: / To je Poezie". Paz sám sebe označil jako spisovatele "strážce jazyka" a tomuto podřídil svou poezii.

V druhé polovině třicátých let a v letech čtyřicátých let pracoval jako novinář a psal významné literární kritiky, v letech 1938-41 řídil avantgardní časopis 'Taller' a El hijo pródigo. Na jaře r. 1940, dostal stipendium od Guggenheimovy nadace na cestování a studium na Universitě v Berkley. Po 2.sv.válce se připojil k mexickému diplomatickému sboru. Strávil šest let v Paříži. "Mí nadřízení zapomněli a já jim tajně poděkoval," řekl a potom napsal v VISLUMBRES DE LA INDIE (1995). Později, na základě svého postoje ke studené válce a levici opustil své přátele a město, ale pokračoval v kariéře v Japonsku, Spojených státech a Indii. Jako zástupce Mexika pracoval pro UNESCO. V Indii se setkal a Marií-José Tramini, kterou si vzal za ženu. Tvrdil, že to byla nejdůležitější věc jeho života po té, co se narodil. V roce 1968 Paz vystoupil z diplomacie na protest proti masakru studentů na Plaza Tlateloco v Mexico City v říjnu, před olympijskými hrami. Do Mexika se vrátil v roce 1969 a začal psát poezii, v níž se vrátil ke zkoumání svého dětství a mládí. V VUELTA (1976) a PASADO EN Claro (1975) byla díla se spoustou  autobiografických prvků. V 'San Ildefonso Nocturne' se podíval ironicky do minulosti, a zeptal se, co se stalo těm, kteří chtěli "do světa pravdy."

 

    Chlapec, na začátku těchto veršů,                                          

    se prochází mezi San Ildefonso a Zócalo,

    aby později vyrostl v člověka,

    který píše, že:

    Moje poezie je výsledkem

    celonočního blouznění        (Od 'San Ildefonso Nocturne')

 

V letech 1968 -  1970 byl hostujícím profesorem španělské a americké literatury na univerzitách v Texasu, Austinu, Pittsburghu a v Pennsylvanii. V roce 1982 získal prestižní cenu Neustadt.

Jeho Sebrané básně (1957-1987), vydané ve španělštině a angličtině, byly publikovány v roce 1988.

Octavio Paz zemřel ve věku 84 let 19. dubna 1998.

Díky životním postojům byla jeho tvorba ovlivněna marxismem, surrealismem, existencialismem, buddhismem a hinduismem. Stěžejními tématy bylo násilí, lež, korupce a revoluce (např. Simon Bolívar), provázející dějiny Latinské Ameriky. Používal inovace typické pro francouzský kubismus. Ve svých esejích se zaobíral aztéckým uměním, tantrickým buddhismem, mexickou politikou, novoplatónskou filosofií, ekonomickými reformami, avantgardní poezií, strukturalistickou antropologií, utopickým socialismem, sexualitou a erotikou.

 

Bibliografie:                                                                  

Paz byl jedním z několika latinskoamerických básníků, jejichž práce měla široký mezinárodní dopad. Ačkoli mnoho svých básní psal v řeči vázané, nebál se experimentovat s formou. Mezi jeho nejslavnější patří PIEDRA DE SOL (1957, Sun Stone), kterou věnoval Venuši, symbolu slunce a vody podle aztéckého folklóru, bohyni lásky v západní mytologii. Básně byly po vzoru slavného aztéckého kalendáře kámen. Začátek se nese ve stejném smyslu, v jakém končí, a spojuje v první části přírodu a lásku.

 

    A délka vaší cesty

    je jako řeka

    A pohyb vašeho tělo

    je jako les.

  

Vybraná díla:                                                           

 

    * LUNA Silvestre, 1933

    * BAJO TU CLARA Sombra Y Otros POEMAS sobre ESPAÑA, 1937 (ot. ed., 1941)

    * NO PASARAN!, 1937

    * Raiz DEL HOMBRE, 1937

    * (Editor) Voces de España, 1938

    * (Editor, spolu s jinými) LAUREL: ANTOLOGÍA DE LA Poesia Moderna EN Lengua ESPAÑOLA, 1941

    * ENTRE LA PIEDRA Y LA FLOR, 1941

    * LA ORILLA DEL MUNDO Y PRIMER DIA, 1942

    * Libertad BAJO PALABRA, 1949

    * EL LABERINTO DE LA Soledad, 1950 (ot. ed., 1959) - Labyrint samoty: Život a myšlení v Mexiku (tr. Lysander Kemp, 1961)

    * Aguila O SOL?, 1951 - Eagle, nebo Slunce? (Tr. Eliot Weinberger, 1970) - Kotka vai aurinko (valinneet ja suomentaneet Jyrki Kiiskinen ja Jukka Koskelainen, 1996)

    * (Editor) Anthologie DE LA poesie MEXICAINE, 1952

    * SEMILLAS PARA UN HIMNO, 1954

    * EL ARCO Y LA lira, 1956 (ot. ed., 1967) - Bow a lyra (tr. Ruth LG Simms, 1973)

    * LA Hija DE RAPPACINI, 1956 (hra, z příběhu Nathaniel Hawthorne, prod. Roce 1956 v Primera antología de Obras en un Akt, ed. Maruxa Vilalta, 1959)

    * (Editor) ANTOLOGÍA Poetica, 1956

    * LAS PERAS DE Olmo, 1957

    * (Překladatel, s E. Hayashiya) SENDAS DE oku, 1957 (podle Bašó)

    * PIEDRA DE SOL, 1957 - Sun Stone. Piedra de sol (tr. Muriel Rukeyser, 1962) / The Sun Stone (tr. Peter Miller, 1963) / The Sun Stone (tr. Donald Gardner (1969) / Sunstone = Piedra de Sol (tr. Eliot Weinberger) - Aurinkokivi ( suom. Pentti Saaritsa, 1990)

    * LA Estación VIOLENTA, 1958

    * (Editor), antologie z Mexika poezii, 1958 (tr. Samuel Beckett)

    * AGUA Y VIENTO, 1959

    * Tamayo EN LA PINTURA Mexicana, 1959

    * LIBERTAT BAJO PALABRA: OBRA Poetica 1935-1958, 1960 (rev. 1968)

    * (Editor) Tamayo EN LA PINTURA Mexicana, 1959

    * EL LABERINTO DE SOLADAD, 1960

    * Salamandra 1958-1961, 1962

    * (Editor) Magia DE LA RISA, 1962

    * (Editor) ANTOLOGÍA, 1962 (Fernando Pessoa)

    * (Editor, s Pedro Zekeli) Cuatro POETAS CONTEMPORÁNEOS DE Suécia: Martinson, LUNDKVIST, EKELÖF, Y LINDEGREN, 1963

    * Vybrané básně, 1963 (tr. Muriel Rukeyser)

    * LOS SIGNOS EN ROTACIÓN, 1965

    * VIENTO entero, 1965

    * VRINDABAN, Madurai, 1965

    * CUADRIVIO, 1965 (na Darío, Lopez Verlarde, Pessoa, Cernuda)

    * LOS SIGNOS EN ROTACIÓN, 1965

    * (Editor, spolu s jinými) Poesia EN Movimiento: MEXIKO 1915-1966, 1966 - New poezie Mexika (ed. Marka Strnad, 1970)

    * Puertas Al Campo, 1966

    * Claude Lévi-Strauss, O, EL NUEVO FESTÍN DE ESOPO, 1967 - Claude Lévi-Strauss: Úvod (tr. Helen JS a Maxine Bernstein, 1970) / On Lévi-Strauss (tr. 1970)

    * CORRIENTAE alterna, 1967 - střídavý proud (tr. Helen Lane, 1973)

    * PIEDRA DE SOL, BLANCO, 1967 - Blanco (překlad Eliot Weinberger, 1974)

    * Diskotéky VISUALES, 1968

    * Marcel Duchamp O, EL CASTILLO DE LA PUREZA, 1968 - Marcel Duchamp, nebo hrad čistota (tr. Donald Gardner, 1970)

    * Ladera ESTE (1962-1968), 1969

    * LA CENTENA, 1969

    * Mexiko: LA ULTIMA DECADA, 1969

    * CONJUNCIONES Y DISJUNCIONES, 1970 - Konjunkce a Disjunctions (tr. Helen Lane, 1974)

    * POSDATA, 1970 - Ostatní Mexiko: Kritika Pyradim (tr. Lysander Kemp, 1972)

    * Konfigurace, 1971 (tr. G. Aroul et al.)

    * Renga, 1971 (s jinými) - Renga (tr. Karel Tomlinson, 1972)

    * TOPOEMAS, 1971

    * LAS COSAS EN SU Sitio, 1971 (s Juan Marichal)

    * LOS SIGNOS EN ROTACIÓN Y otra ENSAYOS, 1971 (ed. Carlos Fuentes)

    * TRADUCCIÓN: Literatura Y LITERALIDAD, 1971

    * EL Signo Y EL GARABATO, 1973

    * (Překladatel) VEINTE POEMAS, 1973 (William Carlos Williams)

    * APARIENCIA desnuda: LA OBRA DE Marcel Duchamp, 1973 - Marcel Duchamp: Vzhled naha svlečená (tr. Rachel Phillips a Donald Gardener, 1978) - Suuri lasi (suom. Anita Mikkonene, 1991)

    * EL Signo Y EL GARABATO, 1973

    * SOLO DOS Voces, 1973 (s Julián Ríos)

    * VERSIONES Y DIVERSIONES, 1974 (překlady)

    * LA BÚSQUEDA DEL COMIENZO ESCRITOS sobre EL SURREALISMO, 1974

    * TEATRO DE SIGNOS / TRANSPARENCIAS, 1974 (ed. Julián Ríos)

    * LOS Hijos DEL LIMO: DEL ROMANTICISMO LA VANGAURDIA, 1974 - Děti z Mire: moderní poezii od romantismu k Avant-Garde (tr. Rachel Phillips, 1974)

    * VERSIONES Y DIVERSIONES, 1974

    * EL MONO GRAMÁTICO, 1974 - Monkey gramatik (tr. Helen Lane, 1981)

    * Brzy Básně, 1935-1955, 1974 (tr. Muriel Rukeyser et al.)

    * PASADO EN Claro, 1975 - Návrh of Shadows (editoval a překládal Eliot Weinberger, 1979)

    * VUELTA, 1976

    * Siren a mušli a jiné eseje o básníky a poezii, 1976 (tr. Lysander Kemp a Margaret Seyers Peden)

    * POEMAS 1935-1975, 1978

    * XAVIER VILLAURRUTIA EN PERSONA Y EN OBRA, 1978

    * (Překladatel) 15 POEMAS, 1979 (podle Apollinaire)

    * Rufino Tamayo: Mýtus a Magic, 1979

    * EL OGRO FILANTRÓPICO: HISTORIA Y Política 1971-1978, 1979

    * POEMAS RECIENTES, 1981

    * IN / MEDIACIONES, 1979

    * Návrh stínu a jiné básně, 1979

    * Vybrané básně, 1979 (tr.Charles Tomlinson)

    * AIRBORN / Hijos DEK AIRE, 1981 (s Karlem Tomlinson)

    * Rufino Tamayo, 1982

    * SOR Juana INES DE LA CRUZ O, LAS TRAMPAS DE LA FE, 1982 - Sor Juana, nebo pasti víry (tr. Margaret Sayers Peden) / Sor Juana: její život a svět (tr. Margaret Peden Sayers)

    * Tiempo NUBLADO, 1983 - Jeden Zemi, čtyři nebo pět světy: Úvahy o soudobé dějiny (tr. Helen Lane, 1985)

    * SOMBRAS DE Obras, 1983

    * Günter GERZO, 1983 (ve španělštině, angličtině a francouzštině, ve spolupráci s John Golding)

    * Vybrané básně, 1984 (ed. podle Eliot Weinberger, tr. G. Aroul et al.)

    * Hombres EN SU SIGLO Y Otros ENSAYOS, 1984 - On básníci a další (tr. Michael Schmidt, 1986)

    * Cuatro chopos = čtyři topoly, 1985 (přeložil Elliot Weinberger)

    * INSTANTE Y REVELACIÓN, 1985

    * Labyrint samoty, Ostatní Mexiko, Návrat do Labyrith samoty, Mexika a Spojených států, a Philantrophic Ogre, 1985 (tr.. Lysander Kemp)

    * Arbol ADENTRO, 1987 - Strom V (tr. Eliot Weinberger, 1988)

    * Mexico EN LA OBRA DE Octavio Paz, 1987 (3 vols.: EL Peregrino EN SU PATRIA, GENERACIONES Y SEMBLANZAS, LOS PRIVILEGIOS DE LA VISTA)

    * Sebrané básně Octavio Paz 1957-1987, 1987 (editoval a překládal Eliot Weinberger)

    * PRIMERAS Letras (1931-1943), 1988

    * LA otra VOZ, 1990 - druhý hlas (tr. Helen Lane, 1990)

    * Pequeňa crónica DE Grandes DIAS, 1990

    * BÚSQUEDA DEL PRESENTE, 1990 - Při hledání přítomnosti (tr. Anthony Stanton, 1990)

    * CONVERGENZIAS, 1991 - konvergencí: Eseje o umění a literatury, 1987 (tr. Helen Lane, 1987)

    * Jeden svět na druhou, 1992 (tr. Amelia Simpson)

    * Itinerario, 1993

    * UN MAS ALL ERÓTICO, 1993 - Erotické Za: Sade (tr. Eliot Weinberger, 1998)

    * Eseje o mexické umění, 1993 (tr. Helen Lane)

    * LA lama Doble, AMOR Y EROTISMO, 1993 - Dvoulůžkový Flame: lásky a erotiky (tr. Helen Lane, 1996)

    * VISLUMBRES DE LA INDIE, 1995 - s ohledem na Indii (tr. Eliot Weinberger, 1997)

    * Příběh dvou zahrad: básně z Indie 1952-1995, 1997 (ed. a tr. Eliot Weinberger)

    * FIGURAS Y FIGURACIONES, 1999 (s (Marie José Paz) - Obrázky & figurace (tr. Eliot Weinberger,       doslov od Yves Bonnefoy, překládal Esther Allen, 2002)

 

  UKÁZKA:

 Mořská hráz

1

"Vlna nemá formu?"
V momentě je vyřezána
ale zas se hrout
a zas  se objeví kolem.
"Její pohyb - její  cesta."

2

Vlny jsou odstraněny
"Mají nohy, záda, krk?
ale jsou znovu
"Prsa, ústa, pěnu?"

3

Umírání žízní - na moři.
Zvraty, nikde nikdo,
v podloží.
Vzduch umírá žízní.

 

 

Citáty:                                                       

 

Voda mluví bez přestání, přesto se nikdy neopakuje

 

Spoutanému člověku stačí zavřít oči a již má dost síly, aby zbořil svět

 

Samota je pro člověka nejhlubším poznáním, protože jenom člověk si ji plně uvědomuje

 

Nesmrtelnost literatury je velmi abstraktní pojem a nazývá se knihovna

 

 

 

Zdroj:

     http://www.skolavpohode.cz/index.php/Text:Paz_Octavio

     http://kirjasto.sci.fi/opaz.htm