Opakuje se to jako příboj
Jak může být bílá barva čistoty?
Bílá nad obzorem v celé šíři
odstín bledé mne uvnitř mrazí
jak prázdný nemocniční pokoj
V každém takovém pokoji
na každé takové posteli už někdo zemřel
Tak nakonec bílá paní smrt čistě a něžně
smaže stopy bahna co jsem zanechal
a něžný smutek protne živé maso
Čas úmrtí?
Těsně před půlnocí
Ráno někdo znovu čistě povleče
Opakuje se to jako příboj
přesto doufám, že to bude jiné
ale není, nikdy nebude
Tak co má vést mé potrhané plachty
přes širé bílé moře
vřavou marné bitvy
v dobách opojného míru
Stydím se za takový mír!
Vždyť vím, že pochovám svou matku
čistým bílým kapesníkem
otřu jí z čela studený pot
Zatlačím opatrně víčka
šátkem uvázaným pod bradou
čelist stáhnu než svaly zkamení
Nebo matka obejme zas moje trosky
A možná že zapálí i svíčku
Co na tom sejde...
Piju červené
rudé jako porod
a večer je zas unavený
vlévá se do mne spolu s alkoholem
Je to příboj
co se stále opakuje
co mne opanuje
Kocovina je má mořská nemoc
v tomto světě míru, bez nemocí, bez válek
Kde vše je dovoleno
Krásný hlučný karneval
Co na tom sejde...
Smrt je jako příboj
a já stále snívám o moři
31.7.2011