"Johanko!"
Šel jsem lhostejnou městskou ulicí
Myšlenky toulavé bůhvíkde
Když zaznělo odněkud to zvolání
Jen jednou a pak zas nic ...
Komu as bylo určeno
(Nikdo se neozval)
Mne však zalehla ozvěna toho jména
Tvého jména
V mém srdci kdesi tam někde je
Kousek Rouenu roku čtrnáctistého jednatřicátého
Náměstí Vieux Marché
Stále přítomné
Pověz Johanko
Kdo první v Tě uvěřil
Kdo první uvěřil v Pugačeva
A Spartaka
A kolik srdcí vroucích a hořících
Nenašlo svého prvého
Nepoznaly to štěstí
A bolest
Být plamenem který zapaluje
Srdce jiná
Být plameny dějin
Stráven
V mém srdci kdesi místo je
Kde hranice v Rouenu
Stále hoří