Dívala jsem se na Barčiny obrázky a fota a najednou jsem mohla hodit na papír to, co mi už nějaký čas leželo v hlavě. Dík Barunko!
V kouzlu samoty
( věci a proroctví nabývají moci
nad člověkem)
vystupuje z řezby starých hodin
neviditelný mluvka:
Jsi z těch, co nevěří
můj osud je číhání
jsem šibeniční tón
v manuálu vteřin
Sliz starožitného přítmí
ulpívá na hlase skřípavém
jak nevěra stroje
Opilství je opičení po bozích
pěstěná poezie a každá krása
je karikatura ráje
v cudném zrcadle