7. října byl až moc krásný den a na lavičku v parku svítilo slunce.





Listí padá k zemi, ptáci odlétají,
Však slunce ještě svítí,
paprsky hřejí,
ještě se dětská ústa smějí.
Všude kolem plno barev, snů a víry.
Najednou mám v sobě tolik síly.
Ten lehký vánek, co u srdce hladí,
mě do Tvé náruče svádí.
Zas teplou naději dýchám,
ve snových dnech lítám.
Snad ze svobody lesklých pavučin
duši něco naučím.
Snad hřejivé kaštany pomohou v těžké chvíli,
až tento pocit zmizí.