Začneme tedy tanky – ty byly na bojištích 2. sv. války velmi důležité a bylo jich vyrobeno velké množství. Nejvíce tanků v té době pocházelo od Rusů. Poměrně znám je třeba T-54/55, který byl sice lehčí a menší než západní tanky, ale palebnou silou se jim skoro vyrovnal. Měl jeden 100mm kanon, jeden 7,62 kulomet a bylo možné na něj přidat ještě 12,7mm kulomet. Dosahoval rychlosti 50 km/h, což bylo tehdy na tank poměrně dost. Osádka se skládala ze čtyř lidí a vážil 36 tun. Dalším ruským tankem byl T-34, který se považuje za nejlepší tank, který byl za 2. sv. války vyráběn. Byl vybaven 85mm kanónem a dvěma 7,62mm kulomety. Při obsazení všech kulometů byla v tanku osádka z 5 lidí. Dosahoval až 55 km/h i když vážil celých 52 tun. Tento tank dosahoval v odolnosti nejvyšší dokonalosti díky snadné manévrovatelnosti byl často nasazován do pralesů. Oproti tomu byla výroba ze západu. Jediný tank z těch států, jenž by se nějak významně rozšířil byl výborný M51 Sherman. Bylo jich vyrobeno asi 55 000 kusů. Byl vybaven poněkud silněji, než lehké sovětské tanky – jedním mocným 105mm kanónem a 12,7mm kulometem. Nedosahoval však takových rychlostí než tanky sovětské a víc než 45km/h by jste z něj nevymáčkli. Dalším rozšířeným zbrojním odvětvím bylo dělostřelectvo. Rudá armáda vyvinula úspěšné dělo 152mm M1937, název napovídá jak o ráži 152mm, tak o roku výroby. Obsluhovalo ho 9 osob, vážil přes sedm tun a ze své skoro 5 metrů dlouhé hlavně vypálil v pohodě čtyři 40kilové náboje za minutu až do vzdálenosti větší než 17 kilometrů. Jedním z nejvíce použivaných děl na světě se stal 105mm M101. Bylo Američany zhotoveno už v roce 1919, ale hromadně bylo nasazeno až po roce 1940. Kadence ani síla sice nedosahovaly ruských kvalit, ale dělo bylo velmi odolné nepříznivému počasí a používalo se tedy v mnoha operacích 2. sv. války. Obsluhovalo ho 8 osob, vážilo něco přes dvě tuny a svou 2,35cm hlavní dostřelilo tři 20kilové náboje za minutu až do vzdálenosti větší než 11 kilometrů. Ač bylo oblíbené, oproti ruskému 152mm M1937 působilo jako hračka. Poměrně slušné dělo bylo i lehké britské 25-Pounder, které bylo od počátku války nasazeno ve všech bitvách a to i v pouštích a džunglích. Úspěch si získalo během známé operace u El Alameinu v roce 1942. Obsluhovalo ho jen 6 osob a vážilo pouhých 1800 kg, ve všem kromě elevace, kterou moc nedisponovalo, předčilo americkou M101. Se svou, dva a půl metru dlouhou hlavní dostřelilo pět 11kilových nábojů za minutu až do vzdálenosti přes 12 kilometrů. Posledním zajímavým válečným strojem této války bylo sovětské odpalovací zařízení pro více raket s názvem RM-70. Toto osmikolové auto obsluhovalo 6 lidí. Zařízení vážilo asi 33 tun a vozilo s sebou 40 raket. Dokázalo je poslat do vzdálenosti 20km. Jedna hlavice vážila necelých 20 kg. Nyní přecházíme k ručním zbraním. Největší byla jednoznačně bazuku M20 2,36 palců(5,99 cm), předchůdkyně tzv. superbazuky 3,5 palců (8,89 cm). Jedna 4kilová střela vypálená z tohoto 6kilového zařízení pronikla v klidu 25 cm tlustým pancířem. Dnes to sice není nic moc, ale tehdy to byl postrach. Cíl musel být vzdálen mezi 20 a 100 metry. A nyní pár slov k puškám 2. sv. války. Poměrně známou puškou byla Fusil Automatique Modéle 49. Vyrobil ji v belgických závodech D. J. Saive [dídžej J] , který během války uprchl ze své vlasti do Anglie. Do této pušky se daly strčit různé náboje. Třeba 7mm, 7,62 mm, 7,92mm nebo britské 0,30 inch (0,76 cm). Puška vážila 4,3 kg a byla dlouhá 1 116 mm. Náboje střílela jednotlivě a do zásobníku se jich vešlo deset. Další známou puškou byla karabina řady M1, která byla upravena tak, aby vyhovovala poptávce US Ordnance Department po lehké pušce vážící méně než 2,5 kg a schopné automatické střelby. Puška vyhovola obojímu a měla kadenci 750 výstřelů za minutu. Používat se mohl zásobník na 15 nebo 30 nábojů. Těchto karabin bylo vyrobeno okolo milionu. Výbornou zbraní byla také puška M1 Garand, první samonabíjecí puška, která plnila roli standartní služební zbraně. Místo zásobníku měla svorku a na ni se vlezlo až 8 nábojů. To byla trochu nevýhoda, protože teprve po vystřílení všech nábojů se puška dala dobít. Puška byla poloautomat dlouhý 1103mm a vážící 4 a půl kg. Byla to velká a těžká zbraň, ale velmi spolehlivá. Při defenzivě se však více než pušky vyplatily kulomety. Z pěchoty nadělaly krvavou kaši a z džípů vraky. Nejmocnějším kulometem se mohli chlubit nacisté. Jejich UK MG42 se svou kadencí 1 300 výstřelů s lehkým uzávěrem předčí i po skoro 80 letech většinu moderních kulometů. Velká kadence tohoto kulometu byla p Velká kadence tohoto kulometu byla příčinou typického zvuku, často popisovaného jako trhání látky. Ovšem jeho dostřel 800m byl v porovnání s jinými velmi malý. Třeba těžký kulomet M2HB byl mnohem ničivější a to i přes téměř poloviční kadenci. Se svým dostřelem do 2 km a velkou průrazností byl často úspěšně nasazován proti menším tankům. Vážil ale více než třikrát víc než MG42. Velké využií rychlopalnch zbraní způsobilo, že se začaly vrábět lehčí modely pro vojáky, tedy samopaly. V tomto oboru byli mistry právě spojenci. Jedním z jejich zázraků byl Sterling tzv. Sten. Byla to velmi tichá zbraň, často se však přehřívala. Měl zásobník na 34 nábojů a měřil okolo půl metru. Byl používán hlavně speciálními jednotkami – tam totiž nebyla tolik zapotřebí kadence ani dostřel, ve kterých tento samopal vcelku zaostával. Snad nejznámějších samopalem jak z druhé světové války, tak od mafiánů a gangsterů byl Thompson gun. Je to velká těžká zbraň, která dobře padne do ruky a která používá průrazné střelivo .45 ACP. Zásobník se dělal buď kulatý nebo klasický kvádrový. Mafiáni měli v oblibě kulatý na 50 nábojů, do nepříznivých podmínek 2. sv. války se však hodil spíše klasický zásobník na 20 nebo 30 nábojů. Thopson patřil tehdy mezi šampióny v kadenci mezi samopaly (700 n. za m.). Německé MP40 za ním poměrně zaostáaly a nepomohl jim ani zásobník na 32 nábojů. Zajímavým kouskem je jistě australský samopal F1 9 mm, který se vyznačoval zásobníkem nahoře místo dole. Zásobník byl 34 nábojů Parabellum 9 mm. Této zbrani se říkalo Owen Gun. Dalším samopalem byl vynikající PPSh-41, který pocházel ze stejné dílny jako skvělá ruská sniperka Mosin Naganov. Tento supersamopal měl kulatý zásobník na 72 nábojů a kadenci 900 ran za minutu. Kvůli své tíze je však mnohdy řazen spíše mezi kulomety. Nyní něco ve zkratce o pistolích. Snad nejznámějšími pistolemi všech dob jsou americký Colt 1911 a německý Luger. První z nich byl na sedm nábojů a nevynikal velkou průrazností – byl ale velmi přesný. Na rozdíl od jiných amerických pistolí nepoužíval 9 mm Parbellum ale .45 ACP. Druhou pistolí je Luger, zbraň každého nacisty. Byla velmi malá, lehká a slabá. Měla zásobník na 8 nábojů ráže 9 mm Parabellum. Poslední pistolí, o které vám dnes vypovím je česká pistole ČZ38. Tuto pistoli jsme začali vyrábět okolo roku 1930, naprosto jsme ji ale pokazili. Spoušť se špatně mačkala, byla nepřesná, slabá a těžká. Potom přišli němci a tyto pistole nám zabrali. Sami si tak uškodili. Nakonec, jako poslední zbraň uvedu Karabinu De Lisle, protože je zajímavá tím, že to je nejtišší zbraň, která kdy byla vyrobena. Ze vzdálenosti jednoho metru uslyšíte pouhé syknutí.