.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Červenec  >>
PoÚtStČtSoNe
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31     

 .: Online
Stránku si právě čte 12 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Přesčas

Jakub Raida - Povídky - 20. 11. 2005 - 1104 přečtení

Elementární strach ve smutném městě

Sedí v kanceláři a neustále píše. Z monitoru počítače jí nesnesitelně pálí oči. Za oknem je už hodně pokročilá noc. A ona pořád píše a píše. Ještě dva e-maily, potom nějakou tu prezentaci a poupravit tabulky. Je velmi vytížená, ale za ty peníze to stojí. Prsty běhají zkušeně po dobře známé a tisíckrát osahané klávesnici. Klávesy pod tlakem prstů klesají a když je prst opustí, zase se rychle zvedají. Na obrazovce, kde bíle žhne otevřený dokument, neustále přibývají další a další znaky. Je v celé budově sama. Nebo není? Tam někde to je. Něco. Něco, co nemá dobré úmysly. Ona nic neslyší ani nevidí, ale před chvílí si byla úplně jista, že někdo šel po cestičce k domu. Možná už je dole, v první hale, možná jede výtahem, nebo jde po servisním schodišti. Možná, že to něco stojí za dveřmi a čeká. Na co čeká? Kdo to je? Možná lupič, který má zálusk na zdejší peníze, možná vrah, který jde po ní. Kapka potu ji sjela po čele a skápla mezi klávesy V a B. Píše stále dál, ale už není tak soustředěná na dopis jedné firmě. Přemýšlí o svém strachu. Kdo je za těmi dveřmi a na co, sakra, čeká? Možná má nůž. Určitě ji chce zabít. Překlepla se. To se jí nestává. Zdá se jí, jako by slyšela nějaký pohyb za dveřmi. Na hranici slyšitelnosti. Potom cítí, jak se na ni dívají lačné oči sálající zlem. Určitě ji pozoruje přes klíčovou dírku. Nebo že by ji sledoval přes okno z vedlejšího domu? Za potemnělými záclonami může klidně někdo být. Z okna není vidět nic než matné šedé záclony. Může tam být ukrytý ve tmě a zlomyslně ji měřit pohledem. Určitě jsou dva. Co má dělat? Má tady umřít? To přece nejde, vždyť ji je teprve něco málo přes dvacet. Vždyť má celý život před sebou. Nebo ne? Nebo tomu tak osud chce, aby pro ni zítřek nebyl? Zachvěje se. To je nesmysl. I když… …jistá si není ničím. Určitě teď slyšela, jak ten za dveřmi vytáhl z pochvy nůž a jak sahá na kliku. Proč? Proč si museli z celého světa, z tolika miliard lidí vybrat zrovna ji – jednu pilnou sekretářku v jednom bezvýznamném městě? Vyschlo ji v ústech. Najednou by byla vděčná za každou chvilku života. Najednou by byla nejšťastnější na světě, kdyby se dožila druhého dne. Že by se klika ponořená v šeru maličko pohnula? Místnost byla osvětlena jen stolní lampičkou na jejím stole. Přestala psát a klepání kláves ustalo. Rozlehlo se příšerné a nesnesitelné ticho. Začala raději psát dále, jenom aby nebylo ticho. Bylo jí už jedno, co píše, a na obrazovce se zjevovaly nesmyslné soustavy znaků. Klika je určitě už plně stlačená, ale v tom šeru to nemůže poznat. Má vůbec smysl utíkat, nebo se bránit? Určitě ne. Ne, teď se jí to určitě nezdá – dveře se pomalu otevírají. Slabě se třese a mrazí ji v zádech. Je už úplně zpocená. Neodtrhuje oči od dveří. Prsty dále jezdí po klávesnici. Je to zvláštní, ten někdo ji určitě dále pozoruje, i když otevírá dveře. Cítí ten jeho strašný a bodavý pohled, který vším prohlédne, ten, před kterým se cítí tak nechráněná a jako úplně nahá. Vidí ji až do mysli, vidí její narůstající strach a má radost. Jak může být tak zvrhlý tvor? Dveře se už otevřely a v nich vidí jen černotu. Z té černoty se každou chvílí vynoří on a usmrtí ji. Sleduje ji, zahalen ve stínu. Ona o něm přemýšlí a ozářená lampičkou a monitorem se cítí strašně viditelná. Je ale za to světlo vděčná. Co se to ale stalo? Proč ta lampička najednou zablikala a zhasla? Proč i počítač náhle potemněl? Že by za to mohl ten druhý, který teď určitě vyhodil pojistky? Zdá se ji to jako několik let, těch pár vteřin. Potom už cítí, jak je nebezpečně blízko a cítí, že ač je totální tma a ona ho nevidí, on tam je a vidí ji. Zvedá se od stolu a poslepu jde pryč. Proč to dělá? Stejně se nedostane z domu. Jde chodbou a je úplně slepá. Neví kde je a neví, kde jsou ti dva. Klepe se strachy a vráží do stěn. Rychle dýchá. Možná že je před ní, možná jde rychle za ní. A možná je z každé strany jeden. Nic nevidí a nic neslyší. Možná ji hned nezabijí, možná ji nejdřív znásilní. Všechno je možné, neexistuje žádná jistota. Ona ví, že už je vlastně mrtvá. Ale třeba není. Nahmatá velkou mosaznou kliku od vstupních dveří přesně ve chvíli, kdy se jí zazdá, že ten někdo je sotva dva kroky od ní. Vychází na ulici. Pouliční lampa nesvítí. Možná jsou tři. Nebo víc. Možná to nejsou lidé, ale něco jiného. Mimozemšťané, upíři, vlkodlaci… …kdo ví? Co smysly nevidí, to dotváří její fantazie. Její představivost vykresluje do neproniknutelné tmy obrazce vrahounů, kteří jsou všude kolem a kterým nedokáže uniknout. I když jdou pomalu, tak neúnavně odřezávají její všechny únikové cesty. I kdyby se dostala domů, dostanou jí tam. Nikde není v bezpečí. Nikde. Hlavně když bude co nejdál od toho domu hrůzy. Utíká po ulici. Je docela zima a ona začíná promrzat. Celé město je potmě. To přece není možné! Nebo je? Nikde nikdo není, všechny okna jsou temné. I ten měsíc je schovaný za mrak. Nikde se nic neozve. Je to příšerné, to ticho a ta tma. Ať už radši umřu! Proč mě tak dlouho napínáte? Proč si se mnou tak hrajete, proč se radujete z mého strachu? Doběhla ke svému domu. K paneláku. Někdo je uvnitř, zpoza černých prosklených dveří ji sleduje. Tušila ty zlé oči, jak se ukrývají v temnotě. Ona to cítí, cítí, jak ji ten pohled jakoby svlékal. Ne, tam nepůjde. Půjde za svými rodiči, na druhý konec města. Tam tou ulicí ale nemůže. Jsou tam oni. Tam jsou taky. Bože! Déle už to asi nevydrží. No tak, co je? Proč se nic neděje? Proč nechtějí ukončit její trápení jediným úderem? K domu svých rodičů nedojde, cesty jsou uzavřené. Jedna po druhé se uzavřely. Je jich asi celá armáda. Proč? Proč ji na tyto otázky nikdo nezodpoví? Proč musí ona zemřít? Schoulí se mezi popelnice a čeká na smrt. Je to škoda, že musí skončit tak mladá. Tak strašně mladá. Zavírá oči a ještě víc se tiskne ke zdi. Vtom cítí přes zavřená víčka silné světlo. Otevírá oči a vidí jeřáb a rampy, kameramany a reflektory. „Gratuluji,“ volá režisér. „Zahrála jste si v nové reality show.“ Všichni okolo se smějí a jí je do pláče. Tak oni si z ní dělali srandu a teď to budou vysílat. Najednou na ni přichází obrovský vztek. Vytahuje reflektory z hlavních zdrojů elektřiny a navrací město do tmy. Z kabelky vytahuje ostré manikúrní nůžky a pilník na nehty. Vykročí najisto ke štábu, který začíná upadat do nejistoty – teď je tady ona pánem. „Já vám ukážu reality show…“ zasyčí a strach ji rázem přejde.

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 17.05.2006 07:27:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek:
Vida, co jsem přehlédla! Takovou napínavou chuťovku. Má to skvělou gradaci, natahuješ čtenáře užasným napětím a představivostí. Jen bych ocenila členění do odstavců.



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz