O pocitech, co sídlí ve mně, co mě neustále ovládají. Mám z nich strach, ale někdy vyjde slunce.

Jako starcova tvář,
když vzpomíná na staré časy,
jako když v noci strach máš,
že už nikdy nepohladíš její vlasy,
Ten pocit ovládá mě.

Co když slunce ráno nevyjde,
šťastná chvíle smíchu nepřijde?
Co bude, až ztratí zář tvoje oči,
až slzy naší zemi rozmočí?
Ten strach ovládá mě.

Snad existuje ten snový svět,
který básník vkládá do všech vět.
Snad zbytečná není víra,
v ní ukrývá se všechna síla.
Dnes beznaděj ovládá mě.

Dnes se těžko dýchá při západu slunce.