George Bush zaútočí na Irák, celý svět sleduje jeho válku. Křičí se hurá, sláva, Amíci jedou konat dobro. Bin Ladin nechá zřítit dvě výškové budovy a světe div se, je považován za největší zrůdu. Je to terorista. Ale kde je rozdíl? Proč není tím hnusným teroristou Bush?

Kdy si konečně USA uvědomí, že není pupkem světa? Copak to musí čekat, až jim někdo přijde udělat bububu? Kanada, která s mocností sousedí, může natáčet emotivní filmy, nemusí přepadávat ostatní země a nemusí hrát divadlo hloupé populaci. Je jen otázkou času, kdy Bílý dům dostane pořádnou facku.

Podle průzkumů 74% Čechů fandilo Husajnovi, aby Američany porazil. Ve škole nám jasně řekli, že tady jde o ropu a to co se říká v televizi, že jsou jen kecy. I díky tomuto postoji jsem nepřestal věřit, že v ČR je stále svoboda a nejsme Američany tak utlačováni, jako kdysi Sovětským svazem.

Zásah Spojených států zásadně ovlivnil celosvětový názor na Islám. Bohužel k horšímu. Je spojován výhradně s terorismem. Ve skutečnosti je velmi rozumným náboženstvím. Neobsahuje nesmyslné myšlenky, jako je tomu u křesťanství. Islám vede lidi ke vzájemnému pochopení, k hygieně a úctě ke všem ostatním. O diskriminaci žen v Koránu nic není.

Hned po tom, co přijedete do arabské země, přicházíte na to, že jste se octli někde v pohádce. V nezkaženém prostředí. V neuvěřitelné pospojitosti lidí. (Nemluvím o pobytu v Hurgádě, kde ležíte rozpláclí na slunku a čekáte na obchodníka, až na vás začne dělat úsměvy) Lidé chodí po ulicích, navštěvují obchody a dílny, povyprávějí si, zasmějí a jdou zase dál. Druhým se snaží zpravidla pomoct a na Evropana se nedívají cize, s odstupem, pokud uctíváte jejich zákony. (Blondýna s hlubokým výstřihem svědčí o své inteligenci – je považována za ostudu – že by i u nás?). Ochotně si s Vámi pohovoří, angličtinou hovoří téměř každý, ukáží cestu. Okamžitě jsou nadšeni, když máte zájem i o ně. Stačí se zeptat jakou poslouchají hudbu, pustit jim naši. Ocení přívětivost druhého. Já sám jsem dostal spousty dárečků a úsměvů. Je pravda, že nejsou sympatizanty Američanů či Angličanů – mají přeci jen jinou náturu a nedokáží chudého rolníka pojmout jako kamaráda. Nedokáží se snížit k jejich poctivé úrovni. Za to jsou nadšeni, když se dozvědí, že jste Čech.

Jsou to poctiví lidé. Když náhodou někdo ukrade třeba jeden pomeranč na trhu, okamžitě se každý, kdo je nablízku, rozeběhne za zlodějem. Jakmile ho dopadnou, zmlátí jej tak, že se nikdy neodváží na nic šáhnout. Právě to, že u nich nejsou normální vedlejší úmysly, nemusíte čekat, že udělají něco nekalého. Je pro ně samozřejmostí si pomáhat. Taky si lépe žijí, oproti nám. Plnohodnotný život. Ráno vyjde slunce, oni s ním. Jdou pracovat na pole, prodávat na trhy. Večer se sejdou a poklábosí. Nic je nehoní, žádná daňová uzávěrka.

U nás děti tráví většinu času na počítači. Každý za sebe, u toho svého. A baví se přes ICQ. V Africe se sbíhají k nejbližší oáze s vodou, hrají hry ve skalách, jezdí rybařit. Každý den venku. A všechny jsou veselé. Každý obyvatel Arábie Vám opětuje úsměv. Žádná stáda zachmuřených lidí, kteří utíkají z práce nakoupit rohlíky a salám, kteří uhýbají pohledem, aby náhodou nemuseli pozdravit. Ony, počítače jsou naše zhouba. Když jsem byl malý a tento stroj měl tak jeden ze třídy, scházeli jsme se taky venku. Každý den na čerstvém vzduchu. Ale dneska ty samé lidi ven nedostanu, protože paří Counter Strike. Jestliže se k tomu přidá ještě bezvadný Internet expres, který není buřta ani Jardovi…

Byl jsem vícekrát v Egyptě (Od Asuánu až po Káhiru), jednou v Tunisku a Jednou v Maroku. A právě v těchto zemích jsem pokaždé nalezl smysl života, proč tady vlastně jsem. A nejsilnějším zážitkem pro mě byl konec Ramadánu v Maroku. Během tohoto dlouhého svátku přes den nesmí muslimové pít ani jíst. A své sliny plivají ven z úst (Ne každý).  Aby si připomněli bídu spousty jiných krajanů a nezapomněli na štěstí, které se jim dostalo. A právě v den konce Ramadánu se zavřely všechny obchody. K večeru se celé město seběhlo k pláží. Procházelo se po ní, namáčeli si chodidla ve vlnách moře. Mustafové (Mustafa=muslim v ar.) pozorovali západ slunce. Plní emocí a radosti. Mladé páry, rodiče i stařešinové. Vzhlíželi k obloze do dáli moře. A v tu chvíli jsem tam chtěl být navždy. Říkal jsem si, tady patřím. Stál jsem mezi těmi snědými pletěmi na kraji oceánu. Ohlídnul jsem se kolem a na všechny se pousmál. Oni taky. Neviděli ve mně cizince, který si neuvědomuje hodnoty toho dne. Slunce jsme pozorovali všichni stejně. Jen jsem měl v uších hudbu z filmu Good bye Lenin od Yanna Tiersena.

Nejhorší je návrat. Víte, že je všechno pryč. V televizi se usmívá slizký Paroubek a div se sám neplácá po zádech, jak je šikovný. Radiolokátor jsme zase nemohli vyvézt. Alespoň že jsme USA vyfoukli zakázku na stavbu elektrárny v Turecku. Škoda Plzeň bude mít co robit. A lidi bacha, všechno bude dražší a těžší. Včetně našich postav…

Není hrozbou islám, hrozbou je západní civilizace. I pro tyto nezkažené země. Mladé holky už taky nosí rifle a kluci chtějí počítač a mobil…

Jsem rád, že jsem ještě viděl svět tak, jak má být. A stejně… za chvíli přijde ptačí chřipka a ani Bill Gates protilátky nezaplatí.

***

Celou galerii fotek naleznete na www.postreh.ic.cz/maroko