Někteří starší lidé začnou svět vidět jinak. Bohužel. Jednomu z nich je věnovaný kousek poezie... (* není vhodné pro děti)
Postava s trpkou holí
míří do bufetu,
černým kabátem halí,
zaplatí bagetu.
Protéza těsto krájí,
vždyť rajče není tu!
Vidím jen samé zelí,
kurva, neplatím charitu.
Do hajzlu s mrkví a okurkou,
už mám cht zajitou.
Típnu, rozdeptám jak cigáro,
něco jsem zašil, můžu být hovado.
Svině imperialistické!
Moresy kapitalistické!
Na vás Gottwaldovou nohou,
Zničit! Jak s Miladou Horákovou.
Postava s trpkou holí,
určuje poslední tep,
bubnuje, drtí zelí,
kouří oko na pohled.
Poznámka: tento stařec na obrázku vypadá spíš smutně, než nasupeně...