<<
Duben
>>
|
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
| 1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12 |
13 |
14 |
15 |
16 |
17 |
18 |
19 |
20 |
21 |
22 |
23 |
24 |
25 |
26 |
27 |
28 |
29 |
30 |
| | | |
|
Stránku si právě čtou 2 lidé.
|
|
Černá labuť
Barbara Smílová - Zamyšlení - 05. 04. 2006 - 1260 přečtení
Čekám až se usměje, čekám, až mi utře slzy, čekám, až všechno na tomhle světě bude zářit.Čekám až se usměje, čekám, až mi utře slzy, čekám, až všechno na tomhle světě bude zářit. Doufám, že na obzoru uvidím černou labuť. Labuť, co nejlíp zná příběh o rozvázaných tkaničkách, co prožila hluboká zklamání, ale nepláče, je svou a jen občas se svět rozestoupí a z jeho nitra vystoupí sen, naděje, a znovu vidí, že žádná hvězda nespadla nadarmo. Kde jsou všechny mé slzy? Kde jsou schody do nebe? A proč je hledat? Proč hledat lásku, když zmizí? Proč chtít v dlani udržet vodu a dát žíznícímu pít? Odpovědi hledám v duši své, snad černé, ale co ty víš? Proč být černou duší v bílém světě? Proč ne bílou duší ve světě černém? Já prostě nevidím jako vy, já prostě hledám rozkvetlou louku uprostřed lidských popelnic. A třeba mi nejde psát, třeba mě to ničí, ale já nepřestanu, ani když to chceš ty. Já po nikom nežádám, aby mě četl, aby mě chápal, aby každý věděl a znal všechny pochody v mé duši. Odpusť mi, že jsem jaká jsem, odpusť, že mě musíš znát, omluv, že si nasazuji sluneční brýle, ale já také jen žiji, asi chci moc, asi patřím za železné dveře, do domů s pravidelnou stravou. Volám o pomoc, o nový svět a nevidím stejnou krásu, kterou vidíš ty, kterou vidí všichni kolem mě. Tak to řekni, řekni, že nejsem normální a budu ráda, protože já taková být nechci. Nechci žít obyčejně, nesnáším normalitu, a proto utíkám do hlubin a přestat psát by znamenalo přestat snít. Když se budu trápit, můžu zažít štěstí a není mi přece stále zle, přece jen stále nebrečím pro ty veselejší dny. Už ji vidím, je jaká má být, i když ji malíř chtěl jinou. Je černá a přece létá. 
Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 3]
Upozornit emailem Vytisknout článek
Komentáře na Facebooku:
Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 06.04.2006 18:21:05 Reagovat Nový komentář
Autor: [CrazyAnca] - Aneta Honzková (CrazyAnca@seznam.cz)
Titulek:
Naše cesty se rozcházejí v msítě, kdy píšeš, že nechceš být obyčejná. Já bych chtěla být jako ostatní...chtěla bych být normální, chtěla bych mít zájmy, jako všichni. Nikdy jsem nezapadala do kolektivu a asi ani zapadat nebudu.
Ale možná je to tak lepší...možná nejsem "stavěná" pro velké přátelství a věrné známosti.
Skvělá povídka, Barčo.
|
|
Nejsi průměr, jsi lepší... Na základce jsem většinou taky stál opodál, abych neměl moc inteligentní kecy :), pak na střední jsem si šel sehnat brigádu, kde je se mnou zacházeno úžasně, protože jsem jiný... časem nebude handycap, až projdeš všemi filtry postupnými - střední lepší a na výšce budeš myslím nadšena.. :) Pohov Risa
|
Komentář ze dne: 18.04.2006 19:03:26 Reagovat Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Tohle mě naprosto ohromilo, dveře od balkónu se otevřely a spadla mi tuška. Je to nádherné, upřímné,lyrické, intenzivní..Zatím nejkrásnější věc, kterou jsem tady četl..Někdy není třeba tvořit příběh a postavy, jen obrátit se dovnitř a psát, tak jak to umí ty Báro. Přirovnání k černé labuti.., někdy mě slova omezují..-nepojmulas ji jako ošklivé káčátko a to se mi líbí.., Drž se toho, co nosíš vevnitř. Tam jsi doma.
P.S.- pokud někdy někdo řekl, že my dva píšeme podobně, pak se ted červenám.
Tleskám ti..
|
Komentář ze dne: 24.07.2006 20:37:15 Reagovat Nový komentář
Autor: [sibyla] - Dana Angels (sibyla@centrum.cz)
Titulek:
Nádhera, nemám slov.
Jsem ráda, když zjišťuji, že více lidí jde podobnou cestou jako já. To je moc fajn a vždy mně to dodá spoustu naděje ...:-)
Já jsem taky byla vždy jiná, ale zato jsem ráda, nechtěla bych být součást šedé masy, ale přesto, že jsem jiná, nejsem sama a naopak si přijdu hodně propojená s ostatními.
|
|
|