Životopis Jarka Nohavicy

Jaromír Nohavica, písničkář, textař, překladatel, narozen 7. 6. 1953, Ostrava.
Žije v Ostravě, v letech 1978-99 žil v Českém Těšíně.

Měl několik zaměstnání, pracoval jako dělník a knihovník, od roku 1981 se živí jako umělec na volné noze. Hudební vzdělání nemá, ve hře na kytaru, housle, flétny a tahací harmoniku, je samouk.

Začínal nejdříve jako textař, spolupracoval s Českým rozhlasem v Ostravě apod. .

První veřejné vystoupení s vlastním repertoárem proběhlo v březnu roku 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě-Porubě a jako vyzrálý písničkář se záhy vyhoupl mezi českou folkovou špičku. Na národním finále Porty 83 vyhrál anketu diváků o nejvýraznější osobnost, mj. zaujal svou písní Pánové nahoře, neskrytě útočící na zhoubnost nekontrolované vlády.
I další Nohavicovy texty vyvolaly nevoli tehdejších cenzorů a stejně jako jiným angažujícím se umělcům bylo zabráněno svobodně se vyjadřovat. Jeho tvorba ovšem hojně kolovala.

Prvního profilového alba se Nohavica dočkal roku 1988. Darmoděj je zralé a vyvážené album, sestavené z koncertních záznamů z přelomu let 1987-88 a reprezentuje první vrcholné období Nohavicovy písničkářské dráhy. Vyšla další alba jako Osmá barva duhy nebo V tom roce pitomém. První studiový projekt Nohavica sestavil roku 1993. Nese název Mikimauzoleum. Tímto albem Nohavica oslovil širší publikum. Psal i pro děti ( album Tři čuníci ) . V roce 2000 natočil album Moje smutné srdce a stal se jednou ze stěžejních postav dokumentu Legendy folku a country. V roce 2002 ztvárnil hlavní roli ve fiktivním dokumentu Petra Zelenky Rok ďábla.

Jeho koncerty bývají pro posluchače jedinečným zážitkem. Skvěle se pohybuje mezi folkem a folklorem. Využívá prvky slovanské melodiky, inspiruje se ruskou romantickou literaturou. Je to typ písničkáře těsně spjatým s poezií a literaturou.

Nohavicovou předností je bohatý slovník, cit pro zpěvnost češtiny. V jeho verbálním výrazivu nadchne údernost, přehlednost, síla rýmu, prostota a samozřejmost. Tématický záběr písní je nebývale široký. Na jedné straně současný stav společnosti, občanské a politické postoje, na druhé straně pracuje s historickou tématikou.

Hudební útvary: aktuální blues ( Blues o malých bytech ), balada ( Až mě zítra ráno ), romance ( Svatební ), podobenství ( Dál se háže kamením a píská ).

Nohavica dovede vystihnout zákonnosti světa, lidského bytí, nejhlubší lidské pocity, otázky víry, nesmrtelnosti ( v písních Never more a Darmoděj ).

Sílu Nohavicova výrazového rejstříku nacházíme v přesné a ukázněné službě slovu.
Nohavica koncertuje sólově i za doprovodu souboru Kapela a Čechomor. Je patrně nejoblíbenějším a nejposlouchanějším písničkářem, nadanou osobností. Jeho popularita neklesla ani po roce 1989, spíše naopak.