Představy, či skutečnost...

Schoulená,
na jeviěti svého nitra,
si hraje na dámu,
gesta vznosná velí lokajům,
lemem svého županu,
stírá mramorové schody...

libá vůně
linoucí se omamně,
odér růžového oleje,
halí smysly lákavě,
tělo ponořené do vody,
splývá stínem ve chvění...

ač prázdná náruč
jako záplavou květů
pohání opět dnes,
tu touhu v horké dlani
hledat
prastarou závrať
s ní se nechat vynést do nebes ...