Tuhle otázku si kladu vždy, když médii proběhne nějaká zpráva o procesu s násilníky a vrahy.

22. února 2005, Pražský vrchní soud poslal do vězení na doživotí třiadvacetiletého Jaroslava Hejnu z Milevska na Písecku, který kvůli penězům zastřelil dva muže a třetího ubil.
3. února 2006, Táborský krajský soud znovu potrestal trojnásobnou vraždu v Tučapech na Táborsku doživotím. Šestadvacetiletému Miloslavu Širůčkovi už loni vyměřil za vraždu rodičů a bratra z roku 2004 doživotní trest. Nejvyšší soud ho ale zrušil a vrátil případ k novému projednání. Krajský soud nyní svůj původní verdikt potvrdil.
12. dubna 2006, Středočeský krajský soud odsoudil k doživotí takzvaného lesního vraha Viktora Kalivodu ze Slaného. Kalivoda loni 13. října zastřelil manželský pár u Nedvědice na Brněnsku a o čtyři dny později podnikatele na Kladensku.

Tohle je krátká souhrnná zpráva z tisku. Krátká zmínka o trestu, který dostali lidé za vraždy. Tito tři lidé zapříčinili, že devět jiných lidí už nikdy nevyjde z domu, už nikdy nepozdraví své sousedy, nikdy nepohladí své blízké, už nikdy nic.
Během několika okamžiků zahynuli rukou vrahů. Bez jejich jakékoli lítosti, či snad nabídky nějaké šance, je sprovodili ze světa.
V posudcích psychologů se vyskytují slova jako:"uzavřený introvert, nenávist k lidem, nadprůměrná inteligence, naprostá chladnokrevnost..."

Mrazí mě při pomyšlení, že lidský život je pro někoho jen plamínek, který si usmyslí sfouknout. Ten vzácný dar, který dostal každý z nás, tu možnost žít svůj jedinečný život. Mrazí mě při pomyšlení, že by takoví lidé mohli potkat mé známé, mé přátele, mou rodinu. A já tomu ani nemohu zabránit...

Jaká je tedy ta cena lidského života?