Jak postavit se k pocitu touhy?

V objetí nesmělých pohledů,
doprovázeni měsíčním světlem.
Noc uhasila světlo dnům,
touha je luštěnka psaná osmisměrem.

Podívej!
Nad námi nebe se roztančilo!
Kde brouzdáš v myšlenkách teď?
Ten pocit srdce nezažilo,
že dva smí změnit svět.

Podívej!
Nebe je zářícím parketem....
vytváří mnoho osmisměrek.
A hvězdy? Snad se nepletem,
Podívej!
mísí se do písmenek....

Vyškrtnem:

chtíč a dotyky,
láskou jsme opitý.
Polibky a sliby,
naše věčné "kdyby".
A zůstáne pouhá,
nekončící touha.

...

A my....
Jako na začátku...
Oba nesmělí...

...

Nebo jen já?