Všechno nějak začíná... Na začátku dne je úsvit, může být i úsvit dějin a možná i nový vztah může procházet stejnými fázemi jako den. Někdy je to den krátký, jindy zas dlouhý (skoro jako polární) a někdy se dokonce pomyslný den nedostane ani k poledni ... a to jsou pak ty nejlepší vztahy, které trvají celý život.
Tak doufám, že i Vy milí čtenáři oceníte můj úsvit tady na Postřehu a náš společný den se jen tak nenakloní k západu ...
Úsvit
Tvé tělo horké časně zrána
poutníka zvoucí otevřená brána,
jen vejít, setřást z cesty prach
nebát se, zapomenout na ten strach.
Prošel jsem dovnitř není cesty zpět.
Zda lepší bylo by tu bránu nevidět
to ukáže až čas, jež naše city chladí,
však času dost, jsme oba ještě mladí.
Však já se více nechci vracet zpět
našel jsem živý dávno mrtvý svět
a křídla má jsou zase čistá, bílá
to pouze tím, že ty jsi moje milá!
Upozornit emailem 
Vytisknout článek
