Na skloněných květech slunečnic se odráží hřejivé paprsky zapadajícího slunce, k nimž tvář svou pozvedáš, oči zavíráš, když hladí a líbají tě po tvářích a spolu s posledním láskyplným dotekem světla v rudě snových myšlenkách ukrytých pod víčky, tě zavedou do překrásného, kouzelného světa astrálních sfér, kde se všechny starosti, smutky a trápení bděné všední existence vytratí a zůstane jen neskonalý pocit štěstí a klidu, harmonicky se mísící s letmými doteky jeho dlaní, prstů a úst na tvém nahém toužícím těle, stejně tak nevinně jako se slunce dotýká okvětních lístků slunečnic.