Pod tíhou nocí, snů bez konce
tvá duše kamenná dává se do tance.
S návalem polibků v hořkých slzách,
vzpomínáš na chvíli, co stále trvá.
...někde hluboko v nás...

Na chvíli šedivou,
na chvíli bílých vran,
na chvíli nevinnou,
na chvíli beze hran.

Poprvé uleháš, z tváře mizí zář,
své srdce zjizvené před světem zavíráš.
Zříš cizí pohled ve vlastních celách,
víš holka, s tím už nic nenaděláš.
...andělem lásky zůstane mráz...

Pro chvíli šedivou,
pro chvíli bílých vran,
pro chvíli nevinnou,
pro chvíli beze hran.

Zmateně uleháš mezi trny růží,
co satan maloval krvavou tuží.
Své tělo odevzdáš a půjdeš dál
na místo, kde život se smrtí si hrál.
...a do tvých očí příběh vytesal...