Stokrát se mi to stává a stokrát cítím a vím
v nemocnici sestřičky každodenně zafačované do vlastních osudů
kominíci stále čistící své životy
stokrát to cítím
stokrát vím


I. Jaro je zpěv na tři doby

z melodie známé
tvůj pohled příští
když světlo láme
slza v mraveništi

/ a zabíjí ty tvorečky /


Tráva nedorůstá tam kde by měla
a jaro není cítit tím čím vonělo po každý minulý rok
jen příběhy na vesnicích o čarodějnicích jsou stejné
stokrát to cítím
stokrát vím



II. Jaro otevírá hroby

z dlaně zpívá
kol stromů
kůra neuhnívá
chtěli bychom domů

/ někam kde mně oživíš /


Jen tvoje ňadra zůstávají stále pevná stejně tak jako se hory nemění
a že tě to baví svlékáš se několikrát za noc
přitulíš se k topení nahrazující můj hrudník a říkáš si jak jsem silnej kluk
stokrát to cítím
stokrát to vím


III. Jaro nad ránem

neseš v košíku
a pocity k neroztrhání
třesou se v aspiku
po našem milování



/ zdá se námže zplodili jsme ráno a ty to víš * /