.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čte 23 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Jako tělo bez duše

Anit - Zamyšlení - 19. 05. 2006 - 2038 přečtení

Kopie - 100_0562.jpg O mně, mém životě a o tom proč vlastně píšu....



Celou dobu jsem to věděla a taky si uvědomovala. Ani nevím, proč mě to tak vzalo, když mi můj spolužák do očí řekl, že se se mnou ve třídě nikdo nebaví. Že nemám žádné přátele. Že jsem ve třídě navíc.
Že bych nechyběla, kdybych odešla.
Ale tohle všechno jsem přece věděla... přesto mi bylo do breku. Ale jen jsem se kousla do jazyka, abych neřekla žádnou blbost, zavřela oči, aby mi nevytryskly slzy a uštípla další kus srdce, když jsem se přinutila k úsměvu.
Snažím se tam zapadat do kolektivu, ale oni mě pořád neberou. Posmívají se mi. Urážejí mě. A nebylo by to poprvé, kdyby mi vyhrožovali..a k vyhrožování přidali nějakou tu facku, aby nemluvili do větru.
Často mi ráno bývá špatně, protože mám strach, jaké to zase bude ve škole. Když vím, co o  mě všichni říkají. Nedovedu si představit, že zítra tam budu taky sedět. Dělat slepou.
Ale jak říká Barča...já to prostě udělám.
Budu sedět v lavici, nebudu nic dělat, nic říkat…a přesto jim budu vadit.
Bude jim vadit, že dýchám stejný vzduch jako oni.
A já budu potichu, soustředit se jen na to, že se nesmím rozbrečet. A i kdyby, nikdo by za mnou nepřišel. Přijdou jen když potřebuju vysvětlit učivo na písemku nebo když potřebuju peníze nebo když si nemají z koho udělat srandu.
A bojím se, že takhle už další dva roky nevydržím. Ráno vstávat s bolestmi břicha a ve škole se snažit nevybuchnout. Bojím se vyměnit třídu nebo i školu, protože si myslím, že by to tam bylo stejné. Bojím se, že to stejně jednou praskne. Bojím se na besedách o šikaně sedat si dopředu, aby se mě někdo na něco nezeptal a ze mě něco nevylítlo.
Protože tohle není šikana. Já tomu věřím. Někde uvnitř věřím, že si to můj spolužák vymyslel. Že mi jen lhal jako všichni ostatní.
Protože tohle oni dělají..lžou a přitom ani nemžiknou očima. Celou dobu se vám dívají přímo do očí..Proto jsem si vytvořila svůj svět, do kterého můžu vstoupit jen já…svět plný písmen a vymyšlených osudů…zbyla mi snad jiná možnost, než se uzavřít do sebe?
Ne.
A tak se protloukám ulicemi, snažím se být sama sebou, ale spíš jsem jako tělo bez duše...
Tak mi promiňte moje smutná slova, na které možná nemám právo. Třeba je moje reakce na všechno přehnaná. Promiňte mi to, že jsem jaká jsem..ale já jiná být neumím..ať se snažím sebevíc, stále zůstávám ta divná holka…

 

100_0562.jpg


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 18.05.2006 18:17:26     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Má nejdražší Nit,
konečně jsem měl tu čest tě vidět. Krásná fotka a krásná slečna. Na nic si nehraješ, to se mi líbí.
Dávám Jedničku, z jednoho prostého důvodu, je to psáno od srdce. Je to jako zápis do deníku a až přespříliš mi to připomíná ty mé z jednoho neveselého období. Bylo tam nemálo chybek, ale od čeho jsem tady.., že jo? No Problemo.
Na svůj věk si neobvykle dospělá, možná právě proto nezapadáš..Jednou budeš dělat velké věci a potkáš některé své spolužáky jak prodávají lístky do kina. Zůstaň sama sebou. Buď silná. Máš co nabídnout...
Nejspíš mi to nebudeš věřit, ale Já před 7 lety prožíval něco velmi podobného.., velmi..Možná o tom jednou něco napíšu...
I mně ráno bývalo špatně.., počátek těch nevolností byl zcela jistě v mé psychice, do teď si pamatuju jak se mě má lékařka ptala, co to se mnou poslední dobou je.., vždyť jsem býval vždycky zdravý jako rybička,..Nemohl jsem dýchat. Nenáviděl jsem tu školu. A pak jsem nenáviděl sám sebe, za to, že nenávidím. Ztratil jsem perspektivu tím nejděsivějším způsobem. Začlo to tak nevinně, nedostal jsem se na Gymnázium..( podařilo se mi to až za rok..) a strávil jsem rok na COP..- obor - slaboproud..Tam šli ti, kteří neměli šanci se dostat nikam. Bylo mi čerstvých 15 a svět jsem sledoval nepokrytě. Ze začátku to byly jen mé problémy.

Komentář ze dne: 18.05.2006 18:29:35     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Nikdo je neviděl. Nikdo je neprožíval. A hlavně - nikdo s tím stejně nemohl nic dělat. Nikdy to nemělo tak narůst. Ale stalo se. Pak si i Táta všimnul, že se něco děje...Já nedokázal jsem mu zodpovědět, uspokojivě vysvětlit..Já sám neznal podstatu. a to mě mučilo - jen bolest prázdnota a beznaděj. Čím více pozornosti mi kvůli tomu Táta věnoval, tím hůř se ke mně doma někteří chovali. A tak se to dostalo domů. Nebyl jsem v bezpečí doma ani ve škole. A venku jsem si připadal jako ztracený. Táta věděl, že trpím..Začal jsem se měnit...Chtěl mi pomoct, ale já jsem mu nedokázal říct, co mi je..A někdy v té době jsem přestal mluvit. Nebyla to hra, ani nic promyšleného. Já to prostě nedokázal.
A tak to šlo dál a trvalo to moc dlouho. Všechno se změnilo. Já se změnil.
A pak se postoj mého Táty začal měnit. Nejspíš mi chtěl dát jasně najevo, že takhle to na světě nechodí. Někdy mě jen tak tišše ignoroval. Jako kdyby i on přestal mluvit. Jindy jsem ale zcela zřetelně cítil jeho odpor k mému tehdejšímu způsobu života., odpor ke mně. A to bolelo ještě víc..A to bolelo ještě víc..Až tak, že jsem si začal říkat, že popřu to vše a začnu být takovým, jakým mě chce. Ale sám sebe neoklameš. Vím, že jsem ho moc trápil. Jenomže Já byl ztracený..

Komentář ze dne: 18.05.2006 18:35:52     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Bylo to nejtěžších 10 měsíců v mém životě. Mé trauma skončilo.
Pak jsem se znovu narodil..
Zažil jsem věci, které neumím pojmenovat. Začal jsem vidět věci, které jsem dřív neviděl..A začal si pro změnu říkat - " Nesmíš na to zapomenout, nikdy..."
Je pravda co se říká - skrze smutek, poznáváme štěstí..
Co dodat Nit, hraj sama za sebe a ne proto, aby ses líbila. Sama víš nejlíp, kdy se cítíš dobře a kdy zase špatně. Pravdu nosíme každý vevnitř.
Pěkný den. S pozdravem Stín.

  
Komentář ze dne: 29.05.2006 21:57:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: [sibyla] - Dana Angels (sibyla@centrum.cz)
Titulek: Re:
:-) Tak to jsem moc ráda, že to máš za sebou.
Pokud člověk neprožije smutek a bolest, nemůže prožít štěstí a radost.
Zrovna včera, když jsem četla Tvoji povídku "Modrý strach" jsem si říkala, že ... prostě jsem asi něco viděla... ale nebudu prozrazovat.
Určité věci člověk nemůže popsat tak dokonale, pokud sám podobné emoce neprožije.

Osobně miluju výjimečné lidi a ne ty, kteří jdou s davem. :-)

dobrou noc Tobě i Anetce

Dana

    
Komentář ze dne: 29.05.2006 22:11:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Re: Re:
Tak tak..Mezi smutkem a štěstím je jenom jediný krůček, ..Když pochopíme bolest a způsob, kterým nás obohacuje.
Bolest začne pomalu mizet, naučíme se ji v štěstí přepínat jako mávnutím proutku...a pak jednou už to nebude ani potřeba.
Jinak milá paní Angels, jistě..nelze psát bez prožitku. V mém psaní se odráží můj život jako nikde jinde. A porozumí jenom někteří...
Dobrou noc.

Komentář ze dne: 19.05.2006 10:54:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: [barbara] - barbara (barbara@postreh.com)
Titulek:
Ahoj Anitko
Já si tohle taky zažila.říká se, že kdo přežil základku, přežije už všechno. Moc bych Ti chtěla pomoct orávě proto, že vím, co asi prožíváš. Ztracené sebevědomí se hledá těžko, ale jediné, co Ti může donutit se zničit jsi Ty sama. Řekla bych Ti, vykašli se na to, ale vím, že ani tohle nepomohlo.
Jediné, proč tohle všechno dělají je, že cítí, že jsi vyjímečná, velká osobnost.
Anit, tohle je šikana, ale Ty za to nemůžeš, tohle není Tvoji vinou a nikdy nebude!
Jak mi řekl jeden člověk, nikdy neukazuj lidem svou citlivost, ušapou Tě za to. Později příjdeš na to, že Tě lilidé budou vníma tak, jak Ty vnímáš sebe samu.
Pro mě jsi jedinečná, úžasná bytost, která v sobě nosí něco velkého.
Mé dny probíhaly stejně, ranní nevolnosti, pak jsem sedávala v lavici a každý měl špatné narážky, nikdo se nechtěl dotknout toho, čeho jsem se dotkla já, nikdo se ke mně nepříbližil blíž, než bylo nutné. Tohle bolí, hodně to bolí, ještě teď, když si vzpomenu, tolikrát jsem chtěla vyběhnout ze třídy a utéct.
Člověk se postupně uzavře do sebe vytvoří svůj svět a ten někde skutečně existuje, ale Ty jsi teď tady, na tomhle světě a nejsi tu bezdůvodně, dokonce tu dýcháš z vlastní vůle. Do toho druhého světa se jednou stejně vrátíš, ale teď Tě tady potřebujeme, pro někoho jsi nepostradatelná a důležitá, i když to tak vždycky nevypadá.
To, co prožíváš si nezasloužíš, to si nezaslouží nikdo. Zůstaň svá, nedovol, aby masky, které si každá ráno nasazuješ na duši, zničily krásu Tvého Já, protože ho chci poznat, chci poznat, jaká jsi doopravdy, co ukrýváš uvnitř, chci tu být pro Tebe a myslím, že nejsem sama, kdo Ti chce pomoci.
Tohle jsou jen slova, která nikdy nedokážou zcela zacelit Tvé rány, ale hlavně jim nepropadni.
Půjdeš ráno do školy a budeš tam, jak říkám, prostě to uděláš, ale nenechej se tím pohltit. Byla by to škoda. V Tobě je něco, co nemá každý a Ty se za to nesmíš stydět, nesmíš, nedovolím Ti to já a

Komentář ze dne: 19.05.2006 11:48:05     Reagovat    Nový komentář
Autor: [barbara] - barbara (barbara@postreh.com)
Titulek:
Když budeš potřebovat, sednu na kolo a ten kopec dolů sjedu!
Hlavně se neschovávej přes světem, nezavírej před ním své srdce, to jsem Ti chtěla říct.
Mám Tě ráda. Mám ráda všechna Tvá slova, které mi umožňují poznávat, to jaká jsi doopravdy.
Prostě věř sama v sebe!

Komentář ze dne: 19.05.2006 13:56:38     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek:
Aneto, píšeš tu své trápení. Je mi jasné, že jakékoli útěšná slova asi nepomůžou. Takovouhle situaci si dnes a denně prožívají stovky stejně vyjímečných, nebo jen trochu se odlišujících lidí. Každý z nich se s tím sám v sobě pere a sbírá všechny své síly k projití dalším a dalším dnem. I můj syn se stal něco jako vyvrhel, v třídní průměrnosti. Stává se terčem různých příkoří a posměchu. Stále ho musím utvrzovat v tom, že je dobře, že odmítá jít se spolužáky kouřit na školní hřiště, odmítá dělat naschvály mladším a je snad jediný v deváté třídě, který nepije alkohol. Samozřejmě nezapadá do kolektivu a tak běžně nachází své učební pomůcky nacpané do koše. Ještě že nedochází k fyzickému napadání, protože při jednom takovém konfiktu se nenechal kopnout podruhé, chytil spolužáka pohotově za nohu a ten si následně při pádu zlomil ruku. Vysloužil si tak nálepku drsňáka, ale aspoň si na něj netroufají přímo. Jsem mu oporou a od září už jde na jinou školu. Proč si myslíš, že stejná situace se bude opakovat i jinde? Vždyť tam můžeš potkat někoho, který bude stejný a porozumíte si. Nedej se holka, nepodléhej skepsi.

Komentář ze dne: 19.05.2006 14:12:01     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - skold5 (@)
Titulek:
Ani....já tohle měl jako malej taky..posmívali se mi kvůli vzhledu a bylo to vážně kurevsky těžký..vlastně i teď s tím mám problémy ... pořád... ale v tom je ta odpověď ...oni si myslí, že jsi slabá, tak jim ukaž, že slabá nejsi..prostě anarchie..ukaž, že jsi silná,drzá, drze inteligentní..sjednej si respect a oni Tě nechaj...na takový hajzly se musí jít tvrdě ... ale žádná hysterie...prostě inteligentní drzost..když jsou oni svině, bud na ně taky tak .... a cose týče nové školy..proč ne...změna je život...víc na icq, jeslti budeš chtít yeah ? hoj seš silná holka ;) ,

Komentář ze dne: 19.05.2006 16:11:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - makretka (@)
Titulek: ...
Anit, já se taky přidávám. Bojuj a ukaž všech, celému světu, že tady máš taky svoje místečko pod sluncem a že nikdo nemá právo ti ho brát. Žiješ svůj život a nikdo nemá právo na to ti ho kazit. Já vím, že tohle jsou slova a zase jen slova. Ta tě neobjemou, nenastaví rameno...Ale můžou ti dát tu sílu ukázat, jaká skutečně jsi. Stačí ukázat, že ty jsi ta silná a statečná a odvážná...
My holky jsme přeci všechny statečné a dokážeme všechno, co budeme přát! Držím pěstičky Anetko:) A nesmutni...Máš přece určitě lidičky, o které se můžeš opřít a kteří za tebou budou stát kdykoli...
A jinak za žádné ze svých smutných slov se neomlouvej..Je lepší vypsat ze z nich, dostat je ze sebe a uvnitř sebe nechat jenom ta veselá...
Měj se krásně!!

Komentář ze dne: 20.05.2006 15:38:44     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Bell] - Bell (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Ahojky "divná holko" :-))), bylo tu už řečeno téměř vše a sama vidíš z reakcí, že život nekončí ve školní lavici, že jsou lidé kteří Tě dokáží pochopit a povzbudit. Víš ono vždycky něco zlého, pro něco dobrého. Půjdeš do života ze základky možná vnitřně zoufalá, ale zralejší a silnější než ti co ti ubližují. Už tady je vidět z tvého psaní, že jsi mnohem dál než oni, že jsi dobrá. Uzavřít se do sebe a vytvořit si kolem ochranný val by asi bylo to nejhoší co bys mohla udělat. Zvedni hlavu, řekni sobě i jim "Jsem dobrá, můžete mě nemít rádi, ale ublížit mi můžete jen na malou chvíli. Já půjdu dál a vy zůstanete kdesi daleko za mnou, protože já jsem prostě dobrá." Mládí bývá někdy kruté, ale tihle srabi si na sebevědomou holku netroufnou (nikde). Zvedni hlavu a bojuj. Naučíš se to dřív a sama, než tě k tomu život později stejně donutí. Držím ti palce, za měsíc škola končí a máš celé prázniny na to říkat si "Jsem dobrá !" , nebudeš lhát. Měj se moc krásně.

Komentář ze dne: 28.05.2006 23:02:15     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Risa (@)
Titulek:
Až se probudíš, otevřeš oči, uvidíš strop a uslyšíš hudbu, která nehraje, zjistíš, že včera opravu bylo, že ta síla se nevytrácí a úsměv nedrží sirka, pochopíš...

Mě podržela pochvala, neustálá činnost. Vím, že nesmím vypadnout ze shonu, protože pak je čas vymýšlet řešení, jenže to se nabízí za běhu.

Měl jsem problém možná větší než spousta z Vás tady... ale to je mé tajemství. Slíbil jsem, že to nikdy neřeknu, tak pusu držím...

Nahá můžeš být jen před někým, aby ses styděla s úsměvem...

Baj ka :)

Komentář ze dne: 28.05.2006 23:04:08     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - RV (@)
Titulek:
Víc pořešíme přes ICQ nebo na šiškované, jo :), přeci jen není jistota, že to nebude jednou číst nějaké hovado...

Komentář ze dne: 29.05.2006 21:49:23     Reagovat    Nový komentář
Autor: [sibyla] - Dana Angels (sibyla@centrum.cz)
Titulek:
Milá Anetko,

klobouk dolů za Tvou upřímnost a otevřenost. :-)))

Tím čím jsi prošla Ty jsem já neprošla. No možná to bylo i tím, že jsem chodila do školy těsně před revolucí a určité věci byly jiné.
Chystám se napsat také něco o sobě, ale spíše abych ostatním pomohla.

Já jsem byla jiná v tom, že jsem cítila věci, o kterých se nemluvilo. Dnes už si to skoro ani nepamatuju, protože teď mám přátele, kteří mají podobné zájmy a vidí plno věcí stejně.

Chci Ti ale napsat jednu věc. Nikdy a to ani ve škole jsem se nikomu neposmílava a přišlo mě divné, že někdo může lhát. Nějak jsem to nechápala. Ne, že bych nikdy nelhala, to ne. Ale dnes se snažím říkat co nejvíce pravdu. Přišlo mě tak zvláštní, že může někdo ubližovat druhému a posmívat se mu.

Dnes, protože jsem v sobě našla hodně síly, tak se vždy slabších zastanu, i když se mě to už kolikrát nevyplatilo a pak se to otočilo proti mě. Nějak mě to ale nevadí, protože vím, že ten člověk si v dané chvíli nemohl pomoci sám.

Proto děvče hlavu vzhůru a pamatuj:
člověk, který útočí je sám nejistý, jinak by to nedělal, sám má strach. Útok je vždy ve skutečnosti obrana toho daného člověka.
Určitě si najdeš ve škole nějakou kamarádku. :-)

Já jsem se rozhodla pomáhal lidem i proto, že i když na to možná nevypadám, tak jsem vnitřně hodně vyrovnaná a mohu proto podpořit druhé lidi. Ovšem sama mám jedny z nejlepších přátel na této planetě a za ně denně děkuju.
Já jsem jedináček a moje mamka byla léta proti tomu, abych se věnovala duchovním směrům, ale já když se rozhodnu, tak mě málokdo zastaví.

Píšu, protože se u toho cítím volně a původně jsem začala psát pro svoje přátele, abych jim zprostředkovala určité svoje duchovní prožitky.

Nevím, zda tomu věříš, ale každý má svého anděla strážného. Já sama jsem tomu léta tak úplně nevěřila, ale teď už ano. A proto sama nikdy nebudeš.

Komentář ze dne: 29.05.2006 21:51:39     Reagovat    Nový komentář
Autor: [sibyla] - Dana Angels (sibyla@centrum.cz)
Titulek:
Ještě doplnění, určitě buď sama sebou, kvůli nikomu se neměň. Fakt nikdo Ti za to nestojí.

Komentář ze dne: 04.07.2006 21:14:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - kolibřík (V.Bloud@seznam.cz)
Titulek:
Anetko...trošku opožděně, ale přeci se přidávám k lidem, kteří si váží toho jak jsi vyjímečná, i když já tě znám bohužel! jen prostřednictvím tvých děl. Jak už tady psali skoro všichni, tak i já jsem si tím prošla...taky na základce...ruka osudu zasáhla a svedla nás sem, dohromady...abysme tu byli jeden pro druhého a pomáhali si! Stejně jako ostatní i já nabízím ruku pomoci, i když jen na dálku :)) myslím, že jseš skvělá a jak říkal Stínek, nikdo nestojí za to, aby jsi se kůli němu měnila! Možná ti to nepřijde upřímné, protože se skoro neznáme, ale já tě mám prostě ráda a mrzí mě, že ti ubližují...ale věřím ti, věřím v tvoji sílu, sílu kterou spolu se svým andělem držíš pevně v rukou...
Nezvdávej se Anetko, všechno krásné na tebe už čeká za rohem ;o)
Angels with you...

Komentář ze dne: 06.03.2007 17:54:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: [GreenEyes] - GreenEyes (tkuncová@inbox.ru)
Titulek:
Byl to dobry napad, aktualizovat toto dilo. Jinak bych ho asi nikdy neobjevila. Opravdu moc dobry napad.
Je to vyborny clanek. Je napsan srdcem, ktere ale nezastinilo mozkove zavity.A toho si velmi cenim.
Draha "divna holko", obcas nam nase zvlastnost zustane i v dospelosti. Cim vic se vymykas sedivemu davu, tim vic na sebe upoutavas jeho pozornost, ale take tim vic jsi sama. Jenze obcas je lepsi byt sam, nez se ztotoznit s onou beztvarou, lepkavou, rozpinavou a nelitostnou hmotou jmenem lidsky dav.

P.S. Predevcirem jsem brecela a septala: potrebuji zalezt nekam do kouta a chvili neslyset ty jejich kecy. Prece nechci moc - chci jen nejaky malicky kout, kde bych byla uplne sama...



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz