.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Srpen  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31       

 .: Online
Stránku si právě čte 14 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Cínový vojáček

Anit - Zamyšlení - 25. 05. 2006 - 3063 přečtení

kopie_cinovy_vojacek.jpg Může znamenat víc, než to vypadá....



Seděla v trávě, rukama si objímala kolena a nevěděla, jestli se má smát a nebo plakat.
Po těle jí naskočila husí kůže. Usmála se při vzpomínce na ten den, kdy se cítila jako Někdo. Nechala stékat slzy a s nimi odejít i své staré Já.
Zakřičela.., byl to výkřik úlevy, protože konečně byla sama sebou, a taky výkřik zoufalství protože něco skončilo. Něco musí nechat být a nikdy se k tomu už nevracet.
´Bože´, a to bolelo nejvíc..jakoby umírala a přitom se znova narodila.
Věděla, že je to jen dočasný pocit, že další den bude všechno jako dřív..ale dnes bylo všechno… dokonalé.
Kdyby byl každý den takový, všechno by bylo jinak.
Kdyby to bylo jinak, neseděla by tady.
Kdyby neseděla tady a necítila  tíhu toho cínového vojáčka v ruce, možná by se zničil celý svět, protože v tom vojáčkovi bylo něco kouzelného, v jeho výrazu bylo něco tak neodolatelného…tak nebojácného!
A ona najednou dostala strach, že ten vojáček se roztříští o kamennou podlahu jejího chladného domova.
Šedé oči té dívky se ještě více zalily slzami, ale úsměv na tváři jí nezmizel. Její bílé, studené prsty sevřely pevněji dlaň, v níž držela vojáčka, který byl možná středem celého ( nebo snad celých ) vesmírů.
Její roztřesené rty se pokusily něco říct, ale nemohly. Nešlo to. 
Ta dívka si jen lehla do trávy, nehty si zarývala do sevřené dlaně až se v nich objevily krvavé půlměsíčky.
Nechala vítr, aby ji unášel  sebou – nechala se unášet svým snem.

Dívka, která kdysi ležela na louce se svým vojáčkem z chladného cínu, už dávno není dívka, ale žena a dávno už ztratila onoho vojáčka.
Ale přesto dodnes chodí s trpkou vzpomínkou na tu hloupou hračku, která nikdy hračkou nebyla…
Byla středem celého jsoucna…

 

cinovy_vojacek.jpg


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 24.05.2006 20:01:10     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
No Nit,
je to pěkný, ale bylo tam až neskutečně moc překlepů a stylistických chybek..Přečíst si to na konci je přece to nejmenší. Je to vyjádřený dík za inspiraci, které se ti dostalo ne?

Komentář ze dne: 24.05.2006 20:12:08     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Dobrý nápad, příjemné zpracování, čtivé, citlivé. Krom výše zmíněného bych vytkl jen to, že v úvodu povídky ...se usmála při vzpomínce na ten den..Tomu časově nerozumím, protože povídka dál má jen 2 časové body:
ten okamžik změny v životě dívky a závěr dospělé ženy.
Bylo by to O.K., kdyby se ten úvod a konec doplňovaly, ale tak povídka postavená není.
Líbilo se mi to - 1.8

Komentář ze dne: 25.05.2006 07:39:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek:
Moc se mi u tohohle líbí, jak jsi přesně dokázala vystihnout to uvědomění, že něco končí a člověk prostě musí jít dál. Hodně to na mne zapůsobilo. I to, že se lidé upínají k jednoduchým symbolům představujících jejich odhodlání.

Komentář ze dne: 25.05.2006 22:22:38     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Bell] - Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Myslím, že vše podstatné řekla Krtica - není co dodat. Jen mi u tebe pořád chybí alespoň malá špetka opimizmu, píšeš samé smutné prožitky a mě se nechce věřit, že tě denně nepotká alespoň jedna maličká radost.

Komentář ze dne: 26.05.2006 18:12:51     Reagovat    Nový komentář
Autor: [CrazyAnca] - Aneta Honzková (CrazyAnca@seznam.cz)
Titulek:
Více než šets hodin denně se snažím být zticha, jak nejvíc to jde. Více než šest hodin denně sedím v lavici a dívám se z okna. Více než šest hodin denně strávím ve škole, s lidma, které nenávidím, kteří mě donutili vytvořit si izolaci ve svém vlastním světě.
A tohle je jediný způsob, jak mám šanci se ze všeo dostat...



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz