Až tam,
kde končí řeka planých iluzí...
Až tam,
kde špatně prokrvené slunce
je pouhou hvězdičkou...
Až tam

. spolu dolítnem
na pohádkových
skládankách
zahozené přítomnosti .

Pak, až
mi jednou láska zázrakem
sváže křídla neviného dětství
a já
omylem opustím své
černé nebe černých vran

Pak
si možná vzpomenu
jak na Vás - hloupé slzy
tak na obehranou doménu
drobných začátků...

A možná i poděkuju za to,
že vůbec byly...