.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 2 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Pád do tmy

Anit - Zamyšlení - 11. 06. 2006 - 2253 přečtení

cerny_andel.jpg Někdy tou tmou padáme..někteří v ní dokáží vzlétnout..


Seděla na opuštěné, zaprášené kolejnici, jednou rukou si objímala kolena a snažila si vybavit tón staré písničky, kterou jí kdysi zpívala maminka.
Jsem věčně smutná dívka,
plna věčně smutných slov…

Zpod zavřených očí vytékaly slzy a ryly si její bledou tváří své lesklé cestičky.
Všude byla tma a ta ji děsila, ale nemohla – nechtěla – otevřít oči. Padala do té nekonečné temnoty, kde bude bloudit tisíce a tisíce let, než ji najde nějaká příšera, která v té tmě žije.
Její tělo leželo na trávou zarostlé kolejnici a prsty na rukou se začaly zbarvovat do běla….její ztracená duše však dál putovala tmou.
Já nepadám, letím…pomyslela si roztržitě.
Cítila silný vítr, který neexistoval. Kaštanové vlasy ji vlály kolem hlavy a modré oči toužily objevit v té tmě světlo.
Kousla se do rtu, z malé rány začal hned vytékat pramínek krev. Nevšímala si toho.
Prudce otevřela oči, náhlý nával světla ji oslepil. Najednou dostala strach, bála se toho světa, kde světlo ze vzdálených hvězd ukazovalo cestu. Chtěla zpátky do tmy.
Vykřikla. Zmateně a zranitelně.
Slzy, které se stačily osušit, vytryskly znovu a dopadaly na prachem zanesenou kolejnici, kde se roztříštily na tisíce malých kapek.
A potom si uvědomila něco tolik bolestného, něco, co jí uvnitř spalovalo a zničilo poslední kousky naděje, kterou si uchovávala stovky
( let? )
dnů…ta temnota, prázdno, vycházelo z ní...nebylo to peklo...byla to ONA…ona byla anděl, kterému zničili křídla a zabránili mu vzlétnout…zničili její sny…ona byla ta špatná, ona za všechno mohla, ona vždycky byla druhá, skrytá ve stínu někoho jiného, dokonalejšího.
Stala se z ní zrůda, podobná těm, kterou jsou skryté v temných stínech.
Věděla, že je černá ovce, že vybočuje z řady..ale byl to důvod proto, aby ji mezi sebou všichni odmítali? Byl to důvod, aby trpěla?
Natáhla ruce, jakoby čekala, že někdo přijde a pomůže jí, že na ni ještě všichni nezapomněli! Ale bylo to marné, rozpálila tím jen vyhaslou naději. Už nikdy nikdo nepřijde.
Roztřeseně vydechla. Stáhla ruce dolů.
Vzpomněla si, jak se jí tehdy na základní škole všichni smáli. Jak si na ni ukazovali prstem a srovnávali ji s někým lepším..a ona na ně křičela, že jí mají srovnávat s někým, kdo je jako ona. Všichni se dál hloupě smáli, podkopávali ji nohy, házely po ní kameny. A ona se pokaždé rozbrečela, a prosila, ať toho nechají, ať odejdou… a tím to jen zhoršila.
Stáhla se do sebe, nechala si všechno líbit. Občas vybuchla. Rodiče ji vzali k psychologovi a ona je za to začala nenávidět. Možná bylo správné tam jít, ale ona nechtěla. A říkala jím to pořád dokola, ale oni ji neposlouchali. A tak se začala i doma cítit ohroženě…nikde už nebyla v bezpečí.
Zatřásla hlavou, aby tu vzpomínku zahnala.
Opatrně se zvedla ze země .. na tváři a na černých šatech spočíval prach. Šla jistým krokem, i když vlastně nevěděla kam míří.
K onomu místu, opuštěné loděnici, putovola možná celá tisíciletí...nebo taky jen pár minut..čas ztratil v tomhle světě pojem.
Sedla si na malý, dřevěný můstek, na okamžik stiskla kříž, který měla pověšený na stříbrném řetízku.
Další záblesk vzpomínek jí projel hlavou. Viděla maminku, dávala ji křížek a říkala, že ho nikdy nesmí ztratit. Objala tu malou holčičku, která se fascinovaně dívala na malý, studený křížek...bylo to poprvé, co jí někdo dokázal, že ji má rád...
Potom se ta vzpomínka rozplynula.
Škubla pěstí, kterou svírala kříž. Řetízek se roztrhl..chvíli ho ještě držela, jakoby přesně nevěděla, co chce udělat.
Později mávla rukou a vhodila křížek do vody. Kolem místa kde dopadl se vytvořily pravidelné kruhy.
„Promiň, mami, že jsem neuměla být lepší,“ zašeptala.
Zavřela oči, nechala své bezvládné tělo padnout na dřevěná prkna mostu.
Slyšela, jak vítr ve větvích stromů vydechl své poslední slovo.
To temné jméno Černého anděla.
Adrienne.
Už žádné hvězdy svítící na cestu. Jen temnota. Navždy.

 

Kopie - cerny_andel.jpg


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 2]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 10.06.2006 11:55:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Napsáno velmi citlivě paní redaktorko.
"čas ztratil v tomhle světě pojem.".., vhodnější by bylo - ztratil smysl.
Je to čtivé, upřímné, má to v sobě příběh i zajímavé vysvětlení, jak se z ušlechtilé duše, stane temnota.
Taky je to hodně smutné. Ale ten smutek je čistý.
Pro mě skvělá práce, včetně doprovodného fota.
Hodnotím - 1.2

Komentář ze dne: 11.06.2006 10:13:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - kolibřík (V.Bloud@seznam.cz)
Titulek:
Obrázek se mi taky moc líbí...jako by se s oním příběhem hledal. Je to smutné a zároveň tak děsivě krásné, že se mi z toho chce plakat, ale ne smutkem...to bude něčím jiným...
Moc se mi to líbilo a skvěle se to četlo...

Komentář ze dne: 11.06.2006 12:33:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - makretka (@)
Titulek:
Tak tohle nemá chybu.Úžasně citlivé nebo citlivě úžasné?
Ten obrázek to výborně doplnil a mě nezbývá než konstatovat, že se někdo má když má talent:)

Komentář ze dne: 11.06.2006 14:10:08     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Roko] - Roko (Rokop@centrum.cz)
Titulek:
A já mám otázku:
hledala jsi fotku k příběhu, nebo psala příběh k fotce?
Kouzelně to k sobě pasuje.

  
Komentář ze dne: 11.06.2006 18:12:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: [CrazyAnca] - Aneta Honzková (CrazyAnca@seznam.cz)
Titulek: Re:
Začala jsem psát příběh...našla obrázek..a rozhodla jsem, že trochu změním konec, aby to k tomu pasovalo :)



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz