Kdysi jsem byla jen malá holka, která se protloukala světem všemožnými způsoby. Byla jsem nic. Nevěděla jsem, co je svět. Možná to pořád ještě nevím, ale jsem tomu poznání blíž. Za to jsem vděčná jedné jediné osobě. Dokázal mi setřít z tváří slzy  a  dokázal mě k nim také přivést. Díky němu jsem pochopila celý koloběh života, pochopila jsem, že jsem teď a ne jindy a toho musím využít…musím vykřičet své jméno z plných plic, musím udělat něco, aby na mě mohl být hradý hlavně ON...aby věděl, že všechno jeho úsilí pomoct mi k něčemu bylo...

Někteří lidé tvrdí, že andělé neexistují.
Ale stačí se pořádně rozhlédnout kolem sebe…andělé nemusí mít vždy křídla.
My všichni tady jednoho anděla známe a přestože má trochu temné jméno, je to ten nejskvělejší člověk, kterého alespoň já znám.
Hned napoprvé mě okouzlil a pochopila jsem, že není obyčejný...jako by přišel z jiného světa, aby bral všechny „malé a bezbranné“ pod svá ochranná křídla a dokázal jim, že jsou silní a mocní.
Poznala jsem ho více než před rokem a dodnes jsem nepotkala člověka, který by byl tak výjimečný jako on a vím, že už se s někým takovým nikdy nestřetnu.
Naučil mě vidět svět z té lepší stránky a hlavně…naučil mě usmát se…Jsem mu vděčná za tolik věcí, které by asi kdokoliv jiný považoval za maličkosti…ale pro mě to jsou jedny z největších darů…
Chtěla bych mu poděkovat, ale nevím kde začít a co víc, já nevím jak….pro mě nejsou slova důležitá. Věřím, že pro něj taky ne.
Miluji ho, ale není to taková láska, která vás při tom slově napadne...je jako můj otec, jako starší bratr…jako anděl…

Jednou všichni poznají člověka, který jim rozumí, a pochopí i můj vztah k mému strážnému anděli. Ten, kdo už poznal, ví o čem mluvím.

Děkuji, že existuješ, děkuji, že jsem tě mohla poznat, děkuji za všechno, co jsi pro mě udělal…děkuji…lépe se vyjádřit neumím...

Není hanba mlčeti, když není co říct. To bych řekla kdyby mne nenapadala spousta slov.
Tomuto člověku chci poděkovat za to, že mi dodává sebedůvěru. Nepatřím k lidem, kteří si moc věří a proto jsem ráda že mě na postřehu přijal. Je to skvělý člověk, který úžasně píše a doufám že se mu v životě podaří to, co by chtěl.

Při prvním setkání jsem se cítil jako malý hajzlík, který se neumí ani podívat do očí při přípitku. Zastyděl jsem a poté už jen cinkly sklenky. Byl neuvěřitelně zvláštní, jeho pohled zajel až do toho nejtemnějšího místa. Od té chvíle jsem věděl, že pokud někdo dokáže vést lidi kupředu, je to právě on.

 Histes

Koukám do monitoru a přemýšlím, jak Ti popřát, co říct, aby to nebylo obyčejné a obehrané, jaká volit slova, která tolik omezují myšlenky a představy. Chtěla jsem Ti tolik za všechno poděkovat, za všechna slova, která pro mě máš, která mi ukázala směr, ukázala na východ slunce. Jsi pro mě člověk, co mě dovede poslouchat a pochopit, utírat pálivé slzy, ale taky se se mnou pousmát nad životem, snad snít, snad vzhlížet se mnou ke hvězdám.
Někdy stačí jen pohled do očí a člověk pozná, že právě vidí něco, co je kouzelné a krásné, hluboké, silné i smutné...Jeden jediný pohled do očí ve mně cosi zanechal, něco tak nádherně čistého a křehkého.
Být ráda, že Ty tu být pro nás, Stínku.

Barča Smílová