Písek přesýpacích hodin,
valounovými překryt oblázky,
dál pod nánosy štěrku
se mohylami kupí,
       doba přesto kráčí vpřed,
zakládá črty na vrásky,

jen mé obavy,
mé kouty s afektem vyprázdněné,
nechceš mi sám závidět,

a občas
už to není denně,
            ode mne očekáváš

                                  trochu hravé zábavy...