|
Křik nicotyManik - Básně - 12. 07. 2006 - 1667 přečteníO ničem a o všem Dávno po soumraku daleko do svítání a všude tma. Jen pouliční lampa bičována severním větrem občas zamrká. Jakou má barvu nicota? Tma nic nevidím a přesto je tu všechno. Ty ležíš nahá vedle mě, rozkošná víla snící sny barevných světů zapomenutou botu našly kočky jež v noci vidí a smrtce končí směna. Otočíš se ke mně cosi zamumláš usměješ se a sníš dál o princi co bílé růže nosí. Víš, že v noci bílé nejsou? Hoří svou černí však jsou jen nic není nemůže být neb kdyby bylo bylo by. Přilétl skřivan a klepe na okno že slunce vstává a růže blednou. Běžím ven bosky jednu ti utrhnout a vím že bělost je jen zdání stejně jako ta kapka co zbyla tu po trnu nemusí být červená. A přesto jsou krásné chtělo by se říct dokonalé stvořené pro Tebe jakoby záměrně spojeny s nenuceným ničím. Vracím se zpět ty stále spíš a pokoj je naplněn vůní včerejška. Přivoním k růži a cítím dnešek s příchutí budoucnosti. Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem [Akt. známka: 1,50 / Počet hlasů: 2] ![]() ![]() Komentáře na Facebooku: Komentáře na Postřehu:
|
|
|
|
(c) Postřeh team 2001 - 2009 postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS |
|