jsi malá hadrová panenka
s očima nahýma jako pole po úrodě
aleje se zaplní až vydechneš
až budou třetí strání zrovna za mým domem
vonět tvoje roztřepené konečky vlasů

budeš mi pak vyprávět
tvé bláznivé sny
plné těch nádherných princů
hadrových princů
a až tě z nich jeden zradí
rozběhneš se do podhradí

stejně ti vždy jaro vykvete
v klobouku který si nasadíš
tak bezstarostně spleteš pampeliškové slunce
pár metrů za mým domem
a já si budu říkat jaké to je štěstí mít tři slunce za zády

a vlasů plejády
budou ti splétat na zádech
veněčky stínů opatrných jako
něžné vrásky na ňadrech hor

stejně ti vždy jaro vykvete
v klobouku který si nasadíš
a budeš čekat na léto
na hadrové prince
kteří s pokorou určenou jen tobě
a taky možná odpoledni zralém akátových listů
budou sundávat kalhotky

a za roztřepenými konečky vlasů
budou se plést trochu jemné odstíny
tvé stydlivosti ...