Další z článků Myšáka, cestovatele a dobrodruha..

Protože čeští trampové jsou živly rozpínavý a všeobecně hemživý tak se dá
předpokládat že mnozí z vás dříve či později na tato roztomilá zvířátka při
svých vandrech po severních končinách narazíte.
Ve Švédsku jsem vegetoval v malé chajdě kousek od města Göteborgu v lesní
rezervaci.
Měl jsem tam na mýtině mezi stromy od města pronajatou skoro 1000m2 velkou
zahradu o kterou jsem se dělil s tamními losy. Jak už to tak někdy i mezi
přáteli bývá, dělení nebylo zrovna moc spravedlivé. Mě stačilo jen jednou do
roka poslat složenkou peníze za nájem a pak už sem měl celý rok pokoj,
zatímco chudáci losi tam na mé zahradě už od východu slunce fachčili místo
mne jak mourovatí se sklizní jablek, jeřabin a jiných plodin které by po
pádu na zem ošklivě zaneřádila zahradu. Kolik práce za mne losi udělali
jsem viděl ve vilových zahradách pod naším lesem kde se bohatým švédům pod
stromy válely a hnily hromady jablek,a to jen proto že neměli tak věrné a
pracovité spolunájemníky jako já. Jako správný křesťan jsem ale cítil velký
soucit s těmito méně šťastnými jedinci a tak jsme u nich občas zazvonili a
zcela nezištně a úplně zadarmo sme jim ty spadaná jablka vyzbírali . Ve
velkým kotli jsme z nich potom navařili ohromná kvanta jablečných povidel se
skořicí a nacpali je do sklenic.

Protože kolem nás v lesích rostla spousta jeřabin, neomezovali se losi jen
na práci na naší zahradě, ale na podzim zamořili celý les kolem nás.
Vás kdo jste losy v životní velikosti neviděli, musím informovat že tyto
zvířátka lze přirovnat k lokomotivě na chůdách. Jsou to fakt hrozně velký
potvory. Moje holka přišla jednou celá vyděšená z toho že se prý kolem okna
chaty procházejí nějaké nohy. Vypadalo to opravdu jako vesmírná invaze
chlupatých vyzáblých noh.
A to proto že břicha losů byla až nad úrovní horního rámu okna a nebyla
vidět.
Když jsem si koupil šestimetrovou skautskou plachetničku tak jsem se
nesmířil s urážlivou klasifikací této nádherné velelodě označující ji jako
loď na jednodenní výlety. Každý správný hipík a tramp má řádnou dávku
fantazie aby se z tohoto světa nescvoknul a v té mé já už se viděl plout po
oceánech a zdolávat bouře ( což se mi též později splnilo, ). Protože nemám
sebevražednou náturu tak jsem vyztužoval jako papír tenké stěny , a obzvlášť
čumák plachetky další vrstvou sklolaminátu zevnitř a podle papundelkových
šablon vlepoval žebrovité přepážky z překližky. Toto jsem kutil až dlouho do
noci.

Jednou sem se takhle vracel z této činnosti v přístavu kolem 11hodin v noci
liduprázdnou čtvrtí milionářských vilek, když mi zastavil vyděšený černoušek
v perfektním vohozu s kravatou a kufříkem a prosil mi abych mu řekl kudy se
dostane do jakési medicínské instituce. On byl lékař a pod slibem konference
o tropických nemocech a zajištěném ubytování ho kluci švédský nalákali do
drsných severských končin. Ujistil jsem ho že o žádném takovém institutu
tady nevím a že si nemusí dělat žádné iluze že by tady široko daleko chytil
nějakého taxíka, neboť se nachází v oblasti kde každý člen rodiny má fáro
včetně miminek, ( jejich kočárky byly fakt dražší než moje auto), pouze snad
kočka se psem se u nich musí dělit o jednoho Rolls- royce uvázanýho u boudy.
Na černouškovi bylo vidět že je obětí civilizace, do které bledé tváře
černé bratry vlákali a tudíž by už noc pod širákem nepřežil. Nabídnul sem mu
proto že může v mé haciendě zadarmo přespat. On to vděčně přijal vyšplhal se
na rezavý nosič mého stařičkého rozviklaného kola i s kufříkem a už jsem ho
unášel do trampské divočiny naší rezervace. U rezervace jsem zamknul kolo a
vydal se ku stezce do lesa. Černoušek se celý roztřásl strachy , zíral k
mohutným korunám ohromných stromů rýsujících se ve tmě proti obloze a
vyděšeným hlasem mi stále opakoval: " pane tam já nejdu vždyť to je
džungle, já mám ženu a děti, tam jsou nebezpečná zvířata , to je džungle tam
já nejdu. Tam jsou nebezpečná zvířata.
Asi 10 minut jsem ho přesvědčoval že není v Africe toto není džungle a ty
nejnebezpečnější zvířata tady jsou klíšťata ( já na jedno nakažený totiž
málem umřel). Nakonec se mi ho zželelo a odvez jsem ho na nosiči k
nejbližšímu stanovišti taxíků.

Dlouho jsme se potom s kamarády smáli tomuto naivnímu vyděšenému černouškovi
co si myslel že u nás v lese jsou nějaká nebezpečná zvířata.
No zase tak kór moc dlouho jme se nesmáli protože jen pár dní na to jem
potkal kámoše co bydlel pod kopcem v chajdě pode mnou jak se plouží lesem s
dvěma berlemi. Vyprávěl že zažil na vlastní kůži že ten černoušek měl
vlastně pravdu. Vracel se domů lesem když uviděl asi pět losů co se pásli
nějakých 30 metrů od něho. Zadíval se na ně když v tom začala za ním dunět
země a když se otočil tak viděl jak šikmo za ním se ze zálohy vyřítil los
přímo na něj. Další 2 losi tam na něj posměšně koukali a čekali až z něj
jejich kámoš udělá placku. Vylézt na strom by už nestihnul, utéci neměl
šanci, tak se tedy skrčil do klubíčka, přitisknul se k zemi a dělal mrtvého.
Los se přez něj přehnal a kopnul ho do zad. Potom chvilku vyčkával jestli
ten zbabělec na zemi bude bojovat jako chlap - nebo los , ale možná taky že
přemýšlel jestli to s tou zdravou výživou a vegetariánstvím moc nepřehání a
jestli není čas dát si pořádný kus šťavnatého masíčka když se mu tak
příhodně svíjí přímo před čumákem.

(Jedna moje kamarádka měla totiž koně kterého to vegetariánství totiž
opravdu bavit přestalo a naučil se přesně mířenými ranami kopyt lovit
potkany ve stáji, které potom s chutí sežvýkal a spolknul.). Los se asi
nakonec rozpomněl na to co mu ve škole vtloukali do hlavy když byl ještě
losátko , že losi jsou býložravci kteří lidi nebaští, a tak mého kamaráda
houpavým krokem opustil. Chudák kamarád musel chodit 14 dní s berlemi.
Tak jsem si potom řikal jaký hrozný trapas by to byl, kdybych já toho
černouška svými povýšeně sebejistými řečmi přesvědčil, že v našem lese
žádná nebezpečná zvířata nejsou a nemohou být, a on by pak dopadl jak můj
kamarád. O něco později jsem se takhle vracel lesem domů na chajdu, když
v tom vidím jak proti mně po stezce pomalu pochoduje ta lokomotiva na
chůdách. Stezka šla asi 6m širokým kaňonem.
Kdyby to bylo v otevřeném lese
tak bych asi prostě zahnul na stranu a šel bych kolmo pryč od stezky s tím
že se jdu podívat po lese po houbách a neztratil bych tak tvář . Tady ale
zbývalo jen vrátit se stezkou dolů nebo sejít ze stezky a minout losa asi
ve vzdálenosti 2-3 metrů. Obojí se mi zdálo dost potupný, aby koruna
stvoření a ještě k tomu otrlý pražský tramp a zálesák, traper, jako já se
vyhýbal , nebo snad dokonce ustupoval před chlupatou koulí na špejlích,
která tu nebyla tentokrát v přesile, a o které nás ve škole učili jak je
hrozně plachá a před lidmi hned prchá. Koule na špejlích zřejmě v
přírodopise propadla protože docela klidně a drze dál sestupovala stezkou
mezi stromy proti mně.
Jak se ty metráky masa kostí a kopyt ke mně víc a víc
blížily a začaly zastiňovat obzor tak můj strach rostl ale mužská ješitnost
ve mě byla stále ještě moc silná než abych se dal na útěk nebo uhnul z cesty
Mozeček mi pracoval na plné obrátky jak tuto trapnou situaci vyřešit abych
neztratil úctu sám před sebou a současně abych to přežil. Pak mi napadlo že
když se tato hora masa nebojí člověka tak se ale může bát psa. Rozštěkal sem
se co nejzuřivěji hlubokým hlasem a los se zastavil. Přidal sem na intenzitě
štěkání - a los nic. Jen na mě zkoumavě čuměl , jako jestli mi náhodou
nepřeskočilo. Už jsem tam stál a štěkal dost dlouho když konečně los
usoudil, že zřetelně psychicky narušenému jedinci co si myslí že je pes,
bude nejlepší se vyhnout a tak velice pomalu a důstojně přešlápnul a dal se
na ústup.

Když byly jablka na stromech v zahradách zralá tak se stávalo že se ožralí
losi toulali ve městě po ulicích a v opilosti někoho napadli. Lezli totiž
lidem do zahrad ( hodně plotů hravě překročili ) a když se napráskli
jabkama tak jak jim to tam v břichu procházelo z jednoho žaludku do druhého
a nazpátek, tak to tam stihlo krásně vykvasit a oni byli ožralý jak
čuňata.
Ten ůtok na mého kamaráda však nebyl v této době jablek . Náš názor byl že
to spíš způsobil stejný arogantní postoj jaký měli naši východní bratři co
nás zachránili od kontrarevoluce a jejichž heslo bylo : nás mnógo my
silnyje. To jsem si všimnul později když jsme žili v Thajsku jak vychrtlí
žlutohnědí psi kteří přez den vystrašeně před lidmi uhýbají, se v noci
srocují do smeček které jou už velmi nebezpečné a agresivní. U nás vidíme
něco podobného při každém větším fotbalovém utkání když fotbalový
primitivové začnou řádit.
Velice zajímavý zážitek s losem měl můj kamarád Gösta Öman - píše se gosta
oman, kterému los dokonce zachránil život když byl mráz -20 C. Nebudu to
opisovat protože ty jeho fantastické zážitky co zažil od polárního kruhu po
Filipíny, Jižní Koreu a různé ostrovy stojí zato si přečíst celé a už vyšly
v češtině pod názvem Rýžový zázrak a jiné podivuhodné zázraky .
.
Na moři jsem dělal s klukem z Norlandu, tak mi vyprávěl jak si u nich na
severu někdy ochočí malé losátko a když vyroste tak na něm jezdí jako na
koni na lov do lesů. Oni tam na severu mají i hodně močálů ve kterých by se
člověk probořil ale losí pracka se na měké půdě roztáhne v jakousi velkou
placku takže přejde močál a neproboří se ani když veze jezdce.

Ve švédsku je losů hodně, tak když tam pojedete, berte vážně ty dopravní
značky co před nimi varují a zpomalte! Kolize s losem je něco ůplně jiného
než když naberete srnku. Srnka vám rozbourá čumák auta ale los vám může
utrhnou celou střechu i s hlavami pasažérů, protože je tak vysoko.
Ještě jedno varování v souvislosti s losy. V době kdy se losy loví může být
nebezpečné bloumat ve Švédsku po lesích. Né že by to losy tak naštvalo že by
se rozhodli na vás pomstít a rozchroustat vás, ale vášnivý lovci jsou tak
někdy v ráži že nepoznají že do švédské lesní fauny nepatříte neboť nejste
švéd a dokonce ani los, i kdybyste jim mávali českým pasem před nosem.

Zemědělci jsou z toho někdy zoufalí, a když jim lovci postříleli spousty
krav tak je začali natírat ostře červenou barvou. Ani to jim ale nepomáhá
protože někteří náruživý lovci střílejí i ty červené krávy, asi v domnění
že jde o nějaké bolševické losy.

S pozdravem losu zdar
Miloš Popp