.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čte 7 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Zpívej

Histes - Ze života - 10. 08. 2006 - 4128 přečtení

Příběh popisující nezávisle životy Lary a Richarda. Jedné postavě se život změní - příležitost se naskytne při přípravě na vystoupení s filharmonií. Někdo z nich ovšem zase jen pokračuje v obyčejných dnech. I z návštěvy hřbitova se může stát něco hezkého, ač pro mnoho lidí nenormálního.

Učitelé Jakub a Ditka zprostředkovávají své sny prostřednictvím nadějné Lary. Lara a Richard na své sny teprve čekají. Tolik úvod, abyste složitý zápis myšlenek pochopili.
Sepsáno pro soutěž The Story 2006 of Postřeh.

„Zpívej. Dej do toho všechno. Takto, víc nahlas. Ano. Raz dva tři, dva dva tři. Neutíkej.“
„Má skutečně talent, ale podívej, jaká je v ní malá dušička.“
„Vidím, ale musím být na ni přísný. Bez toho to nejde. Věřím v ni, ale je třeba probudit touhu, odvahu.“
„Chceš projev dospělé ženy.“
„Ve filharmonii nikdo nebude zvědavý na sny malé holčičky, ale na to, co dokáže.“
„Bez sexu to nepůjde. Bez něj v ní nenajdeš zlobu, odvahu a prožitek zároveň. Umělec se stává umělcem jen tehdy, má-li co vypovědět. Tahle holčina leda strach z toho, jaké to jednou bude.“
„Cože? Co to povídáš.“
„Myslím, že chápeš moc dobře.“
„Já? Já.. nejsem žádný deviant. To mě máš za úchyláka?“
„Jen jsem řekla, že dokud to nepozná, její hlas neřekne tolik.“
„Musíš věřit, že má velkou fantazii. Třeba v ní zažila i větší věci.“

„Ano, takhle. A víc to prožij, ukaž to i tělem. Jsi mladá, hezká slečna, nemusíš jen třást kolenem jako Gott. Hýbni se celá, lepší intonace to éčko.“

„Potřebuje kluka. Máš trochu pravdu…“
„Vytvoříme příležitosti.“

Já.. jsem Lara. A prý že mám velký talent. A prý je na – hovno. Haha. No, když nebudu pracovitá a pilná. Asi nejsem tak moc pilná, jako mám talent. A – svět je taky tak trochu na  nic.

***

Chvíli kouká se z okna.
Přemýšlí. Kolik životů,
kolik jen se zrovna dívá,
myslí někdo i na ni?

Zadívá se do skel,
brány mezi světy,
vidí svůj odlesk,
oči, smutné a přeci tak plné.

Obloha je zatažená,
není pozdě, ještě ne.
Zamračí se a shrbí,
pomyslí, jestli neztratila celý svůj život.

Rozhlédne se po místnosti,
podívá na zažloutlou klaviaturu.
Mírně se usměje.
Usedá, tvoří svou fantazii.

Její ruce, ohebné jako kaštanový květ
přejíždí ze strany na stranu,
údery tak přesné, přesvědčivé.
Fantazie zdála se hřejivou, i ledovou.

„Ríšo! No tak, kam to zase zíráš. Ptám se jestli to chceš s hořčicí“
„Třeba i se salámem, mami.“
„Co?“
„Salám, neboli zbytky chrupavek, trocha pepře, soli, špeku a pak syntetická růžová pěna.“
„Nekecej hovadiny. By mě zajímalo, cos to zase měl v palici.“
„Taje mi vrchní polokoule. Už nebudu tak chladný.“
„Abys z toho neměl uši plné vody.“
„Třeba nebudu muset mrkat, když budu mít v oku fontánky.“
„Ty tvé neustálé a nesmyslné úvahy.“
„Mě příjdou logické. Máme kečup?“
„Máš vlastní oči s fontánkama, pokud vím, do lednice se snad kouknout zvládneš.“
„Víš že Vančura byl komunista?“ povídá kluk s plnou pusou.
„Jinak bychom se o něm asi tolik neučili. Olbracht byl větší.“
„To nevíš, Vančura už se nestihl projevit. Zabili ho nacisti. Zabije se. Ano.“
„Co se zabije?“
„Dívka od zažlouté klaviatury. A náš klavír by taky potřeboval naladit. Trhá mi uši. Plné vody jsi říkala? Jenže voda může být i led. Roztahovačný jako Rusko. Sibiřské pláně ukazují dětem peklo za svítání. Opary bezvládí.“
„Já to s tvou výchovou pomalu vzdávám. Snad si Tě dá nějaká holka do latě.“
„Ta už umřela.“
„Kdo zas?“
„Staré to byly struny. Za zažloutlou klaviaturou. Praskla jedna a ovinula nevinný krk hledající útěchu v tónech posledních. Já – vidím to. Já – sním.“
„Ríšo!“
“Lidé s ušima plnými vody neslyší,“ zašeptal.

Pouliční světlo se odráží na staré klaviatuře.
Zase skloní hlavu. Usedá. A hraje.
Nikdy neuměla noty. Nikdy nehrála cizí melodie.
Jen ty svoje. Exhalace svých pocitů.

Místo dopisu v lahvi posílá své myšlenky
přes starý klavír. Kdo je uslyší,
vždyť se ihned vrací nazpátek
od stěn s opadanou omítkou.

To co vypouští, stále se vrací,
sílí. Ona sama, v pokoji. Zuří,
údery jsou stále silnější, tma zcela zahalila pokoj.
Už žádná melodie, jen harmonie, co si protiřečí.

Struna se strunou se hádá. Zrychluje,
stisk po stisku. Prásk. Struna se přetrhla.
Opřáhla její krk. A valily už jen červené vzpomínky. Ještě teplé.
Její paže, lokty, nakonec i celá hlava se svalily na klapky.

Zazněl poslední bezvýznamný akord.

Vločky padají dál, na toho, koho nenávidíš,
i koho máš rád. Na všech roztají stejně rychle.
Jen malé děti je chytají. A hledají v nich sdělení.
Co bude? Až někdo nebude?

Jsem Richard. Táta zemědělec, mamka úřednice. A já se nepotatil ani nepomamil. Ještě to tak. Potěš ateistu. Nikdy jsem nikomu nepřikreslil vousy, jen vypíchl oči. Byly z nich nevinné zrůdy. Fuj. Některých věcí je mi líto a myslím to upřímně. Nemám nic proti černochům, ale jeden mi vadí. Majkl Džeksn, protože si přes hlavu natáhl něčí prdel. Nejčastější odpověď: ano, onanuju. Nevím, proč si tolik holek myslí, že nejsem normální, že nemám chuť. I dement z ústavu má chuť. Mají chuť i ochrnutí? Nejoblíbenější knížka: Arthure Ransome, Boj o ostrov. Vždycky jsem chtěl být Nancy. Ale neděste se, transexuál nejsem. Upřímně, moje jméno je pěkně hnusné a nevím že něco takového mohl vůbec někdo porodit. Někdy tak trochu přemýšlím, jestli moje Mamka neměla vztah s šedou vlažnou kůží, lépe bych zapadl mezi osazenstvo Startreku, než do naší třídy.

***

„Klavír nespat, jedem to od začátku.- Klavír. Ano.“
„Vzpomněl sis na kluka, který má taky jen sny?“
„Přesně na toho.“
„Od zítřka zkoušíme s novým klavíristou. Pepo, promiň, vím, že jsi nejlepší klavírista, ale my musíme udělat experiment.“
„No dobře, dobře,“ ozval se Josef, klavírista.
„Dneska končíme. Ježkovy, už je tma. Laro, chceš vzít domů?“
„Aji jo.“
„Ale jedu přes hřbitov, zapálit svíčku, nebudeš se bát?“
„Po dnešním trapiriu už jsem stejně mrtvola.“

„Pane učiteli,“ kouká vzhůru Lara
„Ano?“
„Jedna věc je zajímavá. Na světě je pár blbostí, které nedávají moc smysl. A když chce být někdo zajímavý, mluví o nich.“
„Například?“
„Například o hvězdách. Že svítí a nejsou. Mě přijde zajímavější když něco nesvítí a je. A nebo to nezdechlo a my to i tak nevidíme.“
„Bylo to zajímavé?“
„Jo, připadala jsem si jako inteligent.“
„Najdu sirky, zažehnu plamen a jdeme.“
„Ne já.“
„Dobře. Opatrně, ať nespálíš celý knot.“
„Vždyť jo. Můj oblíbený film jsou samotáři. Tam říká ten se žlutýma vlasama, že každý má v sobě světýlka. Mrtví je maj na sobě a v sobě červíky,“ usmála se.
„Světýlka… Koukni na ta zářivá světla na noční obloze.“
„Vypadá to jako Ostrava, žár vysokých pecí.“
„No, od hřbitovu asi opravdu nemá moc daleko. Prokopaná je podobně.“
„Můžu tady zazpívat?“
„No nevím. Tak potichu.“

No vidíš, jak ti to jde. Ná, ná nanana ná. Budeš zářit jako všechna světýlka tady dohromady. A dr-žet tem-po.

„Nějak jsem se do toho moc vžil, to už se převrátil i tvůj praděda.“
„Alespoň nebude mít proleženiny. Pane učiteli, co dostanu, když se mi ten koncert povede?“
„Hmm, můžeš mi třeba tykat,“ zamyslel se učitel.
„A můžu být drzá?“
Místo odpovědi úsměv.
„V tom případě si přebírám cenu už teď, Jakube,“ zaculila se Lara.
„No moment, já myslel až po koncertě.“
„Pozdě bycha honiti :).“
Chytil Laru za ruku a vkročili směrem k autu. Přirozená zvědavost je vedla k přečtení každého náhrobního kamene, jež se naskytl jejím pohledu.

Anna Kareninová +12.07.2034, Petr Cibulka, odpočívej v pokoji. Samuel, zde leží a sní malý chlapec černé pleti.

„Jakube!“ zatáhla jej Lara za ruku, „koukni se.“
„Samuel. Ano, vím o tom hrobu. Povím ti o tom klukovi v autě.“

***

„No ahoj Ditko, co, že voláš?“
„Jak dlouho jsi necvičil na klavír, pochlub se.“
„Měsíc, dva?“
„Richarde, Richarde. Tak ho okamžitě opraš, zítra doprovázíš Laru.“
„Kdo to je?“
„Talentovaná holka, která má šanci se prosadit.“
„Dobře, dobře, ale víš, jaký jsem klavírista.“
„Taky talentovaný, Nebrblej a přijď zítra ve čtyři.“
„Budu tam. A jak se máš?“
„Ervé, kredit!“
„Oukej, tak se měj, ahoj.“
„Čus.“

Že bych nakonec nebyl mimozemšťan? Asi ne. Lara?
„Mami?“
„Ale, ty už slyšíš?“
„Zítra bráchu nevyzvedávám. Musím vyjet o půl třetí, ať se dostanu do čtyř do hudebky.“
„Jé, já věděla, že tě to zase jednou chytne.“
„Chytne nechytne, prostě tam musím.“
„To zase můžu začít uvažovat o naladění na klavíru.“
„Tos mohla za těch 20 let neladění i učinit, rve mi to uši.“
„Ale zas tak hrozné to není, ne?“
„Jakkoli hrozné je, a to nevyvrátíš, hrozné. Jak tebe mohli vést k hudbě..“
„Jako kačenku na provázku za holčičkou.“
„A tys jen kývala hlavou. To je srandovní představa.“
„Trocha úcty by neškodila.“
„Hospodine, pomiluj ny.“

***

„Jak je to teda s tím Samuelem?“
Učitelova ruka řadí a přemýšlí, zda z řadící páky sklouzne do klína. Ne. Musí se držet páky. Musí se držet.. na uzdě.
>>Copak jsem úchylák?<< vzpomněl na svá slova. Jsem učitel proboha. Co by si pomysleli lidi, rodiče, ona? Jedno držení za rukou, to přeci nic nenaznačuje. Ale bylo to hezké. Jako kdysi pod třešní.
„Pane učiteli, tak já zase budu vykat, jestli jste se naštval.“
„Nene, já se jen zamyslel.“
Lara se zazubila a opakovala dotaz. Tvářila se, jakoby věděla, o čem zrovna přemýšlel.
„Je to krátký příběh. Ten skutečný. Ale pak je tu ještě pověst, ta se mi líbí mnohem víc.“
„Obojí, Kubo, prosím. Nejdřív skutečnost, ju?“ natešeně prosila Lara.

Afričtí obchodníci se přistěhovali do nedaleké vsi. Už nehodlali dál cestovat, neboť družka čekala dítě. Dali mu jméno Samuel. Hezké dítko s kudrnatými vlasy bylo veselé až až. Dokud nepoznalo zdejší děti. Školu. Byl pro ně jiný, divný. Ponižovali jej. Nevěděl už, co má dělat. Nechal se i pokreslit křídou, protože oni mezi sebe prý přijmou jen bílého. Ani matčina láska nepřehlušila deprese z okolí. Spáchal sebevraždu. Ve svých devíti letech. Vše má asi své meze. I podmínky, za kterých má smysl žít. Ale ne že tě napadne se kvůli blbosti zabít. On pořád snil o lepším životě. Proto to „zde leží a sní malý chlapec černé pleti“. No a teď ta pověst.
Tomáš Garyk Masaryk byl čestný muž, vládce zemí českých, slovenských a rusínských. Nezdráhal se jednat s lidmi všech zemí, vyznaní i politického přesvědčení. Jeho rádci pro vztahy s rovníkovou Afrikou se stali Medeb Ali Dzerjí a přítelkyně, kterou na své cestě do Evropy vykoupil z otroctví. Usadili se ve vsi poblíž města hlavního, Prahy. Přeci jen si nemohli zvyknout na velkoměsto. Jejich lásky byl dokladem syn, pojmenovaný jako Samuel. Ten, čím byl větší, více si uvědomoval to, že nikdo jiný nemá dvoubarevné ruce a asi s tím bude potíž. Dívky se smály a schovávaly za paraple. Tehda si vzpomněl na pohádku o nejhodnějším tvorovi v dalekém vesmíru. Matka země, která zplodila déšť, Sluce a všechno ostatní. Řekla – den, kdy se dohodne slunce s mraky a deštěm, vyvěsím vítěznou stuhu tolerance, která nezná rozdíly a nikoho nezapomíná. Poznáte ji. Bude hrát všemi barvami.
„Kéž jednou přijde den tolerance.“
A nevzdychal nadarmo. Jednoho dne připlul obrovský černý mrak s otvorem pro slunce.
„Ne,“ vzdechl zasněně, „stuha je tady. Všech barev. Duha!“
Samuel běžel za duhou na obloze po celé dva dny. Běžel bez zastavení. Přes noc před očima se mu ztrácela. Matka příroda udělala jednu chybu. Jedna barva totiž chyběla. Černá. Sam pochopil, že to jediné, co má něco společného s jeho černou, je noc.
„Chci věčnou noc.“ Pohlédl ke hvězdám, které, jak jsi říkala, některé ani nesvítí.
Daly znamení, že jsou černé taky, ale za tu spoustu světelných let jejich vzkaz nepřišel včas. Sam zakřičel z plných plic a skočil do propasti. Tu noc byla černá jako vše ostatní. S nepatrným rozdílem, s klukem černé pleti a červené krve…

Ruka sjela…

***

„Bylo to pěkný, Kubo. Konečně mám pocit, že do tohoto světa patřím. Je tady něco hezkého, pro co má smysl být. Jen se bojím, že se zítra vzbudí stejná Lara, jako včera.
"Nikdy jsi nebyla sama. Copak tomu nerozumíš? Tohle všechno je skutečné."
„A neskutečně hezké. Ahój.“
„Měj se hezky, zítra ve čtyři.“
Padl polibek na rozloučenou. Polibek podávající celé srdce na tácku, ne ten, který se bojí, že pozná nepoznané...

Jsou pro mě novým směrem tvé vlající vlasy,
Hřebenem má ruka obehraná,
Sjíždí za večerem, kdy setkají se řasy
mladá slečno listím zahrabaná.


***

A co já, Richard? Hraju na klavír ve čtyři na čtyři, koukám na oči Lary, které září úplně jiným směrem. Asi se se svým já někam sebereme a co nejhlouběji zahrabeme. Každý má někoho a já nic. Panic. Pranic veselého. Přežívám. A vůbec, mám vodu v uších neslyším. Konejšete si jak chcete.

***

„Kde se v tobě všechen ten cit bere? No já zírám,“ kouká udiveně Ditka.
„Neuvěřitelné Laro. Je to úžasné.“
„Copak tomu nerozumíš? Tohle všechno je skutečné,“ zvedla obočí a připomněla včerejší slova.
„Co, vy si tykáte? Aha, je mi to jasné.“


Související články:
The Story 2007 - Vyhlášení vítězů (17.09.2007)
Zrádná mysl (06.09.2007)
Nazvou to štěstí, shoda, Osud snad (04.09.2007)
Tento čtvrtek (04.09.2007)
Šampaňské po ránu (03.09.2007)
Spi, děťátko, spi (01.09.2007)
Plav (30.08.2007)
Přeskočiště (28.08.2007)
The Story 2007 (16.07.2007)
The Story 2006 - Vyhlášení vítězů (29.08.2006)
Převozník (15.08.2006)
Poslední úsměv (15.08.2006)
Rozhovor se "sí - aj - sím" (14.08.2006)
Za dveřmi (13.08.2006)
Vodní svět (11.08.2006)
Hadrová panenka (07.08.2006)
Kde stačí věřit (06.08.2006)
The Story 2006 (16.07.2006)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 10.08.2006 12:21:17     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Zpívej
Přečetla jsem jedním dechem a ještě se vracela k některým pasážím.Co dodat,čeština exelentní a koncepce promyšlená.Nic nedrhne a nic nepřekáží.Zahrál's na strunu toho poety a hudebníka ve mně a připomněl's mi,to tátovo:...."hraj,třeba s chybama,ale hraj...."..a já se bála udělat chybu,protože měl absolutní sluch a všechno poznal a všechno chápal.Nemám co vytknout....hodnotím jako kantor 1

Komentář ze dne: 10.08.2006 22:51:56     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Zážitek ...
Zažil jsem podivuhodný výlet, výlet do Tvého vidění světa kolem Tebe i v Tobě. Pasáže, kde mluvíš sám za sebe s matkou nebo jen v sobě, jsou nejúžasnější, promluvy ostatních osob už konvenčnější. Čte se to skoro jako detektivka, i když od začátku víme, kdo bude kozel zahradníkem ...

  
Komentář ze dne: 11.08.2006 00:16:50     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Richard Vacula (postreh@seznam.cz)
Titulek: Re: Zážitek ...
Jmenuje se sice Richard, ale se mnou toho nemá moc společného.. Je to vymyšlená postava, která ze mě moc nepobrala.

    
Komentář ze dne: 11.08.2006 21:30:18     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek:
Tak to jsemse nechal zmást. Nicméně každá postava vymyšlená autorem musí pocházet z jeho osobnosti a možná má v sobě z něj víc, než on sám tuší ... :-)

      
Komentář ze dne: 11.08.2006 22:37:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Richard (@)
Titulek: Re:
že by mě někdo prokoukl? :)

Komentář ze dne: 11.08.2006 17:12:45     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek: Fakt
Vymyšlená nebo skutečná, na tom přece nezáleží. Hlavní je, že přibyla další do soutěže.

Komentář ze dne: 13.08.2006 09:31:11     Reagovat    Nový komentář
Autor: [CrazyAnca] - Aneta Honzková (CrazyAnca@seznam.cz)
Titulek:
Tak, Ríšo, už jsme spolu o tom mluvili na ICQ a můj názor znáš.
Mi tenhle příběh připadá občas trošku zmatený. Role některých postav se mi tam zdají zbytečné, ale jak jsem říkala, některé části a věty se mi v tvé soutěžní povídce hodně líbí.
“Lidé s ušima plnými vody neslyší,“ zašeptal.
V té větě je pro mě něco silného.
No, taky jsi to zatím pojal trošku jinak, než dosavadní soutěžící. Tak nějak střízlivě.
Já, Barča a Katka to máme takové..jaksi snové :).
Třeba se to ale bude právě kvůli té střízlivosti bude líbit ostatním čtenářům a porotvům... :).

Komentář ze dne: 13.08.2006 09:31:26     Reagovat    Nový komentář
Autor: [CrazyAnca] - Aneta Honzková (CrazyAnca@seznam.cz)
Titulek:
Tak, Ríšo, už jsme spolu o tom mluvili na ICQ a můj názor znáš.
Mi tenhle příběh připadá občas trošku zmatený. Role některých postav se mi tam zdají zbytečné, ale jak jsem říkala, některé části a věty se mi v tvé soutěžní povídce hodně líbí.
“Lidé s ušima plnými vody neslyší,“ zašeptal.
V té větě je pro mě něco silného.
No, taky jsi to zatím pojal trošku jinak, než dosavadní soutěžící. Tak nějak střízlivě.
Já, Barča a Katka to máme takové..jaksi snové :).
Třeba se to ale bude právě kvůli té střízlivosti bude líbit ostatním čtenářům a porotvům... :).

Komentář ze dne: 13.08.2006 13:45:58     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Bell] - Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Tohle je nářez na dvě povídky. Excelentní dialogy, báseň bezva, námět ... prostě jsi dobrý ... nemám co dodat.

Tolik úvod, abyste složitý zápis myšlenek pochopili - to tam být nemuselo, někteří by se mohli i urazit :-))))

Komentář ze dne: 15.08.2006 23:21:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: [risik] - Richard (risik@volny.cz)
Titulek:
Tak tohle je pro mě bomba. Současné se vším všudy. Od prvního do posledního slova, nenudil jsem se, mělo to vtip a snad to maličko (to by byla moje taková drobná výtka) přechází až v jakýsi slovní průjem, galimatiáš, ale je to přesto dobré, odsýpá to, (když zůstanu u klavírních příměrů), jako levou rukou solidně zahraný boogie-woogie základ na nějž pravá ruka neúprosně nabaluje improvizované parádičky, to nejenže nenudí, ale je zároveň znakem mistrovství a hlavně toho, že si autor rád hraje, že ke svému konání nepřistupuje zase tak strašně vážně a to je úžasné. Nevidět sebe jako centrum vesmíru, hrát si, skládat slůvka stejně jako jsme to dělali v mateřské školce s díly stavebnice, to je paráda.

Hodnocení:
Tak vše řečeno výše, Hravé a lehké jako vánek, přitom sdělné ne bez nápadu ani bez pointy…

Komentář ze dne: 16.08.2006 16:33:10     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Krtica] - Jana Vyležíková (krtica.N@seznam.cz)
Titulek: Hodnocení k soutěži
Dodrženo všech pět zadaných motivů pro soutěž.

Autor v povídce přesvědčuje o svém vyhraněném stanovisku k okolnímu světu, ve vztazích v rodině i k okolí. Popsané situace jsou barvité, plné života s dostatečnou hloubkou. Dialogy rozvinuté do šíře, v rozhovoru s matkou úsměvně působící, v další promluvě směřující vývoj situace k jakémusi až šokujícímu sdělení, které ovšem svým přínosem pro literární postavy vyznívá pozitivně. Samotná osobní promluva jako vstup do lidských pocitů jedné z postav, mi připadá sebepodceňující, tak jak je to docela běžné u mnohých mladých jedinců a tím je čtenáři blízká. Jako pozitivní, hodnotím různé úhly pohledů zúčastněných postav.
K básním v povídce, mám pouze ocenění jako k prozaické promluvě, nepříliš šťastně rozčleněné, větná návaznost by vyzněla stejně v jednoduchém odstavci. Příběh o Samuelovi mi, v celkovém dobrém díle, připadá překombinovaný, stavěný na efekt tragiky. Vysvětlení jeho smrti mohlo být docela reálné a tím zapadající do celkové linie příběhu z běžného života.
Přesto úroveň díla velice vysoká!

Komentář ze dne: 21.08.2006 09:44:28     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - kolibřík (V.Bloud@seznam.cz)
Titulek: Hodnocení k soutěži
Kupodivu jsem se v textu příliš neztrácela a docela se mi líbil. Jestli mi něco vadilo, tak asi to jak to bylo celé skutečné, reálné. Jakoby se to odehrávalo v mé blízkosti. V mém městě. Asi mi v tom chyběl kousek tajemna. Jsem snílek a tohle byl prostě jen příběh, nad kterým nemám chuť nějak hlouběji uvažovat. Ale musím uznat, ža na tom, že člověk musí NĚCO zažít, aby plně prožil hudbu je hodně pravdy.

  
Komentář ze dne: 24.08.2006 22:02:26     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Hisrez (@)
Titulek: Re: Hodnocení k soutěži
Opravdová síla je pouze v uskutečněných snech... ale až při pohledu nazpátek. Pokud máš za sebou jen sny, byl tvůj život promarněn.

  
Komentář ze dne: 01.09.2006 09:54:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Re: Hodnocení k soutěži
Drobnou výtku, že je dílko "příliš skutečné" opravdu nechápu, byť byla vysvětlena jako subjektivní dojem. To, že to bylo přímo hmatatelné (a doslova: "Ruka sjela…"), byla ta naprostá bomba.
Já mám zas někdy pocit, že mám těch "snových tajemnot a temnot" už plné zuby :-)

Komentář ze dne: 29.08.2006 20:34:34     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
- opakují se chyby v mě/mně.
Znovu obdivuju ten tvůj jazyk, tak dynamický, pravdivý a vtipný zároveň. V tomto díle jsi ho v mých očích dotáhl k dokonalosti.
"S nepatrným rozdílem, s klukem černé pleti a červené krve…"...páni..
Pro mě je to dílo na vysoké úrovni. Samo se staví jako skromné nic, ale nabízí o poznání víc. Líbí se mi ta vícepohledovost. Taky ty básně to krásně doplňovaly.
Vytkl bych jen ten střih, přechody děje, které mě místy mátly. Máš nádhernbý svobodný jazyk a proto je o to víc důležitější aby jsi to nepřepískl se svobodou kompozice. kompozice.


Komentář ze dne: 30.08.2006 12:09:37     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Marketa50 (@)
Titulek: Pozdě ale přece
tak jsem si ji konečně přečetla, pozdě ale přece-tvrdíš že v Richardovi není něco z tebe??Lžeš!! Jinak se mi hodně líbí už to že právě není tak snová ale je reálná(jak už řekla Anit) :-)

  
Komentář ze dne: 30.08.2006 13:10:18     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Re: Pozdě ale přece
Ano, lže

    
Komentář ze dne: 31.08.2006 22:37:47     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes (admin) (histes@postreh.com)
Titulek: Re: Re: Pozdě ale přece
Ach ano, přesvědčili jste mne. Lžu. Jak hanebné a hnusné.. :)

      
Komentář ze dne: 31.08.2006 22:44:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Pozdě ale přece
Co už s tebou? Vyhodit tě nemůžu, tak ti jen domluvím:
" Takhle ne Ríšo, takhle teda ne.."

        
Komentář ze dne: 31.08.2006 22:50:42     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes (admin) (histes@postreh.com)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Pozdě ale přece
To je ironie? Trpím vztahovačností a občas mám zbytečně špatnou náladu...

          
Komentář ze dne: 01.09.2006 00:19:36     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Pozdě ale přece
Jistěže ironie.

            
Komentář ze dne: 02.09.2006 14:57:50     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Marketa50 (@)
Titulek: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Pozdě ale přece
neříkej že ses vážně nemohl rozhodnout jestli je nebo není "-)

              
Komentář ze dne: 09.09.2006 22:16:14     Reagovat    Nový komentář
Autor: [postreh] - Histes [admin] (histes@postreh.com)
Titulek: Názor
nemohl...

Komentář ze dne: 11.09.2007 20:13:29     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - psychopatka (@)
Titulek:
Ahoj.
Neříkám, že souhlasím, ale chytla mě a líbila se. Moc. Asi tě budu muset začít číst pořádně :-)

  
Komentář ze dne: 11.09.2007 20:42:19     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek: Re:
Jejda :) - ale potěšil mě tvůj zájem!

Komentář ze dne: 02.10.2007 01:44:00     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - ginta (@)
Titulek:
já se do tvých textů prostě "zažeru" úplně lehce. Čte se to moc dobře, máš svuj osobitý, jedinečný styl. Líbí, moc. díky ;)



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz