Někdy je oběť zbytečná a pokud se to týká života, pak to platí dvojnásob...

Jsi černá jako půlnoc v novu,
tvé peří barvou temnou svítí ,
přesto tě prosím dívko znovu,
jen pro mne trhej svoje kvítí.


Ptáš se co je to nadosmrti,
potom spustíš děsný smích,
jež moje kosti na prach drtí
a přidá černi z prsů tvých.


Pak náhle ustal smích tvůj cizí
mé uši slyší jasný zpěv,
to z andělského hrdla zlato ryzí,
jež rozlévá se do všech cév.


Přestože ty jsi to byla jistě,
kdo tak nádherně zazpíval,
smutek paty pošlapal mi čistě,
proto abych nezapomínal,


že zemřela jsi pro mě ...