Ty stovky kilometrů - dálka nás zase dělí,
už několik hodin to je, co jsme se neviděli,
co dělat, když srdce souží pocity krásné,
nenaděláme nic, to dávno nám je jasné.

Nezbývá než plout po hladině toho moře,
zdolávat vlny lásky, někdy také hoře,
plout stále dál za světlem majáku v dálce,
bojovat s časem v naší soukromé válce.

Však bitva ta je předem téměř prohraná,
když se svou dívkou nemohu být do rána,
společně usínat, potom vábit svítání,
uprostřed noci brát její ruce do dlaní.

Ty ruce, které umí tak nádherně pohladit,
když jsem s tebou šeptám: nechci jinde být.
Však teď lásko moře velké dělí nás,
veliká dálka, smutek tvůj a čas!