.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
     1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Žena z ulice...prostitutka?

Kyle - Ze života - 19. 09. 2006 - 1795 přečtení

Spousta lidí v nich nachází zalíbení, mnozí je zavrhují, jako špínu z ulice, ti neuvědomělí je odsuzují...jen málokdo je chápe...a nikdo netuší, co je k tomu vede.

Jmenovala se Simona. Měla krátce po 18. narozeninách, rodiče ji milovali, ona je. Její přítel byl hodný, věrný, spolehlivý, nebylo snad ničeho, na co by si mohla stěžovat. Snad jen drobná nevolnost žaludku.

Její rodiče byli zrovna na dovolené a ona v teple a pohodě svého křesla poslouchala, jak krásně v krbu praská oheň. V tom někdo zazvonil. Otevřela dveře a v nich s naprosto neutrální výrazem stáli dva uniformovaní muži, kterým v chabé záři světla z chodby skoro nebylo ani vidět do tváře.
„Jste slečna Kropová, Simona Kropová,“ zeptal se jeden z nich.
„Ano,“ odpověděla s ne příliš jistým hlasem.
„Je nám líto, ale oba vaši rodiče dnes zemřeli při hromadné nehodě v Alpách. Pravděpodobně se stejně jako ostatní předčasně vraceli z dovolené, kvůli nedostatku sněhu. Váš otec byl mrtev na místě. Vaše matka zemřela při převozu do nemocnice. Je nám to líto. Můžeme vám nějak pomoci?“
Simonu polil studený pot, nebyla schopná nic říci. Z očí ji vyhrkly slzy a její krevní tlak naprosto vypověděl službu. Probudila se až druhého dne v nemocnici.
„Nebylo vám v poslední době špatně?“ To byla první otázka, kterou ji oslovil neznámý muž v bílém plášti.
„ Ano, bylo…často…hlavně ráno…proč?...Kde to vlastně jsem?“
„Jste v nemocnici, přivezla vás včera policie, prý jste se jim zhroutila ve dveřích. Vidíte, málem bych zapomněl, mám pro vás jednu radostnou zprávu, jste ve druhém měsíci těhotenství.“ Simonu v tu chvíli přestala naprosto trápit smrt rodičů. Opět ji polil studený pot a zbledla jak stěna.
„No tak, tak tragické to snad nebude,“zlehčoval trochu doktor.
„Nechápete to, včera jsem přišla o rodiče a dnes tohle, je toho na mne moc.“
„Tak to mne mrzí, ale máte snad přítele, ten se snad postará, je to přece i jeho radost, ne?“ Simona si vůbec nebyla jistá. Nevěděla co bude dělat. Kdo se o ní postará, kdo jí bude pomáhat. Když se vrátila z nemocnice, čekal ji její přítel u dveří. Padli si do náruče. Simona mu vše řekla, myslela si, že to tak bude lepší, nechtěla před ním nic tajit. Věděla, že by to stejně ničemu nepomohlo. Sama byla překvapená, s jakou lehkostí to její přítel vzal. Vůbec z toho nic nedělal. Pak ale řekl něco, čemu sama nemohla uvěřit.
„Však co, není to přece tak staré, abys nemohla jít na potrat. Co bys s tím teď stejně chtěla dělat?“

Tohle ji zahýbalo žaludkem, se slzami v očích svého přítele vyhodila z domu. Už s ním nechtěla mít nic společného a on se jí už nikdy neozval. Jít na potrat, tohle by nikdy neudělala.
Simoně však nastali těžké chvíle. Učty se jen tak nezaplatí a její problémy ve škole překračovali všechny meze. Nevěděla co dál. Nakonec musela chtě nechtě opustit dům a najít si něco menšího. Marně se pokoušela hledat práci. Vždyť kdo by vzal těhotnou holku, která navíc nemá ani střední školou. Teď bydlela v takovém malém bytě, kde jí tak tak že tekla teplá voda. Peníze z prodeje domu začali neúprosně mizet. Do toho všeho se narodila Terezka. Tak ji pojmenovala, po mamince.
V té době však Simona již nebyla sama. V domě, kde žila, poznala jednu starší paní, která jí pomáhala. Rychle si tak našla práci. Nebylo to kdoví co, ale byla to práce a na přežití to stačilo. Nechtěla však starou paní zatěžovat a po zkušenostech, které zažila, jí bylo jasné, že ani „tetička“ tu nebude dlouho.
Spoustu času váhala, přemýšlela, nechtěla, měla přece svoji hrdost. Jenže jak Terezka rostla, její nároky byly stále větší a větší, Simona ji prostě nemohla odmítnout. Vždyť kdo by odolal sladké, sotva roční holčičce.
Pak se jednoho dne odhodlala. Sedla si před zrcadlo, lehce se upravila, oblékla a vyrazila ven. Nevěděla ani jak, ale najednou seděla na zadním sedadle černého luxusního auta, svlečená, smutná. Ten pán byl docela milý, dal jí hodně peněz. Do té doby ani nevěděla, jakou má vlastně cenu.
Když vystoupila, už nemohla. Nebyla schopná to udělat znovu. S pláčem a obrovským pocitem viny a studu se vracela domů. Nikomu nic neřekla, snažila se být potichu, přeci jen už byla noc a tetičku nechtěla budit. Jen zkontrolovala Terezku, jestli je v pořádku. Když se pak v koupelně podívala do zrcadla, okamžitě odvrátila oči. Nebyla schopná se sama na sebe podívat.

Pak se ale podívala do kapsy a zkontrolovala obnos peněz. Cosi ji zahřálo, věděla, že teď bude mít Terezka nové botičky, že bude mít celý týden co jíst a tetičce bude konečně moci splatit část svého dluhu. Najednou už se na sebe mohla podívat v zrcadle, ale stále to nebyl nijak příjemný pohled.
Snad ještě jednou, dvakrát, aby tetě splatila dluh, koupila to nejnutnější pro Terezku a pak už snad dlouho nebude muset.
Když to udělala po čtvrté, po páté, začalo se jí to hnusit. Nejen to, ale i ona sama. Sama sebe nemohla vystát, nemohla žít se svým svědomím.
Když šla druhý den nakoupit, snad z nerozvážnosti nebo pro slzy v očích, udělala krok, dva.., třetí ale nedokončila. Ozvalo se prudké skřípění brzd, náraz, rozbilo se nějak sklo, pak tichý tupý zvuk, to když tělo dopadlo na zem…už nikdy se nebude muset obětovat, nebude se muset trápit, už nikdy neuvidí Terezku a její úsměv za každý cukřík nebo pusu co jí kdy dala. Už nikdy víc pro ni nebude muset…

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 17.09.2006 15:41:59     Reagovat    Nový komentář
Autor: [WhiteShadow] - WhiteShadow (wwhiteshadow@centrum.cz)
Titulek:
Vítej na Postřehu Kyle,
tvá povídka má perfetní anotaci. Přátelé všichni se na ni podívejte, takhle to má vypadat.
Doplnil jsem ti do povídky odstavce, to je docela podstatné. Pohlídej si to příště.
O.K., tak nejdřív k nějakým těm výtkám: chyby v interpunkci, občas nevhodně brzy opakuješ slova, kterýma začínáš větu. Občas na mě tvá přímá řeč působila trochu těžkopádně a až nepřirozeně chladně, nepřímo úměrně tomu jak intenzivní příběh se nám tady odehrává. No a to se dostáváme k věci, která mi tu nesedí nejvíc. Ten příběh na mě působí až příliš neosobně, snad by to chtělo trochu víc citů, niterných prožitků, nějaké té váhavosti a nerozhodnosti hlavní postavy. Je mi jasné, že to zčásti bylo tvým plánem..-vyjádřit tu až šokující všednost, chladnost a nezájem s kterou se podobné příběhy odehrávají každý den. Ale o to více intenzivněji by tohle sdělení vyznělo, kdyby jsme se více zžili s obyčejnou dívkou, citlivou a zranitelnou.
Ten závěr se mi asi líbil, i když mám z něj smíšené pocity. Líbí se mi ta neurčitost jejích motivů, vyjádřená tady: "..snad z nerozvážnosti nebo pro slzy v očích.."
A taky na mě zapůsobilo:
"Už nikdy víc pro ni nebude muset…"
No, jde vidět, že máš v sobě nějaké to vypravěčství, cit pro vhodnou návaznost, plynulost a taky, že máš hodně co říct.
Povídka se mi líbila, Hodnotím - 2.6

Komentář ze dne: 19.09.2006 13:03:19     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Sice máme na postrehu téměř rodinné prostředí
ale věřím, že postreh není od toho, abychom se tu jen hladili. Já jsem strašně zklamaný. Čekal jsem opravdu solidní zamyšlení, "co je k tomu vede", jak bylo slíbeno v anotaci, ale je to příběh sice možná pravdivý, ale zoufale v menšině, nabušený laciným sentimentam, jak se valí katastrofy, které zásadovou ženu doženou až k tomu .. . Skutečnost je naprosto jiná. Převážná většina "pracovnic" je zlákána výdělkem, který je nesouměřitelný s obvyklou prací "v kolbence", jak říkají i mladíci, kteří se ze stejného důvodu dávají na krádeže. Např. v TV hře "Cesta byla suchá, místy mokrá", kde se u parního válce setkali dědek, mladík a dívka, kterou hrála Klára Issová, to bylo ztvárněno přesvědčivě - a to nemluvím o dokumentech, např. "Já, pasák". Jinak je to napsáno dobře, je tam jedno nepodstatné "i/y", ale jak už řečeno, nijak objevně a tak trochu lehce - např. dialog s doktorem "šustí papírem". No - po chvilce váhání to odesílám ...

Komentář ze dne: 19.09.2006 17:31:31     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Bell] - Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Můžeme se přít co spoustu dívek vede k tomuto nejstaršímu řemeslu lidstva ... ale o tom tento příběh není. Je to příběh (ať již pravdivý, či smyšlený) jedné ženy a ten je napsaný z mého pohledu nepříliš věrohodně. Postatné už řekl Stín i Hary, já bych řekla, že autorka - možná, protože ví jak špatně se čtou dlouhé povídky na netu (já osobně si je musím vytisknout) - osekala děj jen na fakta, místy použila pro popis banální klišé. Prostě povídka má potenciál zaujmout ovšem za přepokladu, že to nebude zavánět červenou knihovnou se špatným koncem. Sorry. Tady mám pocit, že to bylo uvařeno z jedné vody načisto. Jen prosím, aby tohle autorka nevzala jako naprosté zavržení její povídky, to v žádném případě. Jen mi prostě chybí věrohodnost : akce - reakce. Také váhám s odesláním, ale věřím že tě neodradím od psaní, naopak, že se zdravě naštveš a ukážeš nám štouralům zač je toho loket :-)))

  
Komentář ze dne: 19.09.2006 19:30:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Kyle (@)
Titulek: Re:
Jen jedna věc...nejsem autorka...ale autor.

    
Komentář ze dne: 19.09.2006 21:28:02     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Re: Re:
...u mne dnes večer došlo k tomu samému nedorozumění :-)

Komentář ze dne: 19.09.2006 21:30:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Bell] - Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Promiň a odpusť mi ten hnusný čin :-)))).

Komentář ze dne: 19.09.2006 21:32:32     Reagovat    Nový komentář
Autor: [djanku] - Dominik Janků (djanku@email.cz)
Titulek: Mě se to líbilo
Mě se příběh líbil. Možná není takový, jak by se zamlouval některým lidem, ale mě případal autentický. Konec-konců nebylo autorovým cílem rozebrat všechny příčiny, ale nastínit jednu z nich. Každý člověk ať si pak udělá závěr sám...



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz