Tak a co teď ... Jdu na tenký led, jak si troufnout hodnotit.
První dojem - proč je obličej jen odseknut od hlavy, proč se oči dívají někam jinam, když je to portrét. Hodil jsem si to na větší monitor a podíval se zdálky. Portrétu jednoznačně dominují rty, jemné a pevné. Z tváře cítím klid a cílevědomost, v pohledu občas zaujetí vlastním světem. Zřejmě se mi to líbí. A opět zmíním magii černobílé fotografie, dávající prostor fantazii.

Je to portrét... portrét člověka jako takového a zároveň portrét jeho světa. Prostě to co je Mezi námi - všemi - jsme to my, jsou to Naše světy, to co není vidět... jedině cítit... třebaže na chvíli.
Nepsala jsem to do anotace nebo tak, nechci ovlivňovat "diváka" svým žvatláním.
Píšu ti to jen tak pro zajímavost, a proto.. žes to docela z fota očividně vycítil. Joa prosím tě. Klidně kritizuj... nejsem dokonalá a taky dělám chyby.. se nezdráhej...

:-)