.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Listopad  >>
PoÚtStČtSoNe
       1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30       

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Zdeněk Liška

Marek Ruznar - 2) Hudba - 06. 10. 2006 - 10065 přečtení

liska.jpgNejplodnější český skladatel filmové hudby, mistr stylizace,tvrdohlavý solitér jdoucí vždy za svým cílem,člověk s neobyčejným smyslem pro vnímání filmových obrazů,autor nespočtu geniálních skladeb pro filmy loutkové i hrané,komedie i dramata,historické filmy i snímky žánru sci-fi. Dosud legendami opředená postava, pro mnohé nedostižný vzor – to je na úvod ten vůbec nejstručnější výčet toho, kým byl – Zdeněk Liška.


Narodil se ve Smečně u Kladna 16. Března 1922. Otec byl horníkem, ale také výborným muzikantem, který hrával se svou kapelou na všech místních svatbách, křtinách i pohřbech. Není tedy divu, že Zdeněk hrál už v osmi letech na tahací harmoniku a housle a své první skladby komponoval v době studií na Slánském gymnáziu.Tehdy se také vzepřel svým rodičům a přestoupil na pražskou konzervatoř, kde studoval kompozici a dirigování, jelikož se chtěl právě dirigentem stát. Naštěstí k tomu nedošlo a Liška tak putuje v roce 1946 namísto do Humpolce ( kde z něj mohl být všemi ctěný ředitel hudební školy) přímo do filmových ateliérů ve Zlíně, a to na pozvání svého bývalého profesora ze Slánského gymnázia Jaroslava Novotného.

Tam začal psát nejdříve hudbu k filmům reklamním (tak vznikla např. dřeváčková serenáda z reklamy na letní dřeváky – Liškova údajně vůbec první zlínská skladba), ve kterých se dokonce někdy objevil i v nějaké menší herecké roli (Kaněrova reklama ve stylu grotesky – Postel o5hp). Kariéra v tom pravém slova smyslu začala až ve chvíli, kdy si jeho talentu povšimla dvě režisérská esa tehdejšího zlínského animovaného filmu – Hermína Týrlová (bizarní a děsivá hudba pro jejího Ferdu Mravence spolehlivě děsí každou generaci dětí) a Karel Zeman (série o panu Prokoukovi).

Prvním celovečerním filmem Zdeňka Lišky byl v roce 1952 Cikánův film Pára nad hrncem, následuje řada filmů dokumentárních (např. Z Argentiny do Mexika dvojice Zikmund a Hanzelka) , animovaných a konečně i první skvosty filmového plátna, v nichž můžeme jeho hudbu obdivovat díky televizní obrazovce i dnes. Koncem padesátých let už byl Liška natolik ceněným a uznávaným členem zlínských (teď už vlastně gottwaldovských) ateliérů, že se dokonce podílel i na konečném obrazovém sestřihu některých filmů a často je i ruchově ozvučoval. Jeho filmové cítění a obdivuhodný smysl pro rytmus můžeme obdivovat např. i u Zemanova filmu Vynález zkázy(1957), ke kterému složil půvabnou “strojově” znějící retro – hudbu pro spinet, čímž navodil dokonalou iluzi technického věku 19.st. podílel se však právě i na konečném sestřihu, jelikož se tento film zdál dramaturgické komisi v původní – Zemanově – verzi příliš zdlouhavý a nezáživný. Právě díky zásahu Zdeňka Lišky vypadlo z filmu vše nepodstatné a byl nasazen zcela nový rytmus vyprávění děje (to vše ovšem samozřejmě proběhlo se Zemanovým svolením).Ale přicházejí další filmy – Lipského komedie Cirkus jede(1960), Vláčilova poetická Holubice(1960), Krejčíkův Vyšší princip (výhružně znějící bubny a píšťaly ve variaci na fašistické pochody), Zemanův Baron prášil(1961) a drama Ďáblova past(1961). Od konce padesátých let už psával hudbu k sedmi až osmi celovečerním filmům ročně. Ve všech žánrech, v jakémkoli hudebním stylu a zároveň vždy osobitě, což se podaří je opravdovým mistrům. Pouhý talent by však asi nestačil. Liška navíc perfektně ovládal i řemeslo, což bylo dáno nejen studiem na konzervatoři, ale také tím, že sám hrál na trubku, trombón, harmoniku, klavír a housle. Věděl tedy jak hudbu pro nástroje psát, měl jasnou představu o tom, jak má hudební těleso znít a tak pro něj nebyl problém napsat skladbu pro smyčcový orchestr, sbory, symfonický orchestr nebo třeba orchestr dechový. Navíc vymýšlel zcela netradiční obsazení nástrojů, kde vedle sebe často hráli třeba i tak rozdílné nástroje jako je harmonika a lesní roh nebo triangl a trumpeta.

Od konce padesátých let už Liška není jen majetkem ateliérů gottwaldovských. Někdy až dvakrát týdně putuje vlakem z Gottwaldova do Prahy a zpět. V Praze od vlaku byl vždy dopraven do hotelu Šroubek, kde měl v pokoji postavený klavír, na kterém si svou hudbu přehrál a pak pokračoval do studia Filmového symfonického orchestru ve Smečkách, kde se nahrávalo. Legendárními se nestaly jen tyto jeho železniční cesty, ale i způsob komponování. V Praze si vždy vyžádal krabice s filmem, zavřel se s nimi do projekce, nechal si donést spoustu pití a jídla a pak už jen skládal. Se stopkami v ruce – hudba byla filmu vždy šitá přesně na míru. Mezi Prahou a Gottwaldovem putuje celých deset let. Pak koupí vilu v Hlásné Třebáni, stříhací stůl a komponuje už jen doma. Právě tehdy – v sedmdesátých letech – udělá nejvíce práce.

Liška hudbu nikdy nepovažoval jen za pouhou ilustraci děje, ale naopak za jednu z nejdůležitějších složek filmového vyprávění. Jeho hudba filmové prostředky umocňovala, posvěcovala. Nejpřesvědčivějším důkazem tohoto tvrzení je nepochybně Markéta Lazarová(1967). Právě Markétou začíná nejbohatší období jeho tvorby a zároveň i její nová éra. Od této chvíle už mu obvykle hudební nástroje nebudou stačit. Sugestivní vokální party, údery do laděných i neladěných bicích nástrojů, zvony, lidské hlasy v ozvěnách, krákání vran – to vše dotváří celkovou atmosféru tohoto mistrovského filmového díla, symfonické básně sdělované takřka výhradně jen obrazem, hudbou a ruchy. Příroda a přirozenost pohanství vůči falši centrální křesťanské ideologie – toto nelehké téma se podařilo panu Vláčilovi a panu Liškovi převést na filmové plátno tak geniálně, že až dosud nevznikl žádný další český film, který by se jen o pouhý vlásek k Markétě alespoň přiblížil.

Tímto filmem však Liškovy experimenty samozřejmě neskončily. Byl vůbec prvním skladatelem, který používal jako doplněk instrumentální hudby lidský hlas bez textu. Tímto zlidštěním instrumentálního projevu pak dosahoval i vyšší realističnosti filmu. V jeho hudebním projevu se začínají stále častěji objevovat disonance, bizarní zvukové a hudební kombinace, často slyšíme i lidské hlasy i místo rytmické skupiny (místo bicích). Hudba je většinou akční, energická a vždy rafinovaná.

Dalšího vrcholu své tvorby dosáhl Liška 10 let po Markétě Lazarové v trilogii: Osada havranů, Na veliké řece a Volání rodu(1977, režie J. Schmidt), kde se pokusil zcela zrušit realistickou zvukovou stavbu daného příběhu a nahradit ji zvuky abstraktními, k čemuž použil zvukovou smyčku s různým ťukáním, boucháním a kvílením. K tomuto základu pak zkomponoval ještě normální hudbu a vše následně zkompletoval do jednoho celku. Stejný styl hudby uslyšíme i ve Švankmajerových krátkých filmech Don Šajn, Leonardův deník a Rakvičkárna, kde jsou zvukové ruchy opět zakomponovány už přímo do hudby. Liškova snaha dosáhnout za každou cenu plánovaného a potřebného zvukového efektu je nezlomná. Chřestění, extatické údery do bubnů či třeba desky stolu, cinkání zvonků, zvuky vibrafonů, to vše spolu koexistuje v neuvěřitelné a vzácné shodě.

Ale Zdeněk Liška je stále schopen skládat i hudbu klasickou, což dokazuje jak v mnoha filmech (např. Herzův Spalovač mrtvol – 1968 – kde zazní hudba sladce děsivá, etérická, verdiovsky vznosná i funerální), tak především svou účastí na tvorbě multimediálního památníku oslavujícího dvě a půl tisíciletí trvající Perskou říši. V roce 1968 navštívil na výstavě Expo v Montrealu náš pavilon iránský císař Mohammad Rezál Šáh Pahlaví se svou ženou Farah a byl ohromen – ohromen českou multimediální projekcí Kinoautomat (tvůrců Radúze Činčery a Jaroslava Friče), ke které právě Liška složil hudbu. A tak Jaroslav Frič – autor expozice, kameraman Emil Sirotek, střihač Alois Fišárek a Zdeněk Liška a nakonec putovali do Iránu a pracovali pro Jejich veličenstva. Na zakázku císařského páru pak Liška složil ještě několik dalších skladeb a navíc i státní hymnu jednoho z arabských států (údajně Kuvajtu).

I přesto, že byl Liška značně exponovaným autorem, nikdy se politicky neangažoval. Nebyl členem žádného svazu umělců a navíc vydělával na svou dobu zcela nesocialistické peníze ( i v éře tuhé komunistické normalizace brával běžně až sedmsettisíc korun za film – ročně si tedy vydělal i několik milionů). Jedinou jeho úlidbou komunistickému režimu byla ochota komponovat hudbu pro jakýkoli projekt – a to třeba i politicky angažovaný. Uveďme dva příklady – Vávrův cyklus Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy a televizní seriál Třicet případů majora Zemana. Ale řekněme si na rovinu – Liškova hudba je nakonec tím jediným, co si v tomto seriálu zaslouží pozornost.

Koncem sedmdesátých let začal Liška práci pomalu odmítat. Celý život trpěl cukrovkou a s přibývajícím věkem narůstaly i zdravotní problémy. Špatně chodí a ještě hůře vidí, ale jeho druhá žena Dana (sboristka, kterou poznal při natáčení hudby k Markétě Lazarové) je mu více než oporou. V roce 1979 stihne ještě dokončit hudbu ke Krejčíkově Božské Emě (Krejčík byl mimochodem jediným režisérem, který si dovolil svobodomyslnému a těžko ovladatelnému Liškovi mluvit do jeho práce), Signum laudis ( zde opět uslyšíme Liškovu oblíbenou, smutně znějící trubku křídlovku, která je vzpomínkou na dobu, kdy hrával na pohřbech s kapelou svého otce) a Rukojmí v Bella Vista. Pro film Páni kluci doporučuje místo sebe Petra Hapku, čímž vlastně zahájil kariéru tohoto skladatele. Posledním dokončeným filmem je opět film Krejčíkův – Povídka Malostranská.

Umírá 13.7.1983 v jednašedesáti letech.

Výběr z filmografie                                                                     

Tam na konečné (1957 - J. Kadár, E. Klos) Kam čert nemůže (1959 - Z. Podskalský) Probuzení (1959 - J. Krejčík) Smrt si říká Engelchen (1963 - J.Kadár, E.Klos) Ikarie XB - 1 (1963 - J. Polák) Čintamani a podvodník (1964 - J. Krejčík) Obchod na korze (1965 - J. Kadár, E. Klos) Lidé z maringotek (1966 - M.Frič) Údolí včel (1967 - F. Vláčil) Svatba jako řemen (1967 - J. Krejčík) Čest a sláva (1968 - H. Bočan) Touha zvaná Anada (1969 - J. Kadár, E.Klos) Adelheid (1969 - F.Vláčil) Ovoce stromů rajských jíme (1969 - V. Chytilová) Luk královny Dorotky (1970 - J. Schmidt) Už zase skáču přes kaluže (1970 - K. Kachyňa) Partie krásného dragouna (1970 - J. Sequens) Pěnička a paraplíčko (1970 - J. Sequens) Lišáci - myšáci a šibeničák (1970 - V. Šimková - Plívová) Hry lásky šálivé (1971 - J. Krejčík) Jáchyme, hoď ho do stroje (1974 - O. Lipský) Sirius (1974 - F. Vláčil) Pavlínka (1974 - K. Kachyňa) Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1975 - J. Schmidt) Malá mořská víla (1976 - K. Kachyňa) Dým bramborové natě (1976 - F.Vláčil) Stíny horkého léta (1977 - F. Vláčil) Setkání v červenci (1978 - K. Kachyňa)
 


Související články:
Nino Rota (16.06.2008)
Petr Skoumal (01.10.2007)
Jiří Stivín (25.06.2007)
Jaroslav Ježek, Čp.8 (25.04.2007)
Angelo Michajlov (15.04.2007)
Karel Svoboda (17.01.2007)
Petr Ulrych (28.12.2006)
Jaroslav Uhlíř (16.10.2006)
Jerry Goldsmith (28.09.2006)
Ennio Morricone (04.09.2006)
Jan Klusák (01.05.2006)
Jaroslav Celba (20.04.2006)
Jiří Šust (14.03.2006)
Petr Hapka (08.03.2006)
Yann Tiersen (22.02.2006)

Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 06.10.2006 09:14:53     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - risik (risik@volny.cz)
Titulek: Zdeněk Liška
Dobrý článek. Patřím k obdivovatelům Hudby Zdeňka Lišky. Opravdu na svou dobu pracoveal se zvukjem velmi netradičně a neformálně a nebál se experimentovat, což se uchu posluchače vždy vyplatilo. On dokázal v době, kdy u nás byla elektronika v plenkách dosahovat zvukú a aranžmá, které i přes pokročilou techniku součastníci těžko hladaj dnes. A úvodní skladba pro Třicet případů mjr. Zemana, to byla opravdu symfonická báseň skvěle sestříhaných motivů od Prokofjeva až nevím kam. Nevím. Kdysi, když byla ještě snaha šlapat po všem co vzniklo před dokem devadesát (v jákési porevoluční euforii) někdo veřejně tvrdil, že ta hudba je brak stejně jako seriál, protže to jsou jenom ukradnuté a pospojované fragmenty mistrů symfonie, násilně pospojované. Já s takovým tvrzením rozhodně nemohu souhlasit. Spojeno je to tak dokonale, že to dostává úplně jiný děj a rozměr. Liška zde s těmi fragmenty pracuje úplně stejně, jako ostatní skladatelé s jednotlivými notami, Tvoří z nich nové melodie, nové, úplně emotivně odlišné věci, mající silný dějový podtext. Skvělý článek a jsem mrád, že se někdo dnes takovému velikánu, jakým Zdeněk liška bezesporu byl, věnuje.

  
Komentář ze dne: 06.10.2006 10:17:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - milan (@)
Titulek: Re: Zdeněk Liška
Naprosto souhlasím. Zdeněk Liška je bezesporu nejlepší český filmový skladatel, a sahá dokonce svou kvalitou po postu světovém. (samozřejmě, že je znám a velmi uctíván také ve světě!) Obrovský talent české hudby. Kam se na něj hrabou Svobodové a jiní...Výborný zasvěcující článek.

Komentář ze dne: 06.10.2006 11:04:04     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Opravdu vzpomínka namístě
Připojuji se rád k předešlým. Článek se skutečně čte jako napínavá detektivka, jen mi přijde smutné, že jiní velice dobří skladatelé se v podobných portrétech nedočkali více komentářů - snad tím že nebyli "naší"?
O Liškovi jsem četl jen jednu negativní poznámku, kterou ze své paměti zkusím ocitovat: "Kde by mohl být, při svém obrovském vpravdě smetanovském talentu, dnes Zdeněk Liška, kdyby svou invenci nerozdrobil v té ohromné spostě filmových doprovodů" - taky názor, posuďte jej sami ...
My všichni ostatní jsme mu za toto rozdrobení vděčni.

  
Komentář ze dne: 06.10.2006 11:36:46     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - (@)
Titulek: Re: Opravdu vzpomínka namístě
Tak to neber vážně Ivo. To je názor, který není namístě. to bych se mohl zeptat kde by byl Antonín Dvořák, kdyby místo symfonií psal písně a dobové popěvky. Kdyby pan Liška skládal jen vážnou hudbu, což také dělal, byl by pro českou veřejnost mnohem méně znám než jako autor skvělé filmové hudby. Uznej, kdo dnes vyjma zasvěcených a odborníků poslouchá vážnou hudbu druhé půle dvacátého století...(Klusák, Kalabis, Eben, Sommer, Havelka, Kabeláč...) Liška svůj talent rozhodně nezmarnil. Jeho filmová hudba je stejně kvalitní jako hudba nefilmových skladatelů. A že nepsal populár? To je ještě lépe.

    
Komentář ze dne: 06.10.2006 12:28:24     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek: Re: Re: Opravdu reakce namístě?
Nevím, proč kdosi neregistrovaný polemizuje se mnou, když jsem jen ocitoval názor, který jsem kdysi (cca 20 let) četl v odborném časopisu a zaujal mne svou nesmlouvavostí - nevím ale, zda opodstatněnou.
Můj vztah k tomu je dostatečně vyjádřen v poslední větě mého předchozího příspěvku. Haf.

Komentář ze dne: 25.02.2010 13:48:54     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - richard biegel
Titulek: citace?
Omlouvám se, pokud jsem přehlédl rubriku s odkazy na literaturu - ale nenašel jsem ji - a připadá mi nefér, že tento článek cituje (mnohokrát téměř doslova!) text Tomáše Baldýnského z Causy Zdeněk Liška z Reflexu bez toho, že by se o něm zmínil nebo na něj odkázal. Jedna vě je přejímat informace, druhá slovní spojení, která jsou - ať chceme či ne - už věc ryze autorská, a to zejména v tématech, která jsou takto nezmapovaná a zároveň velmi silná. Doporučuji všem vyhledat si na netu původn Baldýnského text!
Richard Biegel



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz