Tak já tedy začnu :)

- podle mne zbytečně dlouhá anotace, která by také nemusela být tučná. pod nadpisem básně my chybí enter.

- celkově pro mne průměrná báseň, připomínající Pásmo, kde některé asociace jsou velmi povedené, jiné ne, ale mnohdy návaznost je mírně násilná... Některé verše jsou moc dlouhé, což ubírá na spádu, který básni opravdu chybí, je to taková loudavá procházka černým městem.

- pokusím se to rozebrat verš po verši

1. obraz černé sukně města je sice zajímavý, ale jaksi mne zde ruší, nevím, jak bych jej nahradil, ale vím, že mi zde nesedí.

2. tahle asociace se mi zde líbí, navozuje atmosféru temnoty, i ty hvězdy, co často ukazují cestu, nejsou. Jen mi to přijde napsáno trochu nerytmicky, takové suché sdělení, ale řekněme, že zde se to možná i hodí.

3. metafora s hašlerkou je dokonalá, nemám co dodat. Ale spojení se sukní je pro mne jako pěst na oko, vůbec se mi to tam nehodí, navíc obraz sukně je již použit o dva verše víc a zbytečně se opakuje. Mohl být použit obraz města či tmy.

4. velmi dobrý verš, který z tmavého města, kde ani hvězdy nesvítí, dělá alespoň trochu přátelštější místo.

5. tak zde musím říci, že jsem se při čtení zarazil a uvažoval na čí straně je chyba, zda na mé, že to nedokáži plynule přečíst, či na tvé, že jsi mi to neumožnil. Bohužel pro tebe jsem došel k závěru, že to opravdu v předešlé navozené náladě opravdu přečíst nelze. Tento verš bych celý překopal, či jej úplně vypustil, zdá se mi zbytečný.

6. Ano, konečně se objevuje obraz autora, nebo tedy jeho společnice. Zde bych jen malinko rýpnul do rytmu :) chybí mi tam "a".

7. + 8. nemám co dodat, dokonalé asociace perfektně spojené.

9. A zase rána... Zcela bych vypustil "bohužel". "Dopadne se mi tam nehodí, stačilo by možná prosté "bude".

10. pěkný obraz, jen možná

12. tak zde mne přes jazyk praštilo to "rozmnožila". To mi tam vůbec nezapadá. Snad "mění se" znělo by líp, nevím, ale rozmnožila fakt ne.

13. podle mne naprosto zbytečný verš, proti jehož skladbě nic nemám, ale jaksi mi tam nadbývá.

14. a opět ta sukně... nevím, ale ten obrat se mi prostě nelíbí...

15. první část velmi dobrá, navozuje opět novou atmosféru. Ale ta druhé je s prominutím děsná a potřetí v básni opakuješ stejný motiv a zde přímo násilně, když vezmu v úvahu, že jsi ho použil již před chvíli.

16 - 18. perfektní závěr, asi nejlepší část básně. Jen to "protože" bych vynechal.


- toť názor laika... snažil jsem se být pečlivý a poctivý

Ahoj Maniku, tučné a kursiva v anotaci je jednotný styl pro uvedení díla. Ten nadpis.. máš pravdu, napravím to. (editoval jsem to já)

Maniku!!!
"... pod nadpisem basne MI chybi enter" - nikoliv "MY" . A neni to preklep!

Ano Táničko, spletl jsem se... Jsem jen člověk...

Stylisticky to pusobi jako ... rekla bych ... rozpolcene nebo hodne nesjednocene dilo. Zacatek je ne moc povedenym pokusem o par metafor, na to pak ale navazuje zcela realisticke (temer vedecky formulovane, diagnosticke) konstatovani:
"Bolí tě hlava, já vím z koho".
Atd.
Opět realita (jak u dopravvnich znacek (az na to "ochotně"):
"...ochotně nám ukazuje, kudy na Hradeckou ulici..."
Atd.
"Pověz mi to bratře". To mne sejmulo! (S minusovym znamenkem).
Atd.
Metafory celkem levne. Hodne klisovite. Ale pri trose snahy se z toho nametu dalo udelat zajimave a dobre dilo. Neni to na tri minus, ale ani na dve.

P.S. nejsem odbornik (ani v nejmensim) na poezii a literaturu obecne. Je to jen laicky dojem.

Vše už řečeno přede mnou...přesto ještě, no připadá mi příliš mnoho sukní.

Jani, je videt, ze preferujeme kalhoty (mam namysli na sobe)... -)

Těžko lze psát, objektivně o básni, k níž mne poutá osobní citový vztah...Nicméně! Děkuji maníkovi, za upřímnou, subjektivní výpověď, která stojí za úvahu. Samozřejmě, že každý z nás by něco napsal jinak. Mně ta báseň připadá poměrně celistvá, má zajímavou pointu, která je hodně vkusná a nečekaná. Jinak si myslím, že báseň není stavěna na metaforice, ale na příběhu. Jistá epická linie se odvíjí celou básní, má to svůj spád. Opakování, zdůraznění motivu Vracíme se domů, černou sukní města je v kontextu k obsahu. Vezmeme-li to v potaz, nelze brát na škodu opakování motivu (je to rada každého zkušeného autora, napadne-li tě něco zajímavého zopakuj to!) Myslím, že to může platit i v tomto případě. Báseň je psána volným metro-rytmickým veršem, tudíž je zcestné hovořit o rytmu, zda někde sedí někde ne. Hovořit o klišé...:) co vám připadá jako klišé?
Malé resumé: Podle mne je tato báseň reflexe nějakého prožitku, který je na poměrně velké ploše vyjádřen lyricko-epickou formou, za použití minima metafor. Někoho osloví, někoho ne.

Ano někdy je dobré opakovat motiv, ale jak říkáš, někoho to osloví, někoho ne... ps: každá báseň má podle mne rytmus...

Ja vim, Milane, ze jsi clovekem, ktery poezii rozumi mnohem vic, nez ja, proto povazuji Tvuj nazor za velmi cenny pro mne. Rada bych se k nemu vyjadrila, protoze nektere dotazy byly adresovany mne (napr. klise, metafory). Dej mi cas do dnesniho odpoledne. Ja bych rada k tomu, co jsem zde rekla, neco dodala. Podotykam, necetla jsem Manikuv komentar (byl to vlastne jediny komentar, ktery "predbehl" ten muj), jen prvnich par vet.Jeste stale jsem ho neprecetla, protoze nechci se nechat nikym ovlivnit.

Protoze jsem to slibila, tak se vracim. Ta basen nepochybne ma atmosferu, melodii a rytmus - to se nezapre. Nicmene se stale vracim k tomu stylu, k te forme. Neda se zaradit do zadne ustalene forme lyricko-epicke tvorby. Jo, jasne dnes "normovane" formy ustupuji do pozadi a misto nich vznikaji formy volnejsi az naprosto volne.To je dobre, jinak by se poezie nevyvijela, a bylo mi to jasne po prvnim precteni. Ale... Jak jsem jiz psala, jedna fraze zni nanejvys lyricky a na ni navazuje diagnosticko-oznamovaci vyrok. A tak je to porad. Proste stale to na mne dela "baf!"
Videla jsem skvostne predstaveni prazskeho baletniho telesa (muzes mne mucit, ale na jeho nazev si ted nevzpomenu, jen si vzpomenu, ze jeden z "baletu" mel nazev "Golem"). Choreografovi se podarilo dokonale spojit hodne dobre vypilovane prvky nejcistsiho klasickeho baletu s nemene dobre vypilovanymi prvky break dance. Ty dva styly byly spojeny tak organicky, jakoby snad prorůstaly jeden do druheho. Proste nebylo tam ani jedno to "baf!", o nemz jsem psala vys.
Ovsem premyslela jsem dal a zjistila jsem, ze tu basen prece jen dokazi akceptovat, vnimam-li ji jako utrzky myslenek, dojmu a vyroku mirne opileho cloveka, ktery je trochu nihilistou, trochu realistou, trochu v depce, ale v zasade optimista, ktery je basnikem konfrontovanym s realitou asfaltovych cest a panelaku... Zkratka, vsichni ten stav zname. A vlastne zjistuji, ze vnimam-li tuto basen takto, pak je mi najednou sympaticka, je pro mne pochopitelna a dokonce i ta "bafnuti" maji svuj smysl a ucel...
O tech klise jsem jiz psala. Haslerka (stejne jako cukrova vata je uz take hodne otrepany vyraz). Ale budiz, stastne nestastnemu, mlademu, trochu opilemu basnikovi kracejicimu noci neznamo kam se i toto da odpustit -)

Mě to tak zlé nepřijde, vůbec ne. Jen bych uvítala nějaké rozčlenění toho textu, jakože (já se snažím,ale mě to vyjadřování takové nějaké fakt nejde) to je všechno naplácané moc na sobě,myslím že by to chtělo víc prostoru,víc dýchat,myslím že by se to mnohem líp četlo, co se týče černé sukně města vůbec mi to opakování nevadí.Zní to dobře, jako refrén u písničky a celkově je tospojení krásně melodické, vracíme se sami černou sukní města, přímo to zpívá. Je to pěkná básen, nepříjde mi nijak extra ale má v sobě atmosféru a cítím z ní čistý pocit, žádný kalkul a snahu.Jen mi přijde moc zmatená a taková nevybouřená a to tady možná kapku škodí, prostě bych to rozsekala:)

Ahoj Marki právě sem ti psal maila...:) Dík za tvůj názor, bráškovi vyřídím, protože neví co je to počítač...

Štastný člověk:)

Normálně poezii nehodnotím, ale jelikož jsem tuto věc slyšel naživo, neodpustím si zmínit se o tom, co mě na tomto díle nejvíce zaujalo.

"Sukně je dnes jako hašlerka vlhká sladká v ústech dívky" - je to tento verš. Vlhká sladká... proč si spojujeme sliny s vlhkostí a ne mokrostí, to je hezky naznačeno. Představím si taky noc, ale není černá, je modrá, je sladká, ale neni to cukr, mrholí. Voda. Není mokro, je vlhko. To ta hašlerka...

Mrtvý jazyk dívky - To ta hašlerka.

Snad jste mě pochopili :)

Tak já se v poezii nevyznám, zvlášť v takovéto už vůbec ne, proto osciluji někde mezi všemi dosavadními komentáři.
na první přečtení to bylo "vocojakode", potom jsem se na to opakovaně kouknul, a něco se mi nelíbilo, něčemu (skoro všemu) jsem nerozuměl a nakonec jsem si některé obraty a celkovou náladu loudání se městem a rozhovoru o lásce, který vede odnikud nikam, protože stejně se nedá jím nic vyřešit, docela oblíbil. Přes ten závěr mi nic neříkající, kam jsme došli ...
Jinak mne překvapil manik a chvíli jsem si jeho rozbor opravdu porovnával s textem, než mi to přišlo divné, a utkvělo mi jen, že: "cesta se rozmnožila ..." se mi naopak velmi moc líbí!

Tohle bych řekla je ten typ básně, které člověku utkví v hlavě až na několikeré přečtení, kdy se konečně začne provrtávat do myšlenky a nevnímá jen líbivé obrazy. Přitom má sama o sobě takový vypravěčský rozměr, který jí dodává tu nádhernou atmosféru pocitového vyjádření. To je taky důvod, proč se mi tam opakování černé sukně líbí, mimo to, že mi to přijde jako výstižný a hodně zajímavý obrat. Taky už jsem v jedné básni použila hašlerku, nebýt toho, asi by mi to přidalo na originalitě, i tak ale nevím, co by podle ostatních mělo na té básni být klišé. Já tam tedy žádné ohraně ustálené výrazy nevidím. Na mě naopak působí velmi jednotně, s myšlenkou proplétající se celým dílem. Zvláštní vztah bratrů vystupující na povrch společně s pocity zamilovanosti, atmosférou noci, města....Jak mi na první přečtení nepřišla až tak zajímavá, o to víc ji teď s chutí vnímám.

Eponko, tady odpovim hned na jednu z Tvych otazek a castecne na jednu z Milanovych namitek : "Zářící démant vpletený do pavuči6ny pouličních světel"... "Zářící démant" a ty vsudypritomne "pavučiny" jsou klise nad klise. Dohromady mi davaji levnou metaforu. A dodam, ze "démant" je je archaizmus, ktery pusobi v teto basni dost rusive a celkove (i kdyz malou mirou) u mne prispiva k dojmu stylisticky nejednotneho dila. Ale znovu: je to muj subjektivni dojem.

No, je to možné. Já ty pavučiny ani zářící démanty mockrát nečetla, ne-li vůbec v jiných dílech, takže můj názor zůstane stejný, i když je to odvislé od toho, co kdo čte a jak to vnímá. Já si představila měsíc snažící se prosáknout svými paprsky do blikotajících světel tmavých uliček a nádherně mi to doplnilo atmosféru.

eponko, já také ne. a to jsem toho přečetl hodně. Objektivní kritiku vždy uznám, takže jsem rád, že nejsem jediný, komu se tyto metafory nezdají klišé...

Samozřejmě v kontextu básně...

tak zde nemohu spuhlasit. zrovna ten verš, který ty považuješ za klišé, se do básně velmi hodí... Jak jsem psal, mění atmosféru nehostinného černého města na něco přátelštějšího, motiv naděje, cesty. Ta metafora je velmi dobře zvolena, nikoli levná.

Jsem tady, pozdě ale přec. Ta báseň dle mého není nepovedená, ale nikterak mě nevytrhla. Myslím, že v poezii je to o hodně o vkusu. Někdo má rád mléčnou čokoládu a někdo zase hořkou.
Celá na mě působí tak nějak pomale, příliš pomale, rozvláčněně, neintenzivně. Zbytečně se v básni opakuje přirovnání sukně.
Klišé jsem tu vážně neodhalil!