Ahoj Maniku, zatim jsem z toho jen zmatena. Mozna se v te basni najdu... Uvidite po desatem precteni.

Kazdopadne ale:
"Oči. Jemné, bezelstné
smutné však.
Rty se smějí, srdce snad taky,
však mysl..." - "však" a vzapeti dalsi "však" nezni dobre.

Na muj vkus je tam nejak moc drobku, drobeni se a kousku. "Drobit se na kousky" , je strasne kostrbaty - uznej, ze kdyz se cesky rekne "drobit", tak se tim mysli drobit na drobecky. "Na kousky" se neco trha, deli. kraji atd.

Jen subjektivni nazor!

Nejvíc mi vadí ten archaický styl. Mám rád klasiky a mám k nim velkou úctu. O to víc mne pak mrzí číst verše typu: chce přivést ji zpět, smutné však... archaičnost naprosto vytržená z kontextu...Když pak najednou čtu, že drobky citů v žaludcích mrtvých havranů hnijou, působí to na mne velmi nevěrohodně, prostě nedobře. Nevěřím té metafoře. Vytrácí se mi zde podstatná věc a to je umělecká práce.Více jsem se dozvěděl o této básni z anotace a z názvu. Jako celek se mi nějak nepodařilo, a to jsem se jí zabýval dlouho,nalézt v ní něco poetického. Snad příště. Jinak samozřejmě oceňuji úmysl postihnout duši, která se jeví rozvrácena a vykořeněna, a nenachází cestu. Ale provedení je prostě chabé.

no každopádně dík za názor... já jsem ji psal, tak jak mne napadala a často píši trochu archaicky... no a ta metafora se mi tam i celkem hodí, ale toť můj názor... měj se fajn

nevím jestli je to dobré nebo špatné, asi to neumím hodnotit, ale to, co hodnotím je dojem a na mě to zanechalo celkem dobrý dojem, věta: "...pro všechny v srdci místa dost, k sobě však daleko..." je přesná, strašně se mi líbí.