Krásná jsi krajino pod sluncem zapadlým,

píšťaly dudy zní, cvrkotem zábavným.



Nechť panna líbezná, na stole postává,

v úsměvech nesmělých tanci se oddává.



Ej mužný šermíř ryk, u džbánu zaznějí

a chrabré duše v nich, legendy zapějí.



Aj už je dobře, teď už nás nebolí,

pojď bratře budem pít, co nám noc dovolí.



Mnozí z nás po dnešku v postelích nespějí,

jejich čiš prázdná je, s námi se nesmějí.



Mužná ruka šermířova,

se k zemi tam snesla, nemajíc zbraň.



Žena, vdova bude, prosí Boha,

se samoty majíc v duši saň.

Jeho srdce! Zabij znova!!!

Ono nezabije, je to války daň.



Chrabrá mršina, leží v bitviště prachu,

tvář zesinalou má ze strachu a

v těžké zbroji, krve pláň.



Jak tam zemřel, hrdý brachu?

Ponížen a strašně sám