Pršíš…
..jemně bubnuješ na mé
zpola obnažené tělo, jak kapky
deště, tě cítím stékat po své
tváři a umírat na svých
rtech…

Pršíš..
…a jemnocit, jenž zkoušíš
zachytit do šeptaných slov,
svých pocitů, svých vět
nekonečných
vodopádů
výbuchů
a okamžiků pětiminutové
slávy a lesků
kabaretového umění
a dým z cigaret někde v zapadlém
koutku baru se sklenkou martini..

Pršíš..
..a mě napadají jen mlčené
výkřiky do ticha nocí
déšť smývající žár
počatých večerů,
horká dlaň malující
obraz společné touhy
velkolepost každého
okamžiku v zrcadlení
společných chvil…

Pršíš..
..dál a více... a já s tebou..