Úvod po prvotinu pro mě naprosto perfektní. Zaplesala jsem blahem nad tvou originalitou. Takových představ se mi rozkomíhalo před očima,...točit se do řeky, pleskat v rozkroku....no myslím, že inspirace musela být hodně zajímavá:D Možná v druhé sloce by se mi spíš líbilo....Usíná s večerem a měsíc schovaný je půlkrajáč. Ale je to tak, jak to je, takže beru....Představa cikánky tančící paso doble na věži kostela....(no, jsem ráda, že nejsem sama, kdo lítá výš než půl metrů nad zemí:)....jen ti holubi tančící polku....Závěr se mi prostě nelíbí, připadne mi vyšťavený, suchý...sice hezký, ale nijaký.

Je zvláštní, že ten závěr tě stáhl do rýmu. A souhlasím s předchozím komentem, hodně pocitové až poživačné.

Asi se budu opakovat, že tomu moc nerozumím, proč zrovna tak a toto, ale o tom se nemá diskutovat, jde o dojem a jestli to něco dává. V každém případě zajímavé a nenudí, jak jsou řazené obrazy. Rým nakonec je vítaným osvěžením a signálem: "Neberte mne tak vážně!"

Jo neberte mě, sebe a tohle všechno vážně.

Byl bych si myslel, že holubi v noci chrápou na svých podělaných římsách, ale možná že ne...mně se to líbí
celé, nemám s ní žádnou potíž a pleskání...prvotina no to tedy utkvívá v hlavě, to jo

Točí se do řeky
bouchá do stehen

v rozkroku pleská
moje prvotina

promrzlá cikánka
na věži kostela

a měsíc se rozbil...

bez okolků!

Třeba pro mne takto vykrojená mi přijde velmi krásná. Ten měsíc jako půlkrajáč i holubi a usínání s večerem trochu rozbíjí jinak krásné a výmluvné verše.

Jo, to je slabší text tenhlecten...