A staň se ničím
i když nic se nestalo.
Tvé jsoucí nic,
něco ve mně ničí.


Nicotou ohromující je nic,
před nímž něco stává se zas ničím.
A v z ničeho nic,
nic se stane, něčím,

ničeho nemajíce, co něčeho by hraničilo.


A to mně ničí.
Zničí to i tebe,
nebe, zemi, vše!
Mé i tvé věci,
to vše se v niconicném kruhu točí,
až krev mi teče z očí, spájí se ve stuhu a
v tom proklatě rudém pruhu,

cítím na rtech její chuť.


Tak mně pro Boha vzbuď!!!
Klidně mne potom suď, ale hlavně mne už vzbuď.
Protože si koušu jazyk a možná brzy,
začnu se nazývat i Ruzyní.