Hekající lyriko
umlátím tě novinami,
haluzí z lípy praotce Čecha.
Co mi lezeš za triko?
Běž se vycpat travinami,
táhni někam jinam vzdechat.

Netahej mě za jazyk,
nevyplazuj na mě záda,
nesmrkej rýmy do plen
podělaných hloupými básněmi.
Bezzubých paveršů dásněmi
nehryž má slova od kolen.
Objímá náručí hada
uondaný tvůj lásky vzlyk.

Lyrická herko,
opiji se bulvárním plátkem,
vyznáním tvým si přeleštím boty.
Vyvstalé pérko
zatlačím do divanu zadkem,
zanadávám si vleže do němoty.

A kudrlinky
vyčeš si z tepla polštáře.
Vykupují staré peří,
odraných hus svlečený šat.
Nestůj tu nahá, co zas chceš hrát?
Trumfy vlastní ti, co věří,
ty mi jen lžeš do tváře.
V odlesku sklínky.

A i ten chlast
duhovou šťávou zesládla´s,
k pití už zas jen tvé cukrové oči.
Běž jinam krást,
hlavu mou stokrát přepadla´s,
nech mysl mou, chce se mi močit...