.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...

 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Prosinec  >>
PoÚtStČtSoNe
   1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  

 .: Online
Stránku si právě čtou 3 lidé.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie

 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Neobyčejný kousek skla

Jaroslav Ferst (Hill) - Fejetony - 07. 12. 2006 - 3507 přečtení

Kdo o nich neví, nemá rozeznatNení jednoduché o tom vyprávět a současně se držet při zemi. Malý, oblý, lehký, dutý kousek skla vrací lidem sebevědomí. Vrací lidi mezi lidi. Vždyť je jen sotva k rozeznání od předlohy.

Syčící modrý plamen mění tyčinku barevného skla v jemný vlásek a ruka s jistotou pokládá žilku na višňovým žárem žhnoucí skleněnou kuličku. Prsty druhé ruky jemně svírají trubičku z čirého skla, z níž se ta kulička zrodila, a pootáčí jí tak, jak je právě třeba.
Výměna tyčinky za tmavší, dlouhý pohled do oka, a na vršku začne vznikat duhovka. Zdá se malá, ale to jen pro teď.
Do plamene a zpět, ještě trochu natavit a dokreslit. Další, tmavší tyčinka, přitavit panenku z přesné dávky hmoty a znovu do modrého plamene, jen ubrat vzduchu, aby oheň ztratil na síle, ale nedovolil sklu vychladnout. Po chvilce plamen opět zmodrá a jedno dvě vdechnutí dodají duhovce správný tvar a velikost, aby opět lehce plápolající žlutý plamen udržel dílo správně žhavé.
Prohlédnout, prohřát a následuje jakási nepopsatelná magie tance kolem plamene a dechu do trubičky a z ní, až se čirá sklovina bíle zakalí a posléze se zadní polokoule propadne dovnitř.
Duhovka zesvětlá do správné barvy a struktura drobnokresby v ní vynikne. Ani moc, ani málo, přesně o tolik, kolik je třeba. 
A ovšem, ještě je nutné změkčit po obvodu a dodat tomu všemu za pomoci miniaturního posuvného měřítka konečný tvar.
Tady dole, při kraji, ještě vtáhnout, aby v očním důlku zůstal volný prostor pro slzný kanálek.
To už se protéza vznáší ve zvláštní pinzetě nad plamenem a poslání trubičky končí. Ztenčí se do vlásku a zakrátko po ní nezbude v prohlubni žádná stopa.
Ještě jednou pohladit plamenem, nikde přece nesmí zůstat nerovnosti, nic nesmí dřít, ba ani tlačit.
Ano, tak nějak vzniká... ne, to není ono, ...tak se rodí, to bude lepší, určitě, ...tak nějak se rodí oční protéza.
Teď je totiž čas, nechat ji zakrytou hodně pomalu chladnout, než se může nasadit a projednat výsledek se zrcadlem.

Jistě, chybí tu, čím celý proces začíná, i postup samotný je jen v náznaku a nejspíš v nesprávném pořadí, ale příčina je jednoduchá: je to úchvatná a těžko postižitelná podívaná.
Některé pohyby a operace snad ani nemají mnoho společného s řemeslem, i když vypadají tak samozřejmé, jasné a jednoduché. Daleko blíže, řekl bych, mají k umění, ale ne ke každému, tedy alespoň ne k tomu, co je zvykem za umění považovat.

Není jednoduché o tom vyprávět a současně se držet při zemi. Malý, oblý, lehký, dutý kousek skla vrací lidem sebevědomí. Vrací lidi mezi lidi. Vždyť je jen sotva k rozeznání od předlohy.

Přesto je potřeba vrátit se na zem, do reality, ta vyhlíží poněkud jinak.

Pro pana Petra Adamovského v dílně v Jablonci nad Nisou je to povolání hraničící s řeholí.
Učil ho pan Břetislav Pivrnec a ve třech, ještě spolu s panem Pokorným, vytvořili tisíce protéz na míru.
Měl jsem mnohokrát to štěstí, sledovat ten nádherný koncert skla, ohně a citlivých rukou, každý z nich mi přihlížet dovolil. Budou mi mít za zlé, že je jmenuji bez jejich svolení? Věřím, že ne.
Pan Pivrnec je v důchodu už dlouho a od letoška zůstal v dílně volný stůl i s některými pomůckami pana Pokorného. Ten už má také nárok na důchod, ale snad se ještě zdrží.
Jenže co, když ne? Nějak chybí jeho nástupce a potřebných neubývá.
Pan Adamovský teď tvoří sám. Pět dní v týdnu, každý den pohladí duši několika vděčných, jak jim vlastně mám říkat? Pacientů a pacientek? Vhodnější pojmenování stejně marně hledám.
Nevím ani, kolik to je v přepočtu na protézy, jestli deset nebo dvacet. Asi víc, ty další už jsou určené k rozvozu tam, kde si z nich jiný potřebný vybere takovou, která mu bude. Jde ale přepočítávat jejich význam, který pro své nositele mají?
Na to, aby pan Adamovský přitom vyhledával žáka s dostatkem talentu a trpělivosti, věnoval se mu a naučil ho všemu, co je nutné, mu nezbývá dostatek času. Čekatelů na protézy je totiž mnoho a uspěchat to nejde. Den má jistý počet hodin a široko daleko to nikdo další neumí.jsou jako zive...

Trochu nepatřičné, až absurdní, je místo, vždyť ta dílna je přímo uprostřed školy plné studentů a učňů, z nichž většina, a možná všichni, se učí se sklem pracovat a přetvářet ho.
Jistě jednou někteří z nich vytvoří monumentální skleněnou plastiku, gravuru, svítidlo, vitráž či nějaký jiný architektonický artefakt. Něco velikého, ať to každý vidí. Ale kdo ví, zda vůbec někoho z nich zajímá, že právě vedle jejich učebny trpělivě pracuje a tvoří možná ten poslední, kdo si ten monument staví několikrát denně.
Právě tím, že vytváří ta malá, zdánlivě stejná, ale pokaždé unikátní skleněná dílka tak, aby byla pokud možno nenápadná. Aby si nezasvěcený pokud možno nepovšiml. Neboť v tom je jejich hlavní smysl.

A pak se řekne: obyčejná oční protéza...


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 07.12.2006 10:41:46     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - histes (@)
Titulek:
Začínáš trochu tajemně, jako když začíná Sci-fi film, který nás má zaujmout už v první minutě. Pak přecházíš k faktům a závěrečné pointě: A pak se řekne: obyčejná oční protéza... A v tu chvíli si projedeme v myšlenkách zpětně celý obsah a nezbývá než dodat, žes to napsal pěkně. Jak obsahem, tak i rozvržením a jazykem. Zároveň přinášíš něco nového a vyčnívajícího. Udílím to nejlepší hodnocení.

Komentář ze dne: 07.12.2006 10:59:55     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jana (jana.ppp@seznam.cz)
Titulek: Díky
Před časem jsem kdesi četla, že umění je něco, co se dotkne vašeho srdce a probudí ve vás touhu být lepším. A přesně tak na mě zapůsobil tento článek. Je to umění o umění, které pro většinu z nás zůstává nepovšimnuto. Spoustu věcí okolo sebe vnímáme tak samozřejmě, že si ani neuvědomíme, kolik porodních bolestí to stálo, než se narodily do toho našeho uspěchaného světa, kde zbývá stále méně prostoru pro krásu a opravdové umění. Anebo se mi to jen zdá? Děkuji autorovi článku za jeho zajímavý postřeh a výstižná slova. Jana

  
Komentář ze dne: 07.12.2006 18:37:41     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Doriana] - Daniela (Doriana.M@seznam.cz)
Titulek: Re: Díky
Řekla bych, že nezdá. Je to hořká skutečnost, že umění "prostých" lidí a řemeslníků si povšimneme teprve v okamžiku, kdy jejich práci náhle postrádáme. Nebo máme něco vytvořit sami. K práci: Fantasticky a poutavě napsáno. Nikdy jsem netušila, jak se dělají a jsem zase o něco chytřejší... Díky. :D

Komentář ze dne: 07.12.2006 20:08:25     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - goethe (@)
Titulek: kritika
takze ohledne obsahu nemohu hodnotit, i kdyz je fakt ze popisujes normlani vec dosti poutave ale nejak to na me nezapusobilo... strohy popis, i kdyz obrazy dosti vydarene...

jen mala poznamka k tomu, ze tohle se neda nazvat fejetonem... fejeton ma byt kratky vtipny, castecne uvaha ale to je ta znama formulka...

  
Komentář ze dne: 08.12.2006 17:34:44     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek:
No jo, goethovské mimino, sice jsem Ti něco pochválil, ale tato Tvá reakce mi připomněla, že některá Tvá díla opravdu jsou jako od necítícího člověka ... A např. slavný Nerudův fejeton o Prvním máji taky moc velká sranda není ... Zde je to krátká črta, emotivní, okamžitě bez předmluvy vtahující do děje - a to je také fejeton.

Komentář ze dne: 08.12.2006 10:01:16     Reagovat    Nový komentář
Autor: [risik] - Richard (risik@volny.cz)
Titulek:
Líbilo se mi to. Dobré téma, skvělý sloh, co dodat? Nevím. Snad jen víc takových článků.

Komentář ze dne: 08.12.2006 18:52:03     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Ivo-Hary] - Ivo Hary z Náchoda (normalnisilenec@seznam.cz)
Titulek:
Mne to opravdu dostalo. Četl jsem to téměř fascinován a živě se mi v hlavě odvíjely ani ne snad obrazy, ale přímé prožitky toho všeho. Obdivuji totiž přesnou a zdánlivě lehce až elegantně prováděnou a přitom velice náročnou na um a pečlivost práci - a může to být třeba takové zdánlivě nepoetické sváření elektrodou, je-li v rukou opravdového mistra (můj vlastní zážitek z jedné náhodné asistence). Zde je ještě podaný nenásilně a přitom emotivně nesmírný a nezastupitelný význam takové práce, při finálních pasážích jsem se rád nechal dojmout k slzám, proč to nepřiznat. Ovšem poznatek, že tento opravdový umělec, byť vyrábí "jen praktické ředměty", nemá následovníka a přitom je obklopen mladými lidmi stejného pracovního zaměření, působí jako studená sprcha. Snad nějaká vyšší moc zaúřaduje, než bude pozdě.

  
Komentář ze dne: 03.10.2014 14:38:35     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Hill (@)
Titulek: Re:
Zaúřadovala jakási vyšší moc, jen jinak, než jsme čekali: našli jsme pana Šťovíčka, žáka pana Pokorného, který v Ústí nad Labem dělá skleněné protézy také. A už je těch tvůrců/výrobců víc, jenže ostatní dělají akrylové, a ne vždy a ne pro každého je akryl vhodný.
Co mě ale mrzí, že některé formulace z tohoto článku použila nejmenovaná soukromá televize v pořadu Střepiny na přelomu listopadu a prosince 2013, místy se aportéři ani neobtěžovali do textu zasáhnout... Nezlobím se na ně, lidská paměť je krátká, lze proto občas úspěšně spoléhat na to, že si to původní znění nikdo nebude pamatovat. Tady by měla vyšší moc co na práci, kdyby se jí chtělo...

    
Komentář ze dne: 15.10.2014 14:00:59     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek: Re: Re:
....no právě...kdyby

Komentář ze dne: 13.04.2007 20:05:13     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - WhiteShadow (@)
Titulek:
Inu působivé téma a perfektní vyjadřování. Jen tak dál.
Hodnotím - 1.6



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

şehirler arası nakliyat şehirler arasi nakliyat ücretleri

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz