Ticho
Světla aut
Mikuláši jménem Martina vykukují
-- doktorský střevíčky --

Před oknem, za který nesmíš
-- zábradlí --
odpoledne
procházka rodinných příslušníků.

Blik.
Modrá. Červená. Oranžová.
Houká to...

.

Slyšíš ty stromy?... Pláčou...
- A mě bys slyšel?

/Prošla kolem.
Modrý župan, bílý kalhoty.
Tak stejně jako já/

/Je tady, asi musí být/

Určitě je hledá.
Ty hvězdy. Ty svoje hvězdy v nedomově,
na cizím nebi.
V ostrých svitech, co oči ani vidět nechtěly.
Možná najde. Možná ne.

/Nejspíš teď někdo jako já postrádá maminku/

.

Promiň.
Ty stromy nepláčou.
Třeba jen prosí za nás ...

za všechny.

Víš.. Nemusíš slyšet..
Zkus jenom věřit.
Prosím

.