ÁÁÁÁÁÁÁÁ, naše oblíbená hepka:) Pamatuju.

Nemám rád poezii a ani nejsem její znalcem, ale musím uznat, že tahle je jedna z těch lepších. Určitě lepší než ty nesmysly, o kterých se učíme ve škole, trochu podobná stylu Baudelaireho, ale s méně poselstvími a více estetičnem (což je podle mě dobře). Líbí se mi taky, že když už to je báseň, tak je tak skutečně napsaná - má určitý počet slabik, rým a vůbec se dá číst jako báseň. Snad jediné co bych mohl vytknout, je, že absolutně není originální. Vím, že to zní zvláštně a vím, že toto uskupení slov v jiných básních není, ale celkovou formou, stylem a vyzněním se naprosto perfektně řadí někam do začátků moderny (možná ještě kousek před ni). Kontrast ušlechtilých antických principů, latinských pojmů a květných přirovnání v kontrastu s téměř naturalistickou všedností je typické např. Machara, b. Antická kráska je tohoto téměř archetypem, jen v ní není takový symbolismus, jako tady. Dekadentně pojatý symbol uvadající květiny, aneb času, který přináší více a více šedi (jestli jsem téma správně interpretoval...) je tak hodně používané, že se stalo skoro až symbolem tohoto směru a zde není žádný odklon. Každopádně, tato báseň nepřináší nic nového, ale je lepší, než její sestry a já ji vnímám poměrně kladně.

P.S. Byl bych rád, kdybysis přečetla mou reakci na tvůj komentář k Noir Story. Dík.

P.P.S. Snažil jsem se, aby se mi do tohoto komentáře nedostalo nic jako pomsta, doufám, že jsem to napsal tak objektivně, jak to bylo v mých silách.