Je to příjemné, jen by to chtělo trochu více skutečnosti a slov. Cítím ji jako ušlechtilou báseň, od ušlechtilého člověka. :-)

A to já radši oblaka, i když je zataženo. Slova, no nevím, lepší šetřit než rozhazovat, ale je pravda, že už mi zrovna u tohohle dílka vytýkali nedostatek atmosféry. Beru a jsem ráda za názor, třeba jednou skočím na nějakou tu přízemnost a nenatluču si nos:)

Je hrozinka nebo rozinka???:)

Jiank básen...neurazila,nepřekvapila,máslo,sýr jen to prostě nejde chytit.Volám- průměr.

A víš, že nevim:) U mě je to hrozinka, ale každému dle chuti...:)

Mňo z češtinářského hlediska je rozinka, ale v básni jsem to nechal...Nikdy totiž nevím, co je myšleno schválně, a co je chyba. Ale tam mi to znělo pěkně, tak jsem to neopravil...

Velmi zdařilá báseň. Výstižná, věcná, žádná zbytečná slova, zajámavý slovní fond.

Ta báseň přesně vystihuje tu zimu, když jsme s Harrym jeli po čtení do Klimek. Vítr křičel a sténal a zima divá na nás zírala...

Tímto komentářem jsem hodnotil jinou báseň na tomto serveru a platí i pro toto dílo, takže ho zde jen zkopíruji:

Problémem 90% poezie je její falešnost, neboli "předstírání hlubšího smyslu". 90% dnešní poezie je surrealismus (ve kterém jde jen o náhodné nebo zajímavé poskládání skutečných jevů) nebo jakousi prózu ve verších. 90% básníků má pocit, že nápiší-li něco, čemu nikdo neporozumí, znamená to, že je to jakási "vyšší" literatura a že to má hlubší smysl (přestože oni samotní se s jeho vymýšlením neobtěžovali). Bohužel musím konstatovat, že tahle báseň patří ve všech ohledech do těch 90%, alespoň mám z toho ten pocit. Rád bych vzkázal všem co píší básně: napsat něco nesrozumitelného neznamená napsat něco kvalitního; a psát prózu do veršů (bej jakékoliv metrické stopy nebo eufonie) není to samé jako psát poezii. Pište víc prózy! Kdyby mi chtěl někdo něco sdělit (například vodopád sprostých slov na téma "pitomče, ty vůbec nechápeš modrní umění") nemusíte zahlcovat prostor pro komentáře, napište mi na icq.

V klidu!!!!! Já snesu kritiku a nepotřenuju žádné ochránce. Cením si, že si to řekl upřímně. Už mi to dokonce bylo řečeno před tebou na velmi nádherném příkladě.....cituji Jarku "Znáš ten příběh o tom malíři?
Jednou neměl dobrý den a namaloval upatlané dílo,nahňácal všechny oblíbené barvy na plátno, jen tak. Pak to zařadil na svoji další výstavu, jen tak z legrace. Schoval se za závěs a čekal na reakce lidí.
Všichni chodili a obdivovali obrazy, dělali komentáře, analyzovali ....až přišli k onomu zmiňovanému obrazu.
Zarazili se,protože to bylo komletně něco nového, jiného, nečekaného.Nerozuměli tomu..
Ale protože nechtěli vypadat hloupě,tak ten obraz začali chválit,vymýšlet co představuje,co tím asi ten malíř chtěl světu sdělit...A malíř, ten se za závěsem smál ale v duši se mu rozhostil obrovský smutek." Ale řeknu ti jednu věc, to jak píšu je jen a jen moje věc! Já do díla vkládám sebe, svoje zážitky, emoce, nálady, stavy, ale to, jak čtenář dílo pochopí je na něm!!! Mně se smutek v duši nerozhostí v případě, že někdo dílo nechápe, protože já mu nepředkládám, aby ho chápal. Je to jen na něm, co si z něj vezme, jestli můj stav, náladu, pocit, zážitek a spojí si ho s něčím vlastním! Každopádně díky za komentář, přestože je zkopírovaný, nu co, ono psát dvakrát to samé je přece zbytečná věc, přestože je to pro dva různé lidi!

Jak píšu tak píšu, to je moje věc...

Ano, v tom případě ovšem jakékoliv komentáře nemají smysl, protože právě ty rozebírají to, jak píšeš.

Pro dva různé lidi...

Komentář je sice pro dva různé lidi, ale pro dvě téměř stejné básně. A já nehodnotím tebe, ale báseň.

Nemám nic proti tobě a už vůbec nechci shazovat tvoje dílo.

Píšu jak cítím...

To znám. Bohužel jiní lidé se do tebe nevcítí a jestli nechceš, aby měla báseň estetickou hodnotu jen pro tebe ale i pro ostatní, nestačí psát tak jak cítíš (proto mám mail plný odmítnutí od nakladatelů :)).

Řeknu příklad:

Básník byl u moře a zažil tam spoustu krásných chvil. Chodil se kochat výhledem do zálivu, kde se vlny rozbíjely o kámen ve tvaru kříže a ten pohled mu připadal úžasný. Napíše do básně větu "o kříž v moři tříští se vlny". Když si to přečte on, asociuje si k tomu své vzpomínky a připadá mu to úžasné. Ale jiní lidé ty vzpomínky nemají. Samozřejmě, můžou mít jiné vzpomínky, někdo třeba žil v přímořské vesnici, kterou zaplavilo moře a zaplavilo také hřbitov, takže po hladině pluly kříže (docela blbost, ale na to nesejde). On má zase jinou asociaci. Z nostalgicky laděné básně je najednou depresivní. Myslím že to, je právě to, co myslíš, když říkáš "ať to každý chápe po svém". Jenže nakolik je potom estetický výsledek dílem tvé tvorby a nakolik dílem čtenářovy obrazotvornosti? Je to spíš jakobys náhodně předhazovala témata k uvažování a kdo se chytí ten se chytí.

Každopádně, neber si moji kritiku zle. Kdybych to myslel zle, neztrácel bych čas tak dlouhým textem. Uznávám tvojí fantazii, smysl pro symbolismus, impresionismus a bůhvíco ještě.

Nicméně, pořád to zůstává víceménně prózou, danou do veršů (ono to pak taky vypadá delší, že?). Dávám ti radu psát prózu, ale jak jsi řekla "je to tvoje věc jak píšeš" a já navíc vůbec nerozumím poezii.

Milý Jakube, existuje tolik přístupů k poezii, kolik existuje lidí, co ji čtou! Nebudu se s tebou přít o ten tvůj. Taktéž ti přeju klidné Vánoce a úspěšné vykročení do Nového roku,
Martina.

...aneb, když už nemám co říct, řeknu něco obecného :)...

Co mě však opravdu potěšilo bylo, že ses podepsala pravým (snad?) jménem. Myslím si, že to vypadá mnohem líp, když básně píše Martina než Epona. Vypadá to potom, že si za nimi více stojíš.

Podruhé ti Vánoce přát nebudu, tak ti popřeju něco jiného, třeba... ...ať se dožiješ vysokého věku :D

P.S. Byl bych rád, kdybysis přečetla mou reakci na tvůj komentář k Noir Story. A hlavně reakci na GreenEyes komenář, tam jsem řekl vše podstatné (něco jako "existuje tolik přístupů k próze, kolik existuje lidí, co ji čtou")

To je panečku atmosféra :-))!