pro mě to má hodně básnických komponentů bez kterých bych si už tvoje básně nedokázal představit, ale stejně mě pořád baví tvoje hra se slovy, určitý přechod od jedněch stereotypů básní k barevnému zpracování nyní byl plynulý až na pár menších výkyvů.....Povedená Renčo

Den za dnem počítaje
kopyta jak zpřelámané kosti
i oči, co plakaly by do sytosti
řeky, která v chřtánu svírá
víru, jenž prý neumírá
v jejím pevném objetí.

Ale je krásná...
..

To muselo skutečně bolet, bez toho by to zřejmě nebylo tak silné a dobré.
Smekám.

To, co jsi do rukou nejraděj brala, to v mých kalhotách dobře jsi nalézala. Ano, dolary to byly, snad ti dobře posloužily! Co nejraději jsi vždy měla, s tím mezi nohama jsi mlela. Ano, kafemlýnek byl to, nezapomenu už na to. Až podlehnu v boji, to bude slavnost, supi se slétnou, budou mít radost. Úsměv ve tváři zsinalé, je jako jabko okoralé; sice pořád dobře chutná, nikdo však už neochutná - image, ta ho odradí, vymění dogma za mládí. Nepátrej, nehledej, nesuď, strašný čeká tě osud! A jak řekl mistr: "This is the last smile, that I'll fake for the sake of being with you..."

Radši je smaž, než abys tam něco dopisoval, prosím. Co se týče autorky a její básně, jestli ji fakt někdo umřel, tak rozhdoně nechci znevážit tu památku. Na světě jsou spousty takových básní a ne každý autor opravdu cítí, to co píše. Krom toho druhá půlka komentáře není vůbec veselá, ale smutná. A vycházel jsem z toho, že je báseň psaná pro umělecký dojem a ne opravdu podle skutečnosti. Vtom případě se omlouvám.

Ublížil jsem ti, Harr, tak moc, že pro to není omluvy a mým jediným pokusem o obhajobu může být, že jsem to neudělal ze zlovůle, ale skutečně jen z vlastní hlouposti a nerozvážnosti. Vím, jaké to je někoho ztratit, za můj velmi krátký život se mi to stalo třikrát, a rozhodně bych takový moment nechtěl svým hloupým cynismem někomu znepříjemnit - nevím, jak bych se cítil já, kdyby mi někdo něco takového udělal, i když jsem dost velký debil na to, abych si to udělal sám. Původně jsem vůbec nepřemýšlel a myslel si, že je báseň psaná jen pro efekt. Když jsem později zjistil pravdu, cítil jsem jen hanbu a trápilo mě pomyšlení, jak ses asi mohla cítit, když jsi něco takového mohla číst. Teď už to nejde vzít zpátky, i když bych chtěl a jediné, co můžeš dělat, je to ignorovat, brát to, zvlášť ty první tři/čtyři věty jako pitomý výplod puberťáka, který chce být vtipný za každou cenu a v momentě, kdy to dělá, nechápe, že sebe ztrapňuje a někomu jinému ubližuje. Narážky na dogma a mládí se týkají Karla Havlíčka Borovského a teď už nevím, z jakého blbého rozmaru jsem je tady pletl, s básní nemají nic společného. Co jsem napsal, jsem napsal a i když bych to teď chtěl vrátit, nejde to - a ani smazání už by nepomohlo. Měl jsem přemýšlet, co možná dělám. Teď můj komentář zůstane pro všechny jako připomínka mé hanby.

P.S. Nevím, ale toho Borovského mi možná evokovala ta zmínka o boji, vůbec jsem z celkového vyznění básně neměl pocit, že jde o matku. Spíše jsem tam viděl vlast, českou hrdost nebo jinou abstraktní věc - to byl samozřejmě špatný výklad a já se za něj znovu omlouvám, i když vím, že to není nic platné.

alias: xuchotl25@atlas.cz:
Ta znevažující trojverší ke komentářům byla ode mě. Byla to spontání reakce jako vyjádření nesouhlasu. Ale když se o tom dozvěděl - taky přímo ode mě - admin, upozornil mě na "Pravidla", kde je zakázané měnit obsah komentářů. Stejně mi to po krátké době přišlo pitomé, ta moje reakce, ještě pitomější než komentáře, které měla zesměšnit. A tak zase opět jen mým zásahem jsou komentáře v původním znění.
Beru omluvu všeobecnou od Jakuba i přímo napsanou pro Harr. Moje osoba je tedy známá adminovi, ale on sám na mé akci nemá podíl, jen ten dobrý, že mi došla nevhodnost mého jednání.

tento text, má-li osobní, konkrétní význam, vztah, pak ho nebudu hodnotit. Je přirozené, že obdobné okolnosti člověka nutí k smutku, a ten má vždy méně hezký obličej než je ten veselý.

Děkuji.

je to krásná báseň, a mamince je při ni určitě lépe

Nevím jak píše každý autor,vím,jak píšu já.....většinou na základě nějakého svého prožitku.Ta básnička je mým rozloučením s maminkou.Je to takový poslední můj pláč.
Je samozřejmé,že na každého můžou mé řádky působit jinak,každý si odnese něco jiného a s tím musím jako autor počítat.

Vytiskni mi to na parte, prosim.
Nechtela jsem tim rici, zeje to basen na parte.
Letim.
Dekuji.
P.S. A svoje basne neobhajuj. Pis je.