preferuješ poezii obraznou, ta má své přednosti i rizika. Tím největším je nesrozumitelnost, která neposkytne čtenáři možnost zachytit se alespoň drápkem. Tvůj případ to ovšem není. Ačkoliv bych neuměl u tohoto textu pochopit vše, přijde mi nápaditý, významově sourodý, a obrazově neotřelý. Subjektivně preferuji určitou dotaženost použitých významů. Zde bych za sebe vytkl strach na oprátce, poněvadž mi přijde ve vztahu k textu nijak ukotvený, ale současně připouštím, že mi souvislost mohla zůstat utajena.

Milá Markétko,
napsal jsem kritiky, včetně této, u tvých 4 příspěvků, a řekl bych, že všechny byly více příznivé než naopak. Z autorů, co jsem zde dosud četl, patříš jistě k těm nejlepším.

Děkuju. No ta oprátka, to bylo šlápnutí vedle, ta se nelíbí nikomu:))

osobně se mi líbí poezie volně plynouci nebo s nějakým výrazným okamžikem v konečném verši. dle mě se snažíš tento výrazný okamžik roztáhnout do slok a posléze do celé básně, působí to na mě trochu tvrdě
např.:

rozpínavost plic
buší v matce.
tepe!

první dva verše jsou výborné a mně by naprosto stačily jako čtenáři, ale ty jsi to chtěla ještě umocnit (byť jediným slovem) a tím se celek prudce utnul

ale abych zase jen nekecal mínusy, tak se opět potvrdilo že to v sobě máš, myšlenku a snahu ji dotáhnout do konce a s panem Rozhozem souhlasím, že jsi jedna z nejlepších

Přede mnou už hodnotili povolanější,takže nic nového,co se dílka týče,se ode mne nedovíš, ale líbí se mi Tvá tvorba a plně respektuji Tvé vyjádření...vč.té oprátky /ač se mi taky nelíbí/.

mně se náhodou ten strach na oprátce líbí... on, myslím si, opravdu mizí, když se člověk smíří se smrtí. a moc se mi zamlouvá Matce/Mladce

nepochopil jsem jen třetí sloku - vlasce - opravdu... kontext mi uniká... a dodatek je taky pěkný...

celkově - na zamyšlení :) a dobrá

Možná trošku chápu ty sněhy a strach na oprátce, bezmoc odevzdanost v předzvěsti neodvratného konce a smíření, ale je to tam moc brzo na začátku na můj vkus, ty vlasce jsou pro mě obtížně uchopitelné, ale nutí přemýšlet, někdy jsou asi tvé obrazy mému zraku příliž vzdálené..

Hodně zajímavá a hodně těžká báseň... Ten úvod je velmi dobrý. Strach na oprátce... to je good... otázkou je kdy tam zmizím? myslím, že až to křupne...

A pak ten přechod k jinému tématu a přesto vlastně hodně podobnému...