.: Rubriky
plus 1) Poezie a próza
plus 2) Hudba
plus 3) Galerie
mínus 4) Film
mínus 5) Divadlo
plus 6) Věda a technika
plus 7) Mozaika (ostatní)
plus 8) Projekty POSTŘEHU

 .: Chci...
... se stát autorem
... znát lidi kolem Postřehu
... sponzorovat Postřeh
... vložit/upravit článek
Boží Dar
 .: Free MP3 album!
Vinylová budoucnost 2008 Vinylová budoucnost 2007

 .: Články podle data
<<  Září  >>
PoÚtStČtSoNe
 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30     

 .: Online
Stránku si právě čte 6 lidí.
 .: Informace
magazín Postřeh
ISSN 1803-5639
Národní knihovna ČR:
001686222
TOP 15, Fotogalerie
Chata v České KanaděChataUbytování velkých skupinPenzion v Jižních ČecháchPenzion v KunžakuRybařeníJižní ČechyPenzion StrmilovKomorníkChata u rybníka KomorníkaUbytování Česká KanadaKomorníkUbytování v Jižních Čechách
 .: Login

Jméno (přezdívka)
Heslo


Registrace nového čtenáře

Den, kdy.......smrt

Pavel Kotrba - Zamyšlení - 04. 02. 2007 - 2949 přečtení

„Je-li smrt s námi po boku, jistě díky tomu přežije někdo jiný.“

Asi jako každý člověk, se i já zabývám otázkou života, respektive smrti. Nikdy jsem mezi tyto dva celky světa nevštěpoval náboženské směry, nepřipouštěl jsem si nic, co by je nějak ovlivňovalo. Přesto jsem si nikdy nedokázal odpovědět na několik otázek. Můžeme rozdělit smrt na několik druhů pouhým okem jedince, či kolektivu? Jaká vlastně smrt je? Co je právě tím okamžikem, kdy víme, že naše tělo je mrtvé, ale naše myšlenky stále žijí? Je mezi těmito úseky nějaká časová prodleva či dokonce stále se opakující časová smyčka, která trvá zlomek sekundy?

Stává se, že lidé umírají cizí vinou, na následky nemocí, hladem, rychle, pomalu, tiše, v bolestech, ale málokdo ví, že jsou tu lidé, kteří žít nechtějí, a ti právě zapomínají na to, že smrt není jen jedna, ale dělí se na mnoho fragmentů, které nesou jednotný název: „Proč? a  Jak?“ Volíme si sami jaký život povedeme, ale už není na našem rozhodnutí jakou smrt si vybereme. Smrt přichází bez oznámení. Může to začít i špatným ránem, kdy ráno vstanete, praštíte se do hlavy, vypijete zkyslé mléko a když si půjdete vyzvednout poštu, tak vás srazí autem opilý řidič. Hodně často jsem přemýšlel, jaké to je ovládat svou smrt, hlavou se mi rojily myšlenky na obličeje přátel a rodiny v době, kdy se dozví o mé smrti, sledovat každého zvlášť číst parte,…. Obecně když se zeptáte nezávislých kolemjdoucích na otázku: „Jak byste rozdělil(a) smrt podle druhu?“ Odpoví vám, že na spravedlivou a nespravedlivou, někteří chytřejší ji rozdělí i na vraždu, nehodu, sebevraždu a infarkty. (Opravdu teď si nevymýšlím) Jediné, co mě na tomto bádání překvapilo, byl dotaz položený žákovi druhé třídy: „Prosím tě, mohl bys mi říct, jak bys rozdělil smrt podle druhu?“ Odpověď byla jednoznačná: „Až ty mi řekneš, co je to smrt!“

Jaká smrt je? Proč by to nemohla být černá housenka? Vždy mě vadilo, že si lidé smrt představují jako kostru v kápi a kosou. Nikdo z nich ji neviděl a nemůže jí přisuzovat tváře. Třeba je krásná, možná umí i tančit. Tolik možností je a lidé si zvolí tu nejhorší. Pravdou je, že za všechny tyto představy lidí, může strach pramenící z nevědomosti. Lidé si přece vytvořili duchy, démony, bohy, Boha, Alláha, Buddhu. To vše vyvěrá z pocitu prázdnoty po vědění a potřeby všemu dát jméno, a co nejvíce neznámou věc zkonkretizovat. Smrt je taková, jaká nás potká v danou chvíli. Přece si nemůžeme myslet, že pro nevyléčitelně nemocného přichází smrt v podobě kostlivce s kosou.

Představme si, že vidíme na ulici umírající kočku, (nebo jiné zvíře, nechci použít slovo člověk, aby se mi to brzy nestalo taky) v jejích očí jistě uvidíme, co dělala ten den. Ulovila tři myši, málem ji zabil sousedův pes, že jí na půdě mňoukají děti. Až vás pak orosí chlad a kočičí oči vám nic neřeknou, buďte si jistí, že je mrtvá. Myslím si, že právě takto to cítí i umírající člověk. Možná mu neprobíhá před očima jeho vlastní život, ale představí si někoho jiného a vidí jeho příběh. Takto by mohlo fungovat i jisté spojení mezi právě umírajícími. Pokaždé když zemře jeden člověk, tak třeba někde úplně jinde zemře ve stejný okamžik i několik dalších lidí, kteří byli propojeni myšlenkami na svůj život. No uznejte, není to krásná představa, že nikdo nikdy na světě nezemře úplně sám?

Každý okamžik nástupu smrti do našeho vědomí je jistě různě dlouhý, proto se domnívám, že se člověku promítne život hned několikrát, třebas ne jeho vlastní, ale někoho jiného. V prvním promítnutí je celý běh událostí, jak se staly chronologicky, poté následuje výtah z vlastních chyb, následoval by filmový pás oprav, které by vyřešily chyby, hned na to by znovu život proběhl takový, jaký by byl bez omylů a jak by se všechny skutečnosti odvíjely závisle na opravených chybách. Je sice velice nešetrné umírat, s pocitem viny, že šlo vše udělat jinak a bez následků, ale pravda je taková. Proto si troufám tvrdit, že i z nejhloupějšího člověka se po smrti stává znalec, znalec sama sebe. Právě toto je jediná vědomost, která nám chybí. Neznáme sami sebe a jak tedy můžeme říct, že jsme se poučili z vlastních chyb, když ani nevíme jaká je jejich náprava, nebo zda jsme si to nezavinili sami, či někdo druhý a on by je měl napravovat místo nás.

Možná si teď říkáte, proč nad tímhle vůbec uvažuji, ale kdybyste se podívali tolikrát smrti do „tváře“, do „výstřihu“,  pohladili její „srst“ jako já, tak byste nad tím přemýšleli také. Pokud se vám teď hlavou přemítá, v čem mám pravdu, tak věřte, že jediné v čem se určitě nemýlím je poslední odstavec, to ostatní jsou moje domněnky. A jestli nad něčím z této úvahy přemýšlíte, jsem rád, že splnila účel. Nejen smrt blízkých lidí dokáže poznamenat duši, ale i kousek od té vaší dokáže nadělat s myšlenkami pořádný cirkus. Mohu vám říct, jaká je smrt doopravdy, ale proč bych to dělal, na to máte času dost. Jen říkám: „Těšte se na ni, jako na život.“


Pro ohodnocení článku musíte být registrovaným čtenářem  [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0]

 
Informační e-mail Upozornit emailem     Vytisknout článek Vytisknout článek

Komentáře na Facebooku:

Komentáře na Postřehu:
Komentář ze dne: 04.02.2007 14:10:30     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Harr (Harr@atlas.cz)
Titulek:
Připomněl jsi mi svou úvahou kousek básně Viktora Dyka: ZEMĚ MLUVÍ
"Co je to smrt?
Smrt znamená jít ke mně.
Tvá matka země
otvírá náruč: možno bys jí zhrd?"

Vím,že Ti nešlo o to,za co kdo zemře,ale o smrt jako takovou.Neuvažovala jsem o své smrti,ale často o smrti druhých.A vždycky jsem myslela spíš na tu dobu těsně před....na umírání,protože nikdo z nás žijících nemůže říct,jaké je.Je umírání uvědomělé či ne....a jak dalece je pro toho,koho se týká těžké...

Komentář ze dne: 04.02.2007 17:46:10     Reagovat    Nový komentář
Autor: [rohoz] -
Titulek:
Tvá úvaha je tvá. Jako mladý člověk uvádíš, že jsi smrti nahlížel vícekrát do očí. odpovím jen krátce. Vím jistě, že lidé prostých životních osudů, kteří selhávali v míře odpustitelné, umírají, mají-li k tomu alespoň několik minut času, ve vnitřním smíru. Jsou stateční a krásní, statečnější v tu chvíli než my, okolo. Možná je to proto, že pochopili, že v rámci svých možností byli slušní, a drobné neslušnosti se snažili napravit.
A možná také proto, že vnímají, že je nemůže nikdo jiný objektivně soudit než vlastní svědomí, nebo Bůh, a je jedno, zda v něj dříve věřili. Člověk si nevybírá ani okamžik zrození, ani okamžik smrti, snad vyjma sebevrahů, a dokonce ne úplně svobodně ani průběh života. Smrt milých lidí i zvířat je svým způsobem jejich posledním darem nám. Nastavuje zrcadlo a povzbuzuje být lepším. Vlastní smrt je vlastní zpovědnice s nadějí na odpuštění. Něco, čeho se nám v životě ne vždy dostává.

Milý Pavle, tvá úvaha je přirozená a jakkoliv někdo může namítnout, že k tvému mládí nesluší, a bude mít kus pravdy,
pak lze stejně říct, že svědčí o tvé nelhostejnosti, možná i strachu, ale i tento pocit má i pozitivní obsah.


Komentář ze dne: 05.02.2007 21:14:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - GreenEyes (@)
Titulek:
Ahoj Pavliku,
je to Tvuj druhy pokus o prozu, k nemuz se vyjadrim velmi negativne. Opakuji: velmi si cenim Tve poezie, hlasovala jsem pro Tebe coby sefa sekce poezie, ale Tvoji prozu proste "nemuzu".¨
Stylisticky je to hrozne dilo. Pokud bych mela rozebirat, co je na nem spatneho, musela bych toho napsat hodne. Nyni nedisponuji takovym mnozstvim casu. A hlavne si myslim, ze to ani nestoji za to.
Nechci se zminovat ani o chybach (prevazne interpunkcnich).
Obsahove se jedna o pokus o uvahu. Ale k tomu, aby se dilo uvahou stalo, mu chybi jakysi "hlubsi pohled". A take pohled z vice perspektiv, zvenci a zevnitr... To tema zavazuje k mnoha pohledum.
Nekterych vyroku jsem se zdesila. Napr.: "Pokaždé když zemře jeden člověk, tak třeba někde úplně jinde zemře ve stejný okamžik i několik dalších lidí, kteří byli propojeni myšlenkami na svůj život. No uznejte, není to krásná představa, že nikdo nikdy na světě nezemře úplně sám?". - Opravdu je to silena predstava, ze bych mela odvest s sebou do zahrobi nekolik dalsich - mne drahych - lidi. Je to sobecke, zbabele a hnusne!
Mam na smrt svuj nazor - zavazuje mne k tomu nejen moje puvodni povolani, ale i muj "neortodoxni buddhismus", ktery vyznavam.
Kdysi davno jsem rikavala svemu byvalemu choti: "Laska je opakem smrti. A smrt je opakem lasky". Byla jsem tehdy jen o par let starsi nez Ty. A tuto myslenku jsem vyslovovala ryze intuitivne. Dnes ji opakuji zcela vedome.
A podoba smrti? Myslim si, ze kazdy videl skvostny film "Meet Joe Black". Smrt ma mnoho podob - stejne jako zivot.

Pokud bych byla ucitelka a hodnotila tuto vec coby pisemnou praci, dala bych nekompromisni ctyrku (vzhledem k veku studenta).
Promin.

  
Komentář ze dne: 05.02.2007 22:00:12     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Kozííí] - Pavel Kotrba (koziii@seznam.cz)
Titulek: Re:
nemusíš se omlouvat, ty víš jak jsem na tom s kritikou a sám moc dobře vím že moje "proza" má mezery, hodně mezer, nikdy jsem se na ni nijak nesoustředil ale tak sem tam něco zkusím:) děkuju Tani

Komentář ze dne: 05.02.2007 22:09:49     Reagovat    Nový komentář
Autor: [Bell] - Běla Polášková (bela2006@volny.cz)
Titulek:
Myslím, že jsi si vzal velké sousto. Tohle téma provází lidičky už pěkně dlouho, nejeden filozof si na něm vylámal tesáky :-) - ale je to tvůj pohled na věc a máš na něj právo, jakkoliv s mnohým nesouhlasím. Ať je to jak chce, tak tohle jednoho na chvíli zastaví a donutí zamyslet se "Jak to vlastně je ?" a to je úspěch tvého zamyšlení. Což je myslím dobře. Kdybys možná popsal svoji zkušenost, lépe by se tomu rozumělo a četlo.

Mohu vám říct, jaká je smrt doopravdy, ale proč bych to dělal, na to máte času dost. Jen říkám: „Těšte se na ni, jako na život.“

Aby jsme víc věděli - proto :-))))

Komentář ze dne: 06.02.2007 18:26:09     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Histes (@)
Titulek:
omlouvám se, kritizovat nemůžu, jelikož se mi nevydařilo se plně soustředit. //slíbil jsem Pavlovi ohodnocení

Komentář ze dne: 14.07.2007 17:38:20     Reagovat    Nový komentář
Autor: neregistrovaný - Jakub Raida (ICQ je 213-261-633)
Titulek: komentář
Zvláštní, že jsem na tento článek narazil zrovna teď, v době, kdy se mi vrátily staré deprese. Občas myslím na smrt, na to jak budu stárnout a jak budu vědět, že mi ten čas už nikdo nevrátí, a pak, starý budu jen čekat na smrt. Na smrt, na nic, na smazání myšlenek a paměti. V těch okamžicích mi to připadá hrozné, chytá se mě zvláštní úzkost, všechno mi připadá zbytečné, marné, nic se mi nechce dělat a najednou si připadám strašně sám, opuštěný a jen čekající, až mi všechen čas uplyne a bude konec. Deprese odejdou, ale vím, že čím budu starší, tím to bude horší... Autor článku to bere s klidem, komentátoři taky. Kéž bych byl taky tak vyrovnaný. Na závěr ještě citoval Shakespeara, hru Hamlet:

"Zemřít-spát, spát, snad i snít. A v tom je právě háček! To jaké sny by se nám mohly zdát v tom spánku smrti, až se těla zbudem.To nás zaráží, to je ten ohled jež bídě s nouzí dává sto let žít. Vždyť kdo by snášel bič a posměch doby, sprostoty panstva, útlak samozvanců, soužení lásky, nedobytnost práva, svévoli úřadů a kopance, jež od neschopných musí snášet schopný. Sám kdyby moh svůj propouštěcí list si napsat třeba šídlem..."



 .: Služby & akce PT




 

 

(c) Postřeh team 2001 - 2009        postaveno na českém opensource redakčním systému phpRS

 

fotografie

|

grafika

|

hudba

|

literatura

|

umění

|

galerie

|

poezie

|

gramodeska

|

ars polyri

|

věda

|

elektro

|

technika

|

radio

|

bastlení

|

konstrukce

|

schémata

optimalizace PageRank.cz