v prvních dvou verších se mi líbí rychlý sled, a pak obrat toho že nikdy před sebou nic neschováš je dobře utvořený,

A pak se rozdrobí ticho,...tady jsi dokázala že opravdu umíš, "školák" by napsal že se rozléhá ticho

až ted mě napadlo že popel a démanty jsou tatéž látka stejně jaké žena a muž a jako přítel bez nepřítele neexistují proto jsou si rovni

na této jsem nenašel žádnou chybu a bylo radostí ji hodnotit a představovat si

Milý Harry,

v první sloce výtečný nápad skluz po tobogánu duhy. Celý druhý řádek je možná zbytečný. Napadl mne takovýto vzhled první sloky, o kterém si myslím, že je čistší, a přitom zanechává tvůj myšlenkový obsah. Je to jen námět, nic víc.
Krásný verš je - a pak se rozdrobí ticho. Co už znáš je násilné tlačení do rýmu s tváří, a navíc ticho se potřebuje rozhostit, ne ho hned ukrojit dalším nic neříkajícím veršem.
Také se v první sloce 2x objevuje - co. Na takové věci je třeba dávat pozor, je to neobretné, zvukově tvrdé.
Zajímavá je druhá sloka. Popel a démanty sice napovídá, že je to opsané, ale v uvedeném kontextu mi to nepřekáží, a vlastní závěr, poslední řádek, sice je spíše filosofií než poezií, ale líbí se mi. Vynucuje si v mysli další souvislosti.

Je to jen mžik.
kdy s pocitem skluzu
po tobogánu duhy
roztaví se sklo,
za kterým skrýváš tvář.

A pak se rozdrobí ticho.

Popel a démanty,
žena a muž,
přítel a nepřítel,
definitivní rovnost.

ahoj, Harr je žena:o)))

Pavlíku, díky za upozornění, a Harry se omlouvám, ale já vždy reaguju na přezdívky a poněvadž nikoho z vás osobně neznám, tak mi ani nic jiného nezbude. Ale dík, je to užitečná informace.

Harr neni Harry. Harr je Renata. -)

Děkuji velice za rozbor i za podněty,velice si jich cením a co se týče omylu...nic se neděje,splést se může každý.
Přeji pohodu a klid pro další hodnocení děl....tady i jinde.

Nedalo mi to skoro nic. Co se tyce prvni sloky, naprosto souhlasim s rohozem.
K te druhe:
jsem precitlivela na jedno z nejomselejsich slovicek v poezii vubec: DEMANT (bez ohledu na to zda se pouziva jako fakticky nazev, nebo jako metafora).
Posledni radek si sice spolu s nazvem cini narok na to, aby vyznel filosoficky. Avsak chybi argumenty, nebot

"Popel a démanty,
žena a muž,
přítel a nepřítel" -

je argumentace slaba, chaba, navic je v rozporu s anotaci a castecne i s prvni slokou.

Jsem jen obyčejný člověk a poprvé v životě jsem stála nad umírajícím člověkem.A to,co jsem pak neuměle vložila do veršů se mi honilo hlavou.Chápu,že Tobě to asi nic nedalo,ale já jsem o jednu zkušenost bohatší.Vím,že se o tom mnohokrát psalo,ale až v tom okamžiku "nulování" jsem si uvědomila, že opravdu
"v smrti jedno jsme.." proto:

"Popel a démanty,
žena a muž,
přítel a nepřítel,
definitivní rovnost ."

Promin, Renato... Tim spis. Stala jsem nad umirajicimi lidmi mockrat - obcas je lepsi mlcet.

Děkuji všem za komentáře.

Je to dílo takové lehčejší, nesložité..někdo by mohl říct fádní. Ale já v tom vidím pravdu a ještě cosi a proto se mně to líbí. Dávám tady na dojmy ne na formu a jiné, takže prostě ..jen názor.